Ranní postřeh Jungwirth & Sedláčková: Moc bezmocných a bezmoc mocných

Traduje se, že brzy po vzniku první republiky prezident Masaryk nepodal ruku tehdejšímu ministru železnic Stříbrnému kvůli jeho nemravné politice zahrnující korupci a zneužívání moci. Stejně tak se v devadesátých letech prezident Havel odmítal setkat s republikánským poslancem Sládkem pro jeho extrémní nacionalismus, xenofobii a populismus. Oba prezidenti tak zavrhli hru, podle níž je jedno, kdo se schovává za veřejnou funkcí, neboť je třeba ctít funkci samu. 

Za vzpomínku stojí i předchůdce současného prezidenta, který se před lety stěží držel na nohou vedle vystavených korunovačních klenotů. Ačkoli někteří ze zástupců veřejného a politického života shromáždění v inkriminovaný okamžik ve Svatováclavské kapli později přiznali, že z hlavy státu to táhlo jako z lihovaru, média setrvale opakovala oficiální prohlášení o náhlé viróze. Zkrátka, prezidenta bylo třeba ctít, byť se vrátil z oslavy na ruské ambasádě zřejmě zpitý jako mužik.

Nemusíme ale vystoupat až na Pražský hrad. Poctivost v každodenním životě se týká každého z nás. Totalitní režimy udržují totiž v chodu pověstní Havlovi zelináři. Z geniálního eseje Moc bezmocných citoval7 minKanadský premiér vytáhl Havla a ukázal Evropě cestu ve svém nedávném projevu na Světovém ekonomickém fóru v Davosu kanadský premiér Mark Carney. Připomněl slavného hokynáře, který vyvěšuje plakát s nápisem: „Proletáři všech zemí, spojte se!“, ačkoli nevěří jedinému slovu. Oplátkou doufá, že bude moci dál pohodlně žít ve světě, který důvěrně zná. Carney upozorňuje, že stejně tak se teď zástupci některých menších evropských zemí tváří, že nevidí, jak Donald Trump soustavně napadá mezinárodní právo. Američtí prezidenti zpravidla reprezentovali obranný val demokratického světa, a tohle je přece také americký prezident. Demokratický svět je ale nyní kriticky ohrožen a jediná cesta, jak ho zachránit, je vytvořit širokou koalici, která se bude chytře a aktivně bránit současným politickým predátorům od východu na západ, navzdory tomu, že jim k použití jaderných zbraní stačí jediné slovo.

Jak nahoře, tak i dole, zní staré alchymistické pravidlo. Stejně jako na mezinárodní politické scéně, ani na té domácí by neměl převládnout étos zelinářů, pro které je politika hlavně způsob, jak pohodlně přežívat a vyhýbat se změnám. Politika je přesně taková, jakou si ji uděláme. V první řadě si musíme přiznat, že nejsme oběti, naopak. Na nás záleží, jak vypadá země, v níž žijeme. Dovolíme zestátnit a zpolitizovat veřejnoprávní média? Akceptujeme, že ministerstvo životního prostředí vede se svým hajlujícím zmocněncem popírač klimatické změny a vládu řídí člověk, kterému hrozí soud a vězení? Jestli ano, bude to tak. Ale máme moc to změnit. Moc „bezmocných“.