Radosław Sikorski na své druhé cestě na politický vrchol
Z muže, kterého měl málokdo rád, se stal politik, kterého snesou i voliči opozice
Čtete jeden z našich pravidelných newsletterů. Přihlaste se k jejich odběru a budou vám chodit do e-mailové schránky. Píšou je pro vás Tomáš Brolík, Pavel Turek, Magdaléna Fajtová, František Trojan, Ondřej Kundra, Jiří Sobota a Silvie Lauder.
Polský šéfdiplomat už jednou mířil na nejvyšší politická místa. Před víc než deseti lety, vprostřed ukrajinské revoluce a na začátku ruské války proti Ukrajině, to tak vypadalo. I tehdy ministr zahraničí, rázný a tvrdý, volící efektní slova, s jedinečným životním příběhem (narozený v Polsku, vystudoval na Oxfordu, válčící v Afghánistánu, přiženěný mezi americkou smetánku), působil jako nový evropský lídr. Tak ho taky tento časopis tehdy, v roce 2014, pojmenoval. Nový lídr Evropy.
Dodnes si z toho občas děláme legraci. Ne že by to bylo tak nemístné. Ale novým lídrem Evropy se Sikorski nestal a odposlechy jeho hovorů s přáteli, kde mluví o stavu své země a zahraničních partnerech upřímně a opravdu hodně sprostě, ho srazily. Neříkal tam nic nelegálního a v odposleších měli nejspíš prsty Rusové, ale to na věci nic neměnilo.
Začalo osm let vlády Práva a spravedlnosti (PiS), Sikorski se jako jedna z tváří a proponentů bývalé vlády z polské politiky stáhnul. Vypadalo to, že politicky skončil, a političtí soupeři ho vykreslovali jako namyšleného a od života odtrženého rádoby aristokrata, který svede být leda europoslancem.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Jindřiška Bláhová: V české kinematografii je hodně talentovaných lidí
