Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Kultura

Stojí za to strávit Deštivý den v New Yorku s Woody Allenem?

Nový příběh byl natočen pro mladé diváky a letité autorovy fanoušky

Autor: Bioscop
Autor: Bioscop

Po spekulacích, jestli snímek vůbec vznikne, vstoupil do kin nový film Woody Allena Deštivý den v New Yorku. Nicméně jen do těch evropských, nikoliv amerických. Tam jeho cestu zastavil fakt, že Allen čelí obviněním ze zneužití adoptivní dcery. Od režiséra se distancovali někteří herci i část filmového průmyslu a minimálně podle mediální reality není zrovna ideální doba nabízet Woody Allena americkým divákům. I proto společnost Amazon, která s režisérem uzavřela smlouvu ještě před novým propuknutím skandálu, raději snímek uvádí pouze na starém kontinentě. S Amazonem se tak Allen aktuálně soudí kvůli porušení smlouvy.

Uvedení v Evropě ale nakonec dává pro Allena největší smysl. Hlavně ve Francii má silnou fanouškovskou základnu, což ukázala i pařížská premiéra, po níž snímek chválila francouzská kritika. Romantická retro-komedie o jednom víkendu v New Yorku, kdy se dvojici randících dvacetiletých studentů z bohatých rodin neděje nic, jak má, a do jejich života vstoupí rozháraný filmový režisér i roztoužená hvězda, je ukázkovým příkladem filmu, u něhož je nutné mít „správně“ nastavená očekávání.

S trochou nadsázky, pokud je v názvu filmu déšť a New York, je téměř jisté, že půjde o filmu Woody Allena. Už ve svým způsobem banálním názvu je první indicie toho, jak Allenův film číst – jako dílo režiséra, který ničím nevyrušen pokračuje dál ve svém celoživotním projektu „být Woody Allenem“. Snímky jako Půlnoc v Paříži nebo Jasmíniny slzy dokládají, že z představivosti třiaosmdesátiletého režiséra, který je kontroverzi navzdory stále považován za největšího amerického auteura, ještě čas od času vytryskne svěží a inovativní film, v němž oblíbená allenovská témata jako postavení umělce, osud moderního intelektuála nebo zapeklité milostné trojúhelníky dostanou nečekanou podobu a impulz.

Vedle těchto izolovaných kreativních bodů ale v Allenově pozdní filmografii běží linka filmů prostě udržujících značku Woody Allen se snadno rozpoznatelnými znaky, které režisér Allen vetkal za svou půl století trvající kariéru do filmové kultury i obecnějšího povědomí. Tady neexperimentuje, jen spravuje vlastní styl neustálou variací týchž motivů; těch samých neuróz, těch samých témat. New York, respektive Manhattan, jako kouzelné a nerealistické pozadí pro vztahovou šarádu, je zásadním z nich. Do jeho kulis tentokrát Allen zasazuje víkendové eskapády ústřední dvojici bohatých dvacátníků, příslušníků horního jednoho procenta.

Rozjařená blondýnka Asleigh (Elle Fanning) a sebevědomý karbaník Gatsby (Timothée Chalamet), obligátní Allenovo alter ego, bezstarostně studují na fiktivní prestižní škole. Asleigh dostane ve školních novinách úkol vyzpovídat v New Yorku slavného amerického režiséra. Její přítel, který na Manhattanu vyrůstal, ale odešel jako gesto vzdoru vůči spořádaným bohatým rodičům, pro ně vymyslí romantický program zahrnující všechno od návštěvy MET po večeři v hotelu Carlyle. Pro Gatsbyho je důležité úspěšně se vyhnout bohatým příbuzným, kteří pořádají večírek. Pro Ashleigh zase získat exkluzivní materiál od oblíbeného režiséra. Brzy se ale jejich cesty rozejdou. Okouzlenou Asleigh vtahuje svět filmového průmyslu a hvězd. Gatsby bloumá po Manhattanu a naráží na své známé včetně sestry své bývalé dívky.

Jejich zpočátku iritující rozjívenost a blazeovanost se postupně trochu obrousí, jak pod tlakem neodolatelných nástrah začínají pochybovat o svém vztahu. Naivní „miss regionální rozvoj“ je okouzlena světem velkých hvězd a je to ona, kdo se chce nechat svést hollywoodskou star, protože kdy jindy bude mít šanci (plno motivů jde ostatně  v Allenově filmu číst jako jeho komentář k tomu, co se kolem něj děje ve skutečném světě).

Deštivý den v New Yorku je ale podstatně odlehčenější a podstatně méně intelektuální než mnohé Allenovy předchozí vztahové filmy. Neurózy nahrazuje dívčina diblíkovská naivita a nefiltrované nadšení nebo post-pubertální vzdorovitost kulturně vzdělaného chlapce z bohaté rodiny. V pojetí obou Allen si trochu střílí ze sebestřednosti mileniálů, stejně jako později z předstírání, které je součástí existence bohaté vrstvy nebo kultury celebrit.

Navzdory mladým hrdinům je Deštivý den v New Yorku retro. Allen se vrací k nostalgické vizi fantastického Manhattanu starých časů, projížděk v kočáře v Central Parku, poslouchání skladeb Irvinga Berlina, hraní na piano v poklidných barech luxusních hotelů, kde se mohou stárnoucí muži zamilovat do naivních blonďatých studentek. Allenův Manhattan je zahalený ve zlatavém oparu kamery Vittoria Storara a je všechno možné, jen ne realistický.

Allen ostatně nikdy na realismus příliš nebyl a nehodlá s tím v pozdním věku začínat. Vytýkat mu proto, že nereflektuje současné problémy mladých lidí, že je anachronistický a zaseklý v minulosti nebo v myšlení starého bílého muže, nedává příliš smysl. Allen vytváří typy filmových postav, které jen okrajově komunikují s okolním současným ekonomickým nebo politickým světem. Podstatně více komunikují s pravidly žánru romantické komedie, která podtrhuje princip filmu ve filmu nebo filmového světa ve filmu. Může to znít trochu zastarale, ale v téhle logice dává smysl, že se dvacátníci baví o Genu Kellym a klasických muzikálech z padesátých let.

Deštivý den v New Yorku • Autor: Bioscop
Deštivý den v New Yorku • Autor: Bioscop

Deštivý den v New Yorku je tak třeba vnímat jako pozitivní tvůrčí regresi, návrat do bezpečí i promyšlené obdarovávání svého publika přesně tím, co si od režiséra už léta svojí věrností žádá – žádný risk, žádné experimentování. Odlehčený, nenáročný snímek. Laškovný milostný trojúhelník v lepších newyorských kruzích, občas proložený sarkastickým pozorováním a typicky allenovskými poznámkami jako třeba, že Manhattan je místo, kde „tolik úzkosti rozjaří“.

Deštivý den v New Yorku není ani zdaleka mistrovské dílo. Nezařadí se mezi (otřásající se) Allenovu klasiku. Je to film natočený pro dvě publika: pro mladé diváky, kteří se s Allenem třeba setkávají poprvé a víc než tvůrce s rodokmenem je osloví odlehčená, nenáročná komediální fantazie. A pro letité Allenovy fanoušky, kteří si jej chtějí pamatovat ještě předtím, než začalo být sledování jeho filmů morální problém.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].