Ranní postřeh Petrose Michopulose: Petr Fiala odešel a stále nic nepochopil

V sobotu si ODS, po prohraných volbách, zvolilo nové vedení v čele s Martinem Kupkou a tím skončilo dvanáctileté období, kdy vedl stranu Petr Fiala. Rozloučil se projevem, ve kterém v úvodu prohlásil, že konečně po dvanácti letech může říkat pravdu, abychom se následně žádnou novou pravdu nedozvěděli. Jedinou pravdou, kterou jsme se dozvěděli, bylo, že Petr Fiala stále nechápe, v jaké situaci se on i ODS nacházejí. Za dobu jeho předsedování klesl počet členů strany z třiceti tisíc na deset, strana vyklidila většinu krajů a většinu velkých měst. Vyhrál jedny sněmovní volby a mandát neobhájil. Preference jeho strany oscilují mezi deseti a patnácti procenty, a proto musel sestavit koalici Spolu. To byla asi nejmoudřejší věc, kterou za dobu svého mandátu udělal, ale nedokázal své spolustraníky přesvědčit, že to je dlouhodobě udržitelný a pro ODS výhodný projekt, a nové vedení od něj ustupuje. Byl tedy Petr Fiala úspěšným, nebo neúspěšným předsedou? Protože na kongresu to vypadalo, že odchází nejúspěšnější předseda v dějinách ODS.

Jednoduchá odpověď je asi, že nebyl, a oslavné projevy v sále jsou jen důsledkem toho, že politické strany a její členové neumějí pracovat s „hodnými hochy“. Fiala je v zásadě slušný člověk, což způsobuje, že ho spolustraníci nedokázali nikdy pořádně konstruktivně kritizovat a stejně tak nedokážou racionálně zhodnotit celou jeho éru. Fiala sice je slušný člověk, ale stejně tak je velmi do sebe a do svých názorů zahleděný arogantní elitář. Sice je ke svým blízkým hypertrofovaně loajální, nicméně to v jistém smyslu způsobuje, že je v podstatě arogantní. To vedlo k tomu, že okruh jeho spolupracovníků se v čase zmenšoval, stahovali se do něj už jen „kývači“, a to mu znemožňovalo objektivně se dívat na spoustu problémů, které stranu stahovaly do bažin marginality. Petr Fiala nikdy nebyl skutečným členem strany a nikdy nechápal ani stranu, ani její členy a ani její voliče. To při jeho dlouhém mandátu způsobovalo úpadek ODS a rozklad její vnitřní struktury. ODS postupně přicházela o členy, výrazné tváře, odborné mluvčí a také o voliče.

Jistě, Petr Fiala není tím, kdo tuto cestu zahájil. To byli z velké části jeho předchůdci, ale on nebyl schopen nic z toho napravit ani zastavit. Za jeho předsedování se všechny tyto negativní trendy zapouzdřily a vítězství v minulých volbách vytvořilo všeobecný dojem, že je všechno v pořádku. Nic z toho nedokázal Petr Fiala rozpoznat ani s tím něco dělat. Chyběla mu empatie ke straníkům i vnitrostranickému životu a chyběla mu i empatie k voličům, která pramenila z jeho zvláštního typu elitářské arogance. Kdyby projevil on nebo jeho okolí alespoň minimální míru empatie, nikdy by nedopustil, aby ve svých funkcích tak dlouho setrvávali Zbyněk Stanjura nebo Pavel Blažek. Ale ti jsou jen vrcholem personálních omylů, kterých se dopustil. Podobnými jmény by se dal zaplnit zbytek prostoru pro tento postřeh. Stejně tak bychom nemuseli poslouchat jeho povolební prozření, že kdyby býval věděl, jak to funguje, tak by mezi voliče začal chodit dříve. Osobní komunikace s voliči je elementární dovedností politika. Jestli předseda strany zjistí, že něco takového má smysl až po dvanácti letech a prohraných volbách, není možné o něm říct nic jiného, než že byl špatným politikem a nic nepochopil. Úplně stejné prozření jistě zažil, když před časem svěřil řešení personálních voleb kolem České televize dvojici Marek Benda a Zbyněk Stanjura. Možná si dnes také říká, že se tomu měl věnovat více a sám, ale to už je dnes jedno, protože tyhle jeho politické hrobečky bude řešit někdo jiný.

Pořád si myslím, že Petr Fiala je asi slušný člověk, ale špatný politik je zcela jistě. Většinu ze svých chyb není schopen si přiznat, a to je velmi smutné. Pro ODS je dobře, že jeho éra skončila.