Všechny publikované články
Ženy jsou pracovitější
Dnešek je "Mezinárodním dnem ukončení beztrestnosti" (v páchání násilí na novinářích). Nejhorší případ se odehrál přesně před třemi lety v provincii Maguindanao na Filipínách, během kterého zemřelo 58 lidí, včetně 34 novinářů. Podle mezinárodního Výboru na ochranu novinářů (CPJ) jde o vůbec nejkrvavější incident od chvíle, co se násilí na novinářích monitoruje. S ikonou filipínské investigativní novinařiny Marites Vitug o výročí tohoto masakru, nebezpečí novinářského povolání na Filipínách a o redakcích, kde mají ženy navrch.
Velká sestra Glo
Výraz „železná lady“ je nadužívaný až běda. Míří na adresu prakticky kterékoli političky, jež se odmítá chovat bezvýhradně podle modelů vnucovaných ženám mužskou částí společnosti. Ale filipínská prezidentka Gloria Macapagalová-Arroyová si tu nálepku zaslouží.
Rusko připomíná hipodrom
Viktor Jerofejev (1947) patří k nejvíce překládaným ruským autorům současnosti. Proslulost mu doslova přes noc zajistil román „Ruská krasavice“ (1990, česky o dva roky později), v němž slovy kritiky „pohřbil Sovětský svaz ještě před tím, než se k tomu odhodlali politici“. Debutoval v roce 1979 účastí na undergroundovém sborníku Metropol, po němž mu byla na deset let zakázána publikační činnost (svému otci, prominentnímu sovětskému diplomatovi, který kdysi tlumočil Stalinovi a asistoval Molotovovi, zničil kariéru). V 80. letech se zařadil k výrazným postavám undergroundu a literárního disentu a po rozpadu Sovětského svazu se stal mluvčím a teoretikem nastupující vlny postmoderních autorů (editor antologií „Ruské květy zla“ z roku 1997 a „Čas rodit“ z roku 2001). Jako autor se nebojí experimentů, v jeho díle je znát široká znalost literatury, ruských dějin a kultury; společným jmenovatelem jeho próz je humor, s nímž přistupuje i k bolestivým tématům. V minulých dnech Viktor Jerofejev přijel do Prahy na Festival spisovatelů.