0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Rozhovory27. 2. 20225 minut

Dcera tomu rozumí: Přišel někdo zlý a chce nás zabít

Rozhovor o životě v centru Kyjeva, nocích v podzemních garážích a Banderově smoothie

Skrýváme se v garážích... • Autor: archiv JCH

Jurij Chornenkij (41) pracuje jako ředitel marketingu a komunikace v ukrajinské telekomunikační společnosti Kyivstar a v těchto dnech by se s rodinou chystal vyrazit na hory, kde kromě lyžování plánovali s manželkou také oslavit osmé výročí svatby. Místo toho spí dvě tři hodiny denně a čas tráví v podzemních garážích věžáku, kde v centru Kyjeva bydlí, a vysvětluje šestileté dceři Sni, proč nemohou být doma.

Jak jste prožíval začátek války?

Reklama

Ve středu večer nám volali přátelé, že se tu noc něco stane, že na sebe máme dávat pozor - a pokud to jde, tak ujet pryč z Kyjeva. Moc jsme tomu nevěřili, protože jsme podobné zvěsti poslouchali už delší dobu a de facto ve válce jsme nakonec několik let. Ale stejně jsme se pro jistotu sbalili a v pět ráno to začalo. Co je zajímavé, že tenhle - jak to říci -ruský prezident…

…nechcete vyslovit jeho jméno?

Ale ano. Chci říci, že Vladimír Putin se prý velmi zajímá o numerologii a nemyslím, že je náhoda, že to celé začalo tak blízko data 22. 2. 2022. Den poté se v Rusku slaví Den obránců vlasti a třiadvacátého také zaútočil na Ukrajinu.

Jurij Chornenkij... • Autor: archiv JCH
Jurij Chornenkij... • Autor: archiv JCH

Plánovali jste tedy Kyjev opustit?

Ve čtvrtek v šest ráno jsme popadli sbalené věci a vyrazili v autě. Chtěli jsme se vydat na západ do města Vinnycja, které je asi 250 kilometrů od Kyjeva, kde jsme měli přátele. Zamluvili jsme si tam i hotel, abychom měli jistotu, že budeme mít kde spát. Uvízli jsme ale okamžitě v zácpě, za čtyři hodiny jsme ujeli asi pět kilometrů. A navíc to bylo velmi nepříjemné, protože jsme byli samozřejmě velmi na ráně a báli jsme se útoku ze vzduchu. Tak jsme se vrátili zpět domů.

Jak teď vypadá váš život?

Už jsme trochu víc zvykli na ten neustálý hluk. Asi dvě stě metrů od domu, kde v centru Kyjeva nedaleko Národní technické univerzity bydlíme, je základna ukrajinské armády, na kterou dopadaly rakety, i když je aktuálně prázdná. Náš dům je na kopci a má čtyřiadvacet pater, my bydlíme v patnáctém, takže máme celkem výhled - vidíme přímo na výškovou budovu, která byla v sobotu ráno zasažena raketou. Naštěstí tam nebylo moc lidí, i když jsou samozřejmě zranění. To jsme se začali bát o něco víc, bylo to děsivé. Taky proto, že před tím nebyly slyšet sirény, které značí nebezpečí. Vidíme také dým z zasaženého skladiště ropy, kde byla obrovská exploze, až k nám je pořád cítit i zápach. Kilometr od nás je dětská nemocnice a na tu taky zaútočili.

Máte se kam schovat?

Vchod do domu je obložený pneumatikami, okna máme zakrytá lepenkou. V noci a když se ozvou sirény, přesouváme se do podzemních garážích našeho domu, která jsou ve dvou patrech pod zemí. Hodně nás to semklo se sousedy. Osmdesát procent obyvatel našeho domu je ve druhém podzemním podlaží, my jsme s ženou a dcerou a rodiči manželky v prvním, kde máme parkovací stání. Soně je šest a pořád se nás ptá, proč spíme zrovna tam a že chce jít domů. Já spím tak dvě tři hodiny denně, což není moc.

... a jeho dcera • Autor: archiv JCH
... a jeho dcera • Autor: archiv JCH

Jak jste dceři celou situaci vysvětlil?

Řekl jsem jí, že se děje něco nebezpečného a že se musíme chránit. A myslím, že tomu vlastně svým dětským způsobem rozumí: říkala mi, že přišel někdo zlý a chce nás zabít.

Je šílené, že musí něco takového v šesti letech vůbec chápat a zažívat.

Je to tak, ale je moc statečná. Teď máme úplný zákaz vycházet až do pondělní osmé hodiny ranní, začal v sobotu v pět odpoledne. Celé město je mrtvé, venku nejezdí žádná auta. Ale obecně není dobré moc vycházet, protože se objevují zprávy, že tady působí sabotéři, kteří už byli připravení na útok ruské armády. Pohybují se po městě často v noci a samozřejmě na sobě nemají uniformu, takže je nelze rozpoznat na první pohled. Někteří civilisté mají zbraně, jiní společně se Silami územní obrany vyrábějí zápalné láhve….

….myslíte Molotovovy koktejly?

Ano, ale neříkáme jim Molotovovy koktejly, ale Banderovo smoothie.

Kde jsou vaši rodiče a další příbuzní? Jsou v pořádku?

Rodiče bydlí asi dvanáct kilometrů od nás. Na videu, které se objevilo ve zpravodajství po celém světě, přejede ruský tank auto jedoucí po silnici, prostě přes něj přejede - to je kousek od místa, kde bydlí moji rodiče, na jednom záběru je dokonce vidět jejich dům. Ale už tam nejsou, vydali se za mojí sestrou, která má čtyřměsíční dítě a žije asi padesát kilometrů od Kyjeva. Celkem je v sestřině domě deset lidí a mají teď málo jídla, obcházejí sousedy s prosbou o jídlo. Nějaké dostali, ale nevědí, jak dlouho tato situace bude trvat. Taky nemají dost plenek, což je problém, protože zároveň v domě neteče teplá voda, takže ji musejí ohřívat. Je frustrující, že jim teď nemůžu pomoci. Je hrozné nemoct nic udělat.

Jak vůbec hodnotíte prezidenta Zelenského?

Nepovažoval jsem ho dříve za příliš silného prezidenta. Ale dnes sledujeme jeho projevy a velmi v mých očích vyrostl. Zjevně ví, co dělat, a to je pro nás ohromně důležité. Stejně jako podpora, kterou vidíme po celém světě: vypnutý SWIFT, zmrazení rezerv ruské centrální banky a další kroky. Pomáhá to, protože to funguje. Dokonce už i “novinář” a Putinův propagandista Vladimír Solovjov v rádiu pláče, protože nemůže do své vily na jezeře Como v Itálii, nemá přístup ke svým penězům a uvízl v Rusku. To všechno hraje roli. Nebo to, že se mnou teď mluvíte, za což děkuji.

Naopak, já děkuji vám, že v takové situaci mluvíte se mnou. Je pro vás důležité, že Zelenskyj zůstal v Kyjevě?

Naprosto. I když mu Američané nabídli, že ho odvezou, tak to odmítl. Je tu s námi.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].