Staré skříně, zázraky a sexuální obtěžování

Mária Topolčanská má za sebou rok a půl ve funkci rektorky pražské Akademie výtvarných umění - a pokud se chcete zblízka podívat, v jakém prostředí pracuje, máte až do neděle tu nejlepší možnost. Na AVU probíhá prezentace letošních diplomových prací. Je jich jen šestatřicet, o dvanáct míň než loni. Diplomantky a diplomanti dostali kvůli covidové výukové pauze možnost závěrečné práce o rok odložit a řada z nich to udělala. Kdo to stihl letos, měl unikátní šanci mít mnohem víc prostoru než obvykle. I kvůli tomu je letošní ročník absolventek a absolventů jeden z vůbec nejsilnějších, jaký jsem na škole kdy viděl – a to ji sleduji skoro čtvrtstoletí.

Začněme malbou. Vynikající malířky a malíři z akademie v posledních letech paradoxně vycházejí zejména z ateliéru kresby, který ovšem vedou vynikající malíři Jiří Petrbok s Martinem Gerbocem. Petrbok letos ze školy odchází po neuvěřitelných osmadvaceti letech, v kresebném ateliéru nejdřív začal učit jako asistent (nedávno zemřelé) Jitky Svobodové a už v něm zůstal. Loučení je to pro něj důstojné, neboť v ročníku měl mimo jiné i Marcelu Putnovou.

 Její diplomka se jmenuje Zrcadlení a autorka v ní zkoumá (její citát pochází tak jako všechny následující z tradičně precizního katalogu výstavy) „zásah člověka do prostředí nejen v rámci klimatické změny, ale také otisky jevů a událostí v mezilidských vztazích, jako je například vliv determinovaného prostředí a osobní růst“. Poslední dvě slova jsou důležitá. Celou ročníkovou přehlídkou se táhne téma touhy mít na všechno víc času. Tlak na výkon je v hlavním městě čím dál větší, protože sehnat v něm peníze aspoň na nájem je pro řadu studentek a studentů poměrně fatální výzva: jak nezahodit hned na začátku kariéry talent kvůli tomu, že se člověk musí přizpůsobovat ekonomické situaci?