Věra Jourová: Sociální síť W jako nadějný experiment

Jen velmi málo věcí v našich životech není ovlivněno sociálními sítěmi. V odborných debatách prakticky kdekoli v Evropě se o sítích mluví buď přímo jako o zdrojích všech mizerií, kterými si jako společnost v současnosti procházíme, nebo aspoň jako o jejich posilovačích. Přikláním se k té druhé variantě. Sociální sítě (podle mnohých asociální sítě) slouží jako komunikační a informační nástroj, bez kterého už dnes možná většina lidí neumí existovat. Spojují nás, ale zároveň rozdělují, informují a dezinformují, formují a deformují. Jejich určitá pozitiva jistě nelze pominout. Jenže...

Někdy od roku 2015 sledujeme v evropském digitálním prostoru, jak se z břehů vylévá nenávist a netolerance. Řeklo by se (a nevím, jestli jsou na to přesná data), že tyhle nepěkné emoce a běsy ve společnosti dřímaly vždy, jen na ně teď na sítích víc vidíme. Davová sounáležitost „bratrů a sester v nenávisti“ vytváří dojem jakéhosi společenského opodstatnění, požehnání a známky normálnosti. A jak víme, nemálo dnešních politiků se bohužel neštítí nenávist podněcovat a sbírat na ní body. Takhle čile vzkvétající politický kšeft s nenávistí jsme tu mimochodem dlouho neměli.

Evropskou rozbuškou pro nárůst nenávisti na internetu byla migrační krize a islamistické teroristické útoky. V té době jsme na sítích zaznamenali nárůst podpory extremistických hnutí, nabádání k terorismu, dětské pornografie a nakonec i dezinformací s potenciálem ohrožovat bezpečnost. Sociální sítě se staly bojištěm s postupným zapojením umělé inteligence.

Kumulace nebezpečných dopadů na společnost vyvolala poptávku po regulaci, která byla nakonec velkou většinou evropských zákonodárců schválena. Vzhledem k tomu, že skoro všechny digitální platformy mají místo narození ve Spojených státech, podle některých se evropská regulace chovala a chová jako nepřátelský akt proti Američanům. Mockrát jsem to ještě jako evropská komisařka vyvracela s tím, že se my Evropani zkrátka jen začínáme bránit, že nechceme být lehce manipulovatelným davem, že nemáme zájem o ztrátu identity a autonomie v rozhodování o svých životech, že máme špatné zkušenosti s verbální nenávistí, kterou jsme v minulém století včas nedokázali zastavit. 

Postoj Evropanů k sítím jsem mimo jiné vysvětlovala někdy před dvěma lety v přednášce a následné diskusi na Stanfordově univerzitě v Kalifornii. Tehdy jsem lehce fantazírovala, že se podle mě sociální sítě přehřívají a v současné podobě přestávají být udržitelné. Představila jsem tam tehdy profesorům a studentům svou prognózu, že se ty systémy postupně vybydlí, že se lidi začnou stěhovat jinam, kde se po vzájemné dohodě podepíšou svým jménem, budou mít zaručenou svobodu slova vyváženou odpovědností. A taky že si do nového digitálního domu nepustí roboty. Dostalo se mi tehdy velmi vlažných reakcí a vytažených obočí.

Tak se asi nebudete divit, že jsem zavyla nadšením, když začala vznikat evropská sociální síť W. Síť je těsně před spuštěním, doporučuji sledovat. Lidi se tam přihlašují pod svou identitou, každý má jeden účet, roboti tam nesmí. Jak popsala zakladatelka a šéfka sítě Anna Zeiter minulý týden v Praze na Globsec Foru, přihlašují se jim i neevropští zájemci, řada z nich ze zemí, kde komunikace pod vlastním jménem může vést k perzekuci. W proto promýšlí výjimku.

Podle mě to může být cesta. Že by mohl vznik této sítě a řady dalších podobných být nebezpečný pro strůjce dezinformačních kampaní, se projevilo hned po prvním oznámení. Spustili totiž okamžitě dezinformační kampaň, že je W placená Evropskou komisí. Není a nebude. Je to ryze privátní projekt. Podle skeptiků nebude „slušná“ síť komerčně fungovat. Tak uvidíme.

Věra Jourová je bývalá eurokomisařka a prorektorka Univerzity Karlovy pro lidské zdroje a nové technologie.