Proč Sobotka vynechal v americkém projevu kritiku Ruska?

Na projevech politiků bývá někdy nejzajímavější, co v nich nakonec nezazní. Je to i případ vystoupení předsedy vlády v Brookings institutu ve Washingtonu během jeho návštěvy USA teď na počátku dubna.

Bohuslav Sobotka tam přednesl projev na téma Výzvy pro budoucnost EU: Středoevropský pohled. Zmiňuje v něm hlavní krize, kterým Evropa v poslední době čelila nebo čelí: dluhová, poté anexe Krymu a válka na východní Ukrajině, uprchlická vlna ze Sýrie, teroristické útoky na evropské půdě. Dodává, že otřesy vyvolaly v mnohých obyvatelích na kontinentu strach a ten zase vynesl nahoru, mnohdy až do parlamentních lavic, nacionalisty a radikály všeho druhu.

Sobotka pokračuje, že žádný stát nemůže čelit zmíněným krizím sám ani izolovaně -  a o to víc jsou důležitá spojenectví se zeměmi, které sdílejí stejné hodnoty. Kromě svazků v epicentrech dění vidí Sobotka oporu v euroatlantické vazbě, kterou je nutné “zachovat a nezpochybňovat”, jak se to děje na obou březích Atlantiku. A mimo jiné řekne větu, již mnohý Sobotkův ideologický souputník v západní Evropě považuje za herezi: “Bezpečnostní architekturu Evropy si bez Severoatlantické aliance nedovedu představit.”

Od premiéra, který se definuje jako atlantista, to byl očekávatelný projev, ničím neohromil; ta řeč rychle zapadne, ale řekl to podstatné, co říct měl. Původní verze, kterou den před vystoupením dostali čeští novináři v delegaci, byla nicméně jiná. Zhruba o čtvrtinu delší - a zejména obsahovala samostatnou a velmi zajímavou pasáž o Rusku.

Sobotka v ní jasnými slovy odsoudil režim Vladimira Putina. Jeho “rozpínavost“ označil za “riziko pro celý svět” a odmítl tezi, že s Ruskem lze počítat jako se strategickým partnerem. Šéf české vlády kritizuje zatčení a odsouzení ukrajinské pilotky Nadji Savčenko a dodává, že pokud by měl na celé věci v moři špatných zpráv najít jednu dobrou, jsou to evropské sankce na Rusko a fakt, že stále trvají:  “Dokud Rusko nezačne plnit své závazky z minských dohod, bude ze strany EU sankcionováno.“

“Dialog a spolupráce mají svoje limity. Ty lze udržovat jen po určitou hranici, za níž se již diskutovat nedá, protože jinak bychom ztratili sami sebe. Myslím, že s takovou jednotou (…) ruští představitelé nepočítali,” dodává Sobotka. Ani tady neoznamuje nic nového. Přesto na malém prostoru dvou tisíc znaků kondenzovaně a jednoznačně říká, co na české půdě nezaznívá nebo se utápí v balastu jiných komentářů.

Od politika, který před rokem a půl váhal souhlasit se sankcemi kvůli lobby českých podniků vyvážejících do Ruska, jehož vlastní poslanci označují ukrajinský režim za fašistický a hlava státu jezdí do Moskvy slibovat, že sankce brzy skončí, je důležité číst, že právě společný postih ruského režimu považuje za jedinou dobrou věc na ukrajinské krizi.

Projev psali Sobotkův eurotajemník Tomáš Prouza, náměstek ministra zahraničí Jakub Kulhánek a další; a ti všichni tvrdí, že se muselo škrtat z nedostatku času. Vystoupení bylo údajně moc dlouhé a Sobotka nechtěl ubírat prostor následné diskusi. Stejně později odpověděl Respektu i sám premiér. “Projev, který napsali mí spolupracovníci, byl příliš dlouhý a také dosti nudný, takže jsem musel krátit,” píše Sobotka v sms.

O Savčenkové mluvil podle svých slov výrazně na evropské půdě a “přiměl” předsedu Evropské rady Donalda Tuska, aby veřejně vyzval k jejímu propuštění (což je pravda). U sankcí pak čekal, že se na ně lidé zeptají v diskusi (což se stalo). “Hlavně jsem ale nechtěl, aby zapadlo hlavní poselství – udržení atlantické spolupráce,” dodává Sobotka.

Předseda vlády nicméně mohl krátit jinde, třeba v části, kde popisuje současný stav Evropy, neboť poučené publikum v Brookings institutu jej bezpochyby znalo. Takhle vypustil to nejzajímavější a podstatné vzhledem ke svému cíli -  protože atlantická vazba se nejlépe udržuje právě tak, že se jasně postavíte za věc, jež USA samy dělají a kterou s nimi sdílíte (Američani jako první zavedli sankce na Rusku a jejich rozsah je širší než těch evropských).

Nabízejí se spekulace, zda je Sobotka například pod novým tlakem zdejších vývozců obráběcích strojů, protože sankční režim se bude opět posuzovat v červnu, a premiér nechtěl předem odkrývat svoje karty. Realita ale může být jednodušší. Bohuslav Sobotka to prostě mohl cítit, a proto i škrtat tak, jak to popsal.

Jen by slova o tom, že protiruské sankce jsou dobrá věc, mohla “škrtání” přežít a takhle jasně zaznít teď doma.  Prostor pro to bude mít premiér takřka nekonečný.

Vypuštěná pasáž z projevu v Brooking Institution:

Válka v Sýrii a s ní spojená uprchlická krize bohužel nejsou jediným problémem, který vznikl za hranicemi EU a s nímž se Evropa musí vyrovnat. Nejen na jih od našeho kontinentu, ale i na jeho východě se bojuje. Rozpínavost Ruska je rizikem nejen pro Evropu, ale i pro celý svět. Současné ruské vedení je stále více nevyzpytatelné a utvrzuje nás v tom, že jednat s ním jako se strategickým partnerem lze méně a méně.

Anexe Krymu byla jasným porušením mezinárodního práva a nelze ji akceptovat. Podobně je pro nás nepřijatelná vojenská podpora separatistům na východní Ukrajině a hybridní válka, kterou Rusko v této části světa rozehrává. Smíšené a hybridní hrozby představují zásadní hrozbu. Jsou vlastně nenápadné, často je nemůžete připsat konkrétnímu státu či nepříteli, ale zasahují nás na nejcitlivějších místech. Propaganda, kybernetické útoky, podpora nedemokratických hnutí a skupin v našich zemích. To je něco čemu otevřené společnosti jen velmi těžko čelí.

Dovolte mi v této souvislosti zmínit případ Nadji Savčenko. Ukrajinské pilotky, kterou zajali proruští separatisté a následně ji předali Rusům. Její zadržování a odsouzení je nejen porušením minských dohod, ale i další snahou Ruska odstrašit Ukrajince od jejich reformní proevropské a prodemokratické cesty.

Pokud bych však v moři těchto špatných zpráv chtěl najít jednu dobrou, bude to reakce EU na dění na Ukrajině. Již přes dva roky jsme v Evropě schopni vysílat do Ruska jednotný vzkaz a současně významným způsobem jak politicky, tak ekonomicky podporovat Ukrajinu. Nemohu zastírat, že zájmy jednotlivých členských států se, pokud jde o Rusko, liší.

Přesto jsme schopni se domluvit na tom nejpodstatnějším – dokud Rusko nezačne plnit své závazky z minských dohod, bude ze strany EU sankcionováno. Evropská unie je vystavěna na dialogu, na podané ruce, na hledání partnerů a na spolupráci s nimi. To je její hlavní devíza. Ukazuje se ovšem, že dialog a spolupráce mají svoje limity. Ty lze udržovat jen po určitou hranici, za níž se již diskutovat nedá, protože jinak bychom ztratili sami sebe. Myslím, že s takovou jednotou a schopností táhnout za jeden provaz ruští představitelé nepočítali.