Poslanci schválili přísnější variantu insolvenčního zákona

Sněmovnou prošla v úterý novela insolvenčního zákona, která pomůže desítkám tisíc lidí v dluhové pasti (dvě a více exekucí má v Česku zhruba 600 tisíc lidí). Dnes na oddlužení ročně dosáhne asi 20 tisíc z nich, díky novele by na něj mohlo dosáhnout podle odhadu odborníků 50 až 100 tisíc lidí ročně.

Sněmovna zároveň odmítla senátní úpravy novely, díky kterým by oddlužení bylo přístupné ještě více lidem, především těm chudým, například důchodcům či samoživitelkám. Začněme ale pozitivními zprávami: novela zásadně mění vstup do oddlužení.

Zatímco dosud musel člověk prokazovat, že je během pěti let schopen zaplatit alespoň 30 procent svých dluhů (plus odměnu insolvenčního správce 65 tisíc korun), a pak teprve mu soud oddlužení povolil, novela tohle obrací. Soud povolí oddlužení každému, jehož příjem vydá na zákonem dané nezabavitelné minimum a měsíční splátku 2 178 korun (měsíční odměna insolvenčního správce a stejná částka pro věřitele).

Novela připouští, aby člověk během pěti let zaplatil méně než dosud nutných 30 procent dluhů. Bude na soudu, aby na konci oddlužovacího procesu posoudil, zda dlužník vynaložil maximální možnou snahu a jeho oddlužení platí, i když zaplatil třeba jenom desetinu dlužné částky.

Podtrženo, jistotu oddlužení mají jako dosud ti, kdo za tři roky splatí polovinu dluhů, a ti, kdo za pět let splatí 30 procent dluhů. Šanci na vybřednutí z beznadějných dluhů navíc dostávají i ti, kdo po pěti letech splatí méně – pakliže se soud rozhodne jejich oddlužení posvětit.

Tím se dostáváme k úskalím poslanci schválené varianty. Senátní úpravy, které sněmovna zamítla, totiž dávaly dlužníkům větší jistotu a soudcům vodítko. Senátoři definovali, co je to ona maximální snaha. Pro jednoho  soudce může být nepřijatelné, že vysokoškolák prodává v supermarketu a vydělává tím pádem míň, než by se svou kvalifikací mohl; jiný naopak uzná, že za dané situace nic lepšího dělat nemohl.

A především, senátoři chtěli, aby soud hodnotil dlužníkovu snahu průběžně, nikoliv až po pěti letech. Pro lidi zdecimované exekucemi může být podle lidí z terénu nejistota odrazující: pět let se budu snažit, dluh mi stoupne o dalších 65 tisíc korun pro insolvenčního správce, a nakonec mě neoddluží. Především proto, že v procesu oddlužování žijí ještě chuději než v exekuci, nezabavitelná částka je o něco nižší, a navíc nepřichází v úvahu častá strategie beznadějně zadlužených, práce načerno.

Senátoři také  chtěli otevřít oddlužení i nejchudším, kteří nemohou platit měsíčně zmíněných 2 178 korun (například důchodce s příjmem 9 500 korun). Tuhle věc zabudoval  do insolvenční novely poslanec Patrik Nacher s argumentem, že oddlužení musí přinést alespoň něco věřitelům, konkrétně totéž, co si vydělá insolvenční správce. Senátoři navrhovali, aby postačující měsíční částkou byla právě odměna správce. Platit ale bude sněmovní verze.

Novela je velkým krokem dopředu, i když se senátními úpravami by byla krokem ještě větším. Na to, kolik lidí si za nových podmínek na oddlužení opravdu troufne, si budeme muset počkat. A teprve za dalších pět let uvidíme, jak se k oddlužení postaví soudci – zda ho budou uznávat spíše jen těm, kdo ho mají ze zákona jisté, tedy splatili přibližně 30 procent dluhů, nebo i lidem, kteří nesplatili skoro nic, ač dělali, co mohli.