Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Politika

Stavební úřad může řídit i přírodovědec

S autorem nového stavebního zákona Františkem Korbelem o sporných bodech a psaní na míru developerům

František Korbel
František Korbel • Autor: Matěj Stránský

Na Úřad vlády putuje příští týden finální verze nového stavebního zákona. Největší legislativní počin, o jakém dosud Babišův tým rozhodoval, má vláda projednat do května. Zatím jde o takzvaný věcný záměr, tedy jen o text, který určuje, co napsat do paragrafů. Ty mají být hotovy do konce roku a příští rok odsouhlaseny v parlamentu. Reforma má platit od roku 2021. V rámci prvních připomínek se však sešlo velké množství námitek – jak kvůli obsahu, tak kvůli způsobu vzniku, kdy ministerstvo pro místní rozvoj po dohodě s premiérem svěřilo psaní zákona hospodářské komoře. „Je to návrh, který byl odborně zpracován a předložen zdarma ministerstvu, které s ním může nakládat podle své úvahy,“ říká k námitkám o psaní na míru developerům František Korbel, hlavní koordinátor příprav, advokát a bývalý náměstek několika ministrů spravedlnosti, dnes partner advokátní kanceláře Havel & Partners.

K návrhu jste dostali přes 1600 připomínek, v některých je zpochybněn už způsob, jak byl napsán – tedy že vláda jeho vznik svěřila privátním subjektům zvenčí, konkrétně hospodářské komoře a vám. Jak k tomuto delegování došlo?

Já na prvopočátku nebyl, ten se odehrál někde mezi vládou, ministerstvem a hospodářskou komorou. Zvolený postup chápu tak, že stavební zákon byl novelizován již zhruba dvacetkrát, aniž ovšem novely přinesly požadovaný efekt, to znamená zrychlení a zkvalitnění výkonu stavebních úřadů. Proto vznikla poptávka po jiném způsobu tvorby, který by nebyl zatížen prizmatem resortních úředníků. Ministerstvo na začátku vytvořilo zadání a popis negativ dnešního stavu. Pro samu tvorbu návrhu byl poptán soukromý subjekt, jehož členové se problematice stavebního práva věnují. A tento subjekt – hospodářská komora – poptal odborníky z právní branže.

A jak se dospělo k tomu, že celý proces nakonec koordinujete právě vy?

Patrně proto, že mám zkušenosti s legislativou a byl jsem u prosazení dvou rozsáhlých kodexů – občanského a trestního práva – na ministerstvu spravedlnosti.

Jak vznikl vztah mezi vámi a komorou?

Komora ví, že naše kancelář má na zdejší poměry velmi širokou a nadstandardní sekci veřejného stavebního práva. Podíleli jsme se třeba na vzniku pražských stavebních předpisů i návrhu metropolitního plánu, řešili jsme problémy územního plánování v Brně i v dalších městech pro obce a zastupujeme desítky klientů ve stavebních věcech před stavebními úřady i soudy. Nejen na podporu výstavby, ale často i proti ní. Řešíme životní prostředí, hluk, dopravu a další aspekty související s výstavbou. Stavebnímu a správnímu právu se věnujeme i v akademické rovině, působím na katedře správního práva Právnické fakulty UK v Praze. Asi proto padla volba na nás.

Respekt 15/2019: Máte právo mlčet

Proces vzniku zpochybňuje třeba Nejvyšší správní soud, tedy instituce, kterou lze brát jako hlavního arbitra pro oblast veřejného práva. Jak víte, ve svém stanovisku soud píše, že tento „outsourcing“ není u tvorby takové normy vhodný a že výsledek je na tom vidět.

Berme to jako názor autorů vyjádření. Na soudu o tom neproběhlo žádné hlasování, není to judikatura. Jiní odborníci z NSS se na návrhu podílejí. Já to nechci zpochybňovat, ale připomínky jsou jen připomínky, odpovědnost nese gestor, a tím je ministerstvo pro místní rozvoj. Připomínky procházejí procesem vypořádání, ten nyní probíhá a naprostá většina z nich je vyřešena. Většinou tak, že problém je vysvětlen a připomínkové místo uzná nepochopení, jindy zase ustoupí ministerstvo. Tisíce připomínek v první fázi jsou u takové legislativy běžné, nelze z nich soudit na obsah ani kvalitu návrhu.

Tato připomínka – a správní soud není jediný, kdo ji vznáší – zní ale principiálně. Vznik zákona byl svěřen jedné skupině aktérů, které má norma v budoucnu regulovat. Správní soud říká, cituji: „Výsledná podoba věcného záměru je poznamenána tímto, eufemisticky řečeno, nestandardním postupem při jeho přípravě. Jednostranně posiluje pozici investorů na úkor práv vlastníků dotčených i sousedních nemovitostí a územních samospráv, jakož i na úkor ochrany dotčených veřejných zájmů.“ Zní vám to jako věc, se kterou se lze vypořádat?

Za prvé to tak není, ze žádného ustanovení věcného záměru nic takového nevyplývá. Za druhé je to jen návrh, který byl odborně zpracován a předložen ministerstvu, jež za to z veřejných prostředků neuhradilo ani korunu - a s tím návrhem může nakládat podle své úvahy, což také činí. Připomínkové řízení vypořádává ministerstvo a je výhradně na něm, jak přistoupí k řešení připomínek a jak bude návrh obhajovat v dalším legislativním procesu.

Vy sám se přece na vypořádání intenzivně podílíte.

Ano, pomáháme ministerstvu podle jejich požadavků, vysvětlujeme a obhajujeme navržená řešení. O výsledném řešení však rozhoduje ministerstvo a v mnoha případech se od našich doporučení odklonilo. Stejně tak bude návrh obhajovat na vládě a v parlamentu. A pokud jde o to, nakolik je či není standardní a účelné, aby se na vzniku zákona podílela soukromá sféra – je to standardní a správné. Na všech předpisech, které mají výrazné dopady do postavení osob, by se měl podílet i soukromý sektor. Nikdy by neměly zůstávat jen v rukou resortních úředníků. To není nic proti nim, ale otázka šíře záběru a zahrnutí různých pohledů. Všechny velké kodexové úpravy, počínaje občanským zákoníkem, takto vznikaly.

Toto je ale možná trochu jiné. Přece jen se bavíme o právu, které zasahuje do velkého byznysu a má přímý dopad, co se v nějakém odvětví děje. Výkop, který z velké části ministerstvo převzalo, dělal někdo, kdo zastupuje zájmy těch, kteří v tomto odvětví působí. Vám to z hlediska legislativce nepřijde zvláštní?

Z hlediska podnikání a soukromého práva jsou těmi nejdůležitějšími předpisy občanský zákoník a zákon o obchodních korporacích, které oba připravovali nezávislí odborníci z advokacie a akademické sféry. A jejich přípravu vždy koordinovalo příslušné ministerstvo. Tak je tomu i nyní.

Cítíte se jako nezávislý odborník? Vaše kancelář přece pracuje pro developery, je v tomto sektoru jedna z největších.

My jsme advokáti, setkáváme se s různými případy a zastupujeme nejen developery při výstavbě, ale i municipality při územním plánování nebo obhajobě veřejného zájmu - a často i dotčené osoby, které se výstavbě brání. Advokát není developer ani stavebník. Advokát poskytuje právní služby klientům v celé šíři svojí specializace. A setkáváme se s právní pomocí nejrůznějšího charakteru.

Reklama
Reklama

I_obalka_R15
Autor: Ilustrace – Pavel Reisenauer

Tipnul bych si, že zakázky pro stavebníky budou tvořit ve vašich tržbách větší podíl.

Neumím to takto posoudit, ale rozhodně to není tak, že 90 procent by bylo od developerů. Navíc developer může mít i zájmy opačné, třeba aby v sousedství jeho projektu nestavěl někdo jiný.

Vy tedy za sebe máte pocit, že jste k věci přistoupil bez jakékoli zátěže a s čistou hlavou?

Určitě - a na tom návrhu je to vidět. Věcný záměr obsahuje i návrhy, které posilují účast veřejnosti, a to jistě nejsou věci, které by byly činěny v zájmu developerů.

Námitka, že návrh „jednostranně posiluje pozici investorů“, může směřovat i k tomu, že takové už bylo zadání. Vy i ministerstvo jste opakovaně mluvili o tom, že dnešní stav je „přeprocesovaný“, komplikovaný a vychýlený v neprospěch stavebníků, kteří jsou obětí obstrukčních praktik. V zadání přece bylo reagovat na problém, že se „málo staví“, nebo ne?

Ano, toto zadání nám dalo ministerstvo a v září ho schválila vláda. Ale ne na úkor ochrany veřejných zájmů. Systém stavebního práva zdegeneroval sám o sobě a dopady na stavebníka jsou spíše sekundárním následkem. Proto také primárním cílem změn není kohokoli podpořit, ale reformovat celý systém státní správy v oblasti povolování staveb.

Politická debata je takřka vždy vedena v rovině, že se staví málo a že je potřeba vyjít stavebníkům vstříc.

Jistě, ale systém povolování staveb dnes brzdí leccos, nejen jejich odpůrci. Ten systém je především překombinovaný a složitý, vydání jakéhokoli rozhodnutí trvá velice dlouho a právní jistota jak u regulace v územních plánech tak při vydávání povolení je mizivá. Smyslem našeho návrhu není omezovat něčí ochranu, ale zjednodušit a zrychlit povolování tak, aby veškeré veřejné zájmy byly naplněny, rozhodnutí byla vydávána v reálné době a byla zákonná a kvalitní, aby pak obstála v soudním přezkumu. Cílem je dosažení stavu, kdy budeme mít jen jedno řízení, jeden úřad a jedno razítko s jedním přezkumem.

V politické debatě často zaznívá, že vinu na tom mají jen ti, kdo takzvaně dělají obstrukce, případně špatně fungující stavební úřady. Není to zjednodušené?

Ano – je to komplex problémů, které nelze přičítat jen k tíži úředníků a odpůrců stavby. Ti hájí své legitimní zájmy. Problém je mnohem širší a spočívá v uspořádání celého systému. Dnes existuje devět typů povolovacích procesů, které se různě dublují, existuje 13 typů stavebních úřadů spadajících pod různá ministerstva a desítky závazných stanovisek vzájemně nekoordinovaných dotčených orgánů. Ten systém je složitý a de facto neřiditelný. Úředníci na stavebních úřadech mají přes 700 různých zaměstnavatelů v podobě obcí, kde je riziko politického ovlivňování. Metodické řízení v takovém počtu orgánů je prakticky nemožné. Čili hlavním problémem je systémové přebujení procesů a úřadů, které se vyvinulo v nesmírně komplikovaný byrokratický systém jednoho velkého chaosu.

Leckde jsme ustoupili

Kdy bude návrh hotov?

Příští týden ho posílá ministerstvo na Úřad vlády. A doufám, že těch přetrvávajících rozporů již nebudou tisíce, ale jednotky. Vládou by měl být věcný záměr projednán předpokládám během května.

Už jste v poslední době naznačovali, že v některých kritizovaných oblastech budete ustupovat – platí to?

Ano, v některých otázkách ministerstvo ustoupilo. Řada připomínek měla rozumné opodstatnění a rádi jsme je přijali. Řada jiných byla vysvětlena a obhájena naše původní verze.

Stavba, Praha
Autor: Matěj Stránský

Kde jinde jste ustoupili?

Například ministerstvo vrátilo do návrhu posuzování souhlasu vlastníka pozemku s realizací stavby, kterou jsme navrhovali opustit.

Proč jste něco takového vůbec navrhovali? Jaký smysl dává stavět na cizím pozemku?

Není to otázka stavebního práva pro stavební úřad, ale otázka smluvních vztahů mezi soukromými osobami, které jsou předmětem jejich dohody. Čili jde o občansko-právní vztah, nikoli o úřední věc, která by měla zajímat stavební úřad.

Cílem předpokládám je zamezit preventivně tomu, aby se nestavělo na cizích pozemcích. Jedna věc je právní čistota, ale nezdá se vám smysluplné, aby to úřad ohlídal?

Stavební úřad povoluje stavby – z hlediska stavebních předpisů a ochrany veřejných zájmů. Nic mu není do toho, jakou smlouvu má stavebník s majitelem pozemku. Je to nadbytečné a teoreticky nesprávné, neboť to patří civilním soudům a stavební úřady je dublují. Ministerstvo ale chce tuto věc v zákoně zachovat.

Upustit se má ještě od jiné věci, o které se v připomínkách hodně mluvilo, a sice o automatickém – někdo říká robotickém – generování rozhodnutí. To jste chtěli zavést pro případy, kdy úřadu vyprší lhůta. Automaticky se pak měl vygenerovat souhlas, což leckdo kritizoval jako riskantní experiment. Od toho se také ustupuje?

Ano, těmto připomínkám bylo z velké části vyhověno. Zejména v tom, že nebude možné generovat automatické rozhodnutí ve druhém stupni řízení.

Takže v prvním ano?

Ano. Ale pouze v tom smyslu, že půjde o následek protiprávní nečinnosti stavebního úřadu. Takto vygenerované rozhodnutí se stane předmětem přezkumu ze strany odvolacího stavebního úřadu, který bude muset sám provést řízení včetně dokazování, a sám vydat skutečné rozhodnutí.

Nebude pak automaticky padat všechno – nebo něco – jen o úroveň výš, kde to úřady zahltí?

Ne. Tato úprava by měla motivovat úřady, aby tyto situace eliminovaly a zajistily podmínky pro dodržování lhůt již v prvním stupni. Jde spíše o pouhou hrozbu, která má dodržování lhůt zajistit. Lhůty jsou v zákoně i dnes, ale nikdo je nedodržuje, protože to nemá žádné následky. Rozhodně není cílem právní úpravy, aby vznikala jakákoli fiktivní nebo automatizovaná řízení.

Stavba, Praha
Autor: Matěj Stránský

Ale ta možnost bude.

Ano, ale automatická rozhodnutí budou vždy předmětem přezkumu. Berme to jako prostředek pro vytvoření tlaku na stavební úřad, aby plnil zákonné povinnosti.

Existuje námitka, že ve fungování úřadů jde o naprostý experiment. Princip, kdy mlčení znamená souhlas, nikde v úředním styku nefunguje, nebo ano?

Funguje. Jde o inspiraci již stávají praxí v zákoně 416/2009 Sb., o urychlení výstavby liniové infrastruktury, kde dochází k vydávání souhlasných závazných stanovisek po marném uplynutí zákonné lhůty.

Nejvyšší správní soud mluví o „nestandardním a bezprecedentním experimentu“, který nedoporučuje.

Je to třeba i v zákoně 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, kde dochází k vydávání fiktivních rozhodnutí o neposkytnutí informace. Je to prostředek, který se objevuje tam, kde potřebujete vynutit dodržování lhůt. Možností k tomu není mnoho. Dnešní stav je, že lhůtu napíšete do zákona bez jakýchkoli následků, ale nikdo ji nedodržuje.

Méně práce, více peněz

Jak víte, že lhůty nikdo nedodržuje?

To ví asi každý, kdo někdy něco stavěl a potřeboval k tomu povolení. A jsou na to statistiky. Podle žebříčku Světové banky jsme ve stavebním řízení jedni z nejpomalejších na světě. Jsou také analýzy činnosti stavebních úřadů, které zpracovává každoročně ministerstvo. Mají data o tom, že lhůty jsou překračovány násobně.

Když po pražských stavebních úřadech chcete informaci o skutečné délce řízení podle zákona o svobodném přístupu k informacím, vesměs vám odpoví, že jde o novou informaci, kterou nemají, a nově ji počítat nebudou. Ani ministerstvo tato data nikdy nezveřejnilo. Dvěma pražským úřadům, které odpověděly, vyšel průměr na zhruba 70 dnů, zákonná lhůta je 60 až 90 dnů. Co když je příčina pomalosti jinde než v samotném řízení?

Podle Světové banky trvá stavební řízení v Česku 250 dnů, územní řízení může být ještě delší. Pokud do délky započítáte i soudní přezkum, jste v Praze skoro na deseti letech.

To může mít mnoho příčin, třeba špatně připravené návrhy. Pokud ale něco trvá, je možné, že úřad k tomu má důvod. Nebo agendu jednoduše kapacitně nestíhá. Vyřeší se něco tím nastolit automatický ostrý řez po třiceti dnech?

Pokud na lhůtách chceme trvat, jaké máme jiné možnosti? Lze konstruovat nejrůznější sankční procesy, například pokutovat úředníky nebo odškodňovat účastníky řízení, to všechno ale jen dál zatěžuje činnost stavebního úřadu a odvádí pozornost od samotného rozhodování. Náš návrh povede k reálnému zrychlení.

Úřady namítají, že při stávajícím personálním obsazení zkrátka dělají, co mohou, a že to kvalitu posuzování zásadně zhorší.

Na stavebních úřadech působí řada velmi odhodlaných specialistů a srdcařů, kteří ovšem trpí celkovou složitostí systému. Už jsem zmiňoval, že průtahy nelze vyčítat účastníkům řízení, kteří jen hájí svoje zájmy, ani jednotlivým úředníkům, ale celkové konstrukci systému povolování staveb, která se opakuje ve stavebním a územním řízení. V obou těchto procesech je vázána na samostatné procesy vydávání závazných stanovisek, kterých jsou desítky a stavební úřad na ně musí čekat. Tuto složitost chceme odbourat.

Stavba, Praha
Autor: Matěj Stránský

Nehrozí, že tato snaha se překlopí do opačného extrému? Jednou z hlavních změn je sloučení územního a stavebního řízení. Stavbu půjde zahájit de facto podle rámcového projektu, který dnes stačí pro územní rozhodnutí. Zbytek posuzování se deleguje na autorizované projektanty, úřad detaily prověří až při kolaudaci. Není to riskantní?

Ne, je to rozumné. Ani dnes ve stavebním řízení stavební úřady reálně nepřepočítávají technické detaily, za které nesou odpovědnost autorizované osoby. Územní a stavební řízení se zbytečně dubluje a díky tomu se dubluje i vydávání závazných stanovisek. Splnění všech podmínek a technických detailů postačí ověřit v kolaudaci. Zvyšuje se tím tlak na odpovědnost autorizovaných osob a stavebníka.

Počítá se tedy i s tím, že úřady je potřeba posílit? Anebo se do lhůt mají vejít jen tím, že se odbourá složitost a ubere se jim práce?

Věcný záměr hovoří o potřebě zlepšení podmínek pro výkon činnosti stavebních úřadů. Jednak v rovině posílení jejich nezávislosti, k čemu dojde přesunem do služebního poměru, a dále též zlepšením odměňování. Dále návrh počítá s přechodnými ustanoveními, které v počátcích zákonné lhůty prodlouží.

Jak prodlouží?

To je věcí dalších jednání, řekněme, že v prvním půlroce budou lhůty dvojnásobné, ve druhém pak o polovinu delší, uvidíme. To nejdůležitější je ale v tom, že k dosažení cílového stavu má vést především posílení stability územně plánovací dokumentace, zjednodušení procesů, sloučení územního a stavebního řízení a odstranění závazných stanovisek, na které musí stavební úřad čekat. Proto navrhujeme integraci specialistů chránících různé veřejné zájmy do stavebního úřadu.

Chtěli jsme to trochu jinak

Tato integrace je podle řady připomínek jedno z nejproblematičtějších míst. Z nezávislého orgánu, který dnes hlídá stavbu například z hlediska životního prostředí nebo památkové péče, zbude jen pracovník včleněný do stavebního úřadu. Jeho slovem už se nikdo nebude muset řídit.

Z čeho tak usuzujete?

Dnes dotčené orgány vydávají závazné stanovisko, které stavební úřad musí respektovat.

Závazné stanovisko je ale jen podklad pro rozhodnutí, které pak do rozhodnutí přepisuje stavební úřad. Nově budou specialisté chránící veřejné zájmy přímo formulovat rozhodnutí stavebního úřadu a jeho podmínky. Dojde ke zjednodušení procesů a zároveň k posílení jejich vlivu na výsledek.

Celé tyto týmy ale povede někdo, kdo se zabývá stavbou. K dnešním patnácti expertům na stavební řízení se přestěhuje například jeden expert na životní prostředí a jeden památkář, jejich vliv se tedy v rámci tohoto nového smíšeného týmu rozmělní. Už za sebou nebudou mít svůj úřad, který hlídá vlastní agendu. Nemyslíte, že jejich slovo ztratí váhu?

Dosavadní dotčené orgány především nefungovaly nezávisle. Většina z nich je dnes ve stejném postavení jako stavební úřady. Jde o zaměstnance obcí, kteří mohou být pod politickými vlivy samospráv a pod permanentním problémem systémové podjatosti. Včlenění do státní správy a do služebního poměru jejich nezávislost významně posílí.

Stavba, Praha
Autor: Matěj Stránský

Ano – ale včleněni budou do stavebního úřadu, kde se ve finále posuzují stavební předpisy. Ti lidé budou v menšině a budou mít jen poradní hlas. Jak se dá v takovém postavení něco prosadit?

Nesmíme se nechat mýlit názvem „stavební úřad“. Je totiž zavádějící. Představme si jiný název, třeba „Úřad ochrany a rozvoje území“. To jsme mimochodem navrhovali, ale přes ministerstvo coby resort pro stavebnictví to neprošlo.

To zní zajímavě, ale jak se vypořádat s věcnou námitkou, že specialisté dosazení zvenčí už budou mít jen interní poradní hlas?

Všichni integrovaní specialisté, ať již z dnešních stavebních úřadů nebo z dotčených orgánů, budou úředníky stejné kategorie. Nelze dovozovat, že by úředníci hájící veřejné zájmy na úsecích ochrany životního prostředí, památkové péče nebo hygieny byli méně hodnotní a měli mít méně významný hlas. Navíc budeme-li integrovat specialisty všech dotčených orgánů, bude jich početně nakonec víc než úředníků původních stavebních úřadů. To může celkové klima těchto týmů výrazně ovlivnit. Z názvu nelze dovozovat, že stavební úřady jsou tu jen proto, aby povolovaly stavby. Jde o úřady s komplexní působností, jejichž hlavním posláním je chránit veřejné zájmy při výstavbě.

Takže šéfem stavebního úřadu může být v budoucnu třeba přírodovědec?

Ano, jistě.

V hierarchii bude stále podřízen ministerstvu pro místní rozvoj, které – jak sám říkáte – je resortem pro stavebnictví. Budou se tedy muset řídit agendou MMR, a ne třeba agendou ministerstva pro životní prostředí.

Ano, děkuji za tuto otázku. Odborný tým právě z těchto důvodů – tedy z důvodů integrace různých orgánů v různých resortech – navrhoval konstrukci Nejvyššího stavebního úřadu jako nezávislého ústředního orgánu státní správy po vzoru Českého úřadu katastrálního a zeměměřického. K podřízení NSÚ pod ministerstvo došlo rozhodnutím ministerstva, v rozporu s názorem odborného týmu.

Další problém je, že se roztrhnou dnešní týmy lidí, kteří na svých pracovištích řeší třeba ochranu životního prostředí ve všech různých aspektech. Vyjadřování ke stavbám je pro ně jen jednou z činností. Nyní se ochrana těchto veřejných zájmů roztrhne na dvě pracoviště – stavební agenda se tím sice sloučí, ale jiná agenda se rozdělí.

I dnes jsou tito specialisté rozptýleni v krajských nebo obecních úřadech a často jsou zařazováni zcela nahodile a nesystematicky v naprosto různých odborech, kde se různě kombinují různé působnosti, včetně zájmů samospráv. Dnešní stav vůbec nezaručuje nezávislost úředníků a neumožňuje ani jednotné metodické řízení. Ti úředníci jsou v pracovním poměru k více než sedmi stům obcí. Jsou to zaměstnanci obcí, kteří spadají do pracovně-právní gesce obcí, která rozhoduje o jejich bytí a odměnách, a to lze zneužít.

Existují názory, že toto je výsledkem někdejší touhy rozbít po pádu komunismu centrální moc. A teď jakoby se trend otáčel, v decentralizaci je spatřována neefektivita, vše tedy zcentralizujeme - a vše nakonec bude řídit jeden člověk jako firmu. Nebojíte se toho?

Nemám žádných námitek proti decentralizaci státních agend do přenesené působnosti obcí, sám jsem zastupitelem v obci skoro dvacet let. Ale funguje to dobře jen tam, kde jde o agendy nesporné a kde samotná obec nemá žádné vlastní zájmy. Představte si vydávání občanských průkazů nebo pasů. Problematika výstavby je však sporná, projevují se tam politické zájmy obcí na prosazení nebo naopak blokování některých staveb. Proto se navrhuje vydělit tuto oblast a přesunout ji do nezávislé specializované soustavy státní správy.

I ministerstvo pro místní rozvoj, pod které bude soustava spadat, má ale svoje politické zájmy.

Proto jsme také s podřízením nesouhlasili. Nicméně na úrovni státu se problém systémové podjatosti neprojevuje. To bychom museli tvrdit, že podjatí jsou i soudci, neboť jsou také zaměstnanci státu.

Některé orgány se podle vašeho návrhu integrovat nebudou. Ani ty už ale napříště nemají vydávat závazná stanoviska, nýbrž jen rozhodnutí, jejichž váha nebude tak velká.

Původní návrh počítal s úplnou integrací všech specialistů všech dotčených orgánů, kteří by se všichni podíleli na vydání jediného rozhodnutí. A ano – v rámci připomínek se nyní zvažuje, že vybrané oblasti integrovány nebudou, například chráněná území nebo národní parky.

Budou tedy jejich stanoviska závazná?

O tom se diskutuje. Věcný záměr počítal s integrací, čili toto je nová myšlenka, s kterou se bude třeba vypořádat.

Šlo o nedorozumění

Sousedé se dnes o nových záměrech dozvídají tím, že jsou obesláni nebo že úřad o záměru informuje na veřejné desce. Nově má řízení i informování probíhat přes elektronický informační systém, kde si bude třeba nechat nastavit avízo třeba přes email, jak vy říkáte hlídacího psa. Nejvyšší správní soud toto považuje za protiústavní, „v rozporu s ústavním právem na spravedlivý proces“. Vy říkáte, že je to nedorozumění. Jak tedy tato věc bude fungovat?

Ano, řada připomínkových míst smysl hlídacího psa nepochopila. Není to náhrada za doručování písemností účastníkům, je to bonus navíc. Jakási informační databáze pro vlastníky pozemků, která bude fungovat nad rámec doručování. Jde tedy o čistý benefit. Oznamování bude běžet ve vztahu ke všem účastníkům tak jako doposud.

58_stavba02_foto Boys Play Nice

Okruh těch účastníků se také nemění? Z některých výkladů je znát obava, že úřad bude moci účastníky autoritativně určit a ti se budou smět domáhat účasti až při odvolání.

Okruh účastníků se reálně zvětšuje. Od poslední novely stavebního zákona se nevládní ekologické spolky nemohou účastnit územního ani stavebního řízení s výjimkou případů, kde se vyhodnocují vlivy na životní prostředí v rámci procesu EIA. Mohou však podávat žaloby, což je nejhorší možný stav. Integrací dotčených orgánů dojde k tomu, že v řízení u stavebních úřadů budou specialisté z bývalých odborů životního prostředí posuzovat i otázky ochrany přírody. Proto se těchto řízení budou účastnit i spolky, a to u všech staveb, kde budou posuzovány zájmy přírody a krajiny podle zákona 114/1992 Sb., tedy kde budou zásahy do volně rostoucích dřevin, do významných krajinných prvků, do ochrany volně žijících živočichů, vod či chráněných území.

Tomu se přece vláda a poslanci chtěli vyhnout kvůli údajným obstrukcím. Jak to chcete obhájit?

Jde o výsledek systémové změny. Spolky vypadly proto, že v územním a stavebním řízení se dnes neposuzují otázky životního prostředí. My tyto agendy integrujeme, v jediném řízení se tedy budou posuzovat i ekologické otázky, a proto se jich spolky budou moci účastnit.

Má toto šanci projít?

Politicky lze rozhodnout cokoli, já mluvím za odborný tým autorů návrhu. Smyslem našeho návrhu není kohokoli vylučovat z řízení, ale zajistit podmínky pro účast všech dotčených osob, a to tak, aby jejich připomínky byly uplatněny ve vhodný čas, kdy je ještě možné návrh upravovat – ale aby zároveň byly uplatněny pouze jednou, s jedním odvoláním a případně jednou žalobou. Smyslem je eliminovat zbytečné procesní obstrukce. To znamená nastavit proces rozhodování a uplatňování námitek tak, aby byl efektivní.

Obstrukce jsou dnes mantrou toho, kde je chyba. Lze ale vůbec obstrukce stoprocentně eliminovat tím, jak je zákon napsán? Rozdíl v rychlosti u nás a třeba v Německu je podle lidí se zkušeností z obou zemí spíš v tom, s jakou odvahou se úřady s opravdovými obstrukcemi vypořádají. Pokud někdo dělá jen obstrukce a jsme schopni to zdůvodnit, proč takové námitky prostě nevyloučit?

To se lehko řekne. V zásadě ten návrh ale směřuje k témuž – k integraci, k přesunutí pozornosti na podstatu věci a k omezení zbytečných opakujících se a vzájemně podmíněných procesů, které jsou dnes zdrojem obstrukcí.

Další námitky ohledně zacházení s účastníky spočívaly v tom, že stavební úřad bude moci nově zamezit v přístupu k dokumentaci kvůli autorským právům nebo obchodnímu tajemství, což je nový důvod, který v zákoně dosud není.

I to je spíš nedorozumění. Návrh zde nic nemění. I dnes stavební zákon v paragrafu 168 obsahuje ochranu autorských práv projektanta a stavebníka. Tato ochrana ale neplatí vůči účastníkům řízení, kteří musí mít zajištěny veškeré informace o návrhu tak, aby byli schopni jej kvalifikovaně připomínkovat. Smyslem tady opravdu není nic měnit. Účastník řízení dostane vždy všechno, navíc díky elektronickému spisu z pohodlí domova dálkovým přístupem do spisu. K identifikaci využijeme nové elektronické občanky s čipem.

Další věcí je zdánlivá technikálie, kdy úřad už nebude posuzovat takzvané občanskoprávní námitky. Tím mimo jiné odpadá povinnost přihlížet při vyhodnocování stavby k lokálním poměrům v místě stavby. Rozhodovat už budou jen technické normy, které jsou všude stejné, ať už stavba vzniká na venkově nebo uprostřed města. Proč?

Stavební úřad je úřadem, který rozhoduje v oblasti veřejného práva a posuzuje veřejné zájmy. Nikoli sousedské, vlastnické nebo jiné spory, které jsou věcí civilních soudů. Ale vypořádání připomínek směřuje k tomu, že ministerstvo těmto připomínkám – v rozporu s doporučením odborníků – vyhoví. Podle nás je to dublování, kdy občansko-právní námitky posuzuje úřad i soudy. Stavební úřad posuzuje jinou záležitost vycházející z místních specifik, která je v rukou obcí – územní či regulační plán a soulad záměru s ním.

V praxi by ale odpadla brzda, která dnes umožňuje zastavit sporné věci dřív, než je poté zamítne soud. Nestojí za to takovou brzdu mít, i za cenu dublování?

Úkolem stavebního úřadu samozřejmě je odstraňovat rozpory mezi účastníky řízení, na tom se nic nemění. Ale bavíme se tu o situaci, kdy některé sousedské námitky jsou motivovány jen tím, že jednomu sousedovi se záměr druhého souseda nelíbí, anebo měl v sousedním území svou stavbu postavenou dříve a nechce do území už nikoho pustit. To jsou ovšem námitky, s kterými stavební úřad nemá co činit – jde o věci soukromého práva, které si musí vlastníci buď dohodnout, nebo je řešit u soudu.

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Jiří Nádoba

redaktor, fokus

nadoba_g6mmo
Přečtěte si více článků od tohoto autora/autorky. Napsal/a jich celkem 503
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte