Smrt Matthewa Perryho připomíná závislost jako součást kultury Hollywoodu

Ve věku 54 let zemřel herec Matthew Perry, kterého proslavila role vtipálka Chandlera Binga v seriálovém hitu Přátelé. Příčinu jeho sobotní smrti stále vyšetřuje policie v Los Angeles, ale herec se podle deníku Los Angeles Times, který citoval policejní zdroje, utopil ve vířivce ve svém domě. Finální verdikt ohledně příčin smrti přinese pitva. Ta již proběhla, ale výsledky mohou trvat i několik týdnů.

Herec se od svých čtrnácti potýkal se závislostí. K závislosti na alkoholu se postupně přidala závislost na drogách a lécích, které dostal předepsané po incidentu na vodním skútru v roce 1997. Závislost je i hlavním tématem jeho loňské autobiografie Přátelé, lásky a ten ohromný průšvih (Friends, Lovers and The Big Terrible Thing), v níž sám sebe popisuje jako „instantního závisláka, stačilo jen přidat vodu“. Perry - podobně jako jeho Chandler - kolem své závislosti vtipkoval a nakonec ji dokázal proměnit i v knižní bestseller. Fanoušci Přátel mohli jen těžko odolat příležitosti podívat se do vnitřností své oblíbené show. Když se v roce 2001 vysílal díl, v němž si Chandler bere Moniku, byl Perry byl po x-té v odvykacím centru.

Hlavní atrakce

Vtipy a historky z placu stranou. Život a smrt Matthew Perryho ukazují i to, jak je závislost součástí mechanismů zábavního průmyslu. Zpráva o jeho předčasném skonu nebyla pro ty, kdo sledují jeho kariéru, nijak překvapivá. To není cynismus, ale konstatování faktu, kdy Perry desetiletí bojoval se závislostí na alkoholu, drogách a lécích – veřejnosti na očích. Při sledování Přátel šlo vidět, jak se fyzicky proměňuje v závislosti na tom, v „čem zrovna jede“. V sezónách, kdy byl hubený, to byly drogy. V těch, kdy byl oplácaný, alkohol.

„Chlast, opiáty, chlast, kokain. Podle toho, jak jsem vypadal, můžu říct, co jsem zrovna bral. Proto se na seriál nemůžu dívat - vidím tohle,“ přiznal sám loni v rozhovoru pro stanici CBC. Byly doby, kdy bral přes padesát tablet opioidů proti bolesti. Hlavně v posledních řadách Přátel pak býval opilý nebo měl kocovinu. Jeho partneři na scéně z něj cítili alkohol. Hrozilo, že seriál, který každému z herecké šestice vynesl desítky milionů za sezonu, se kvůli němu zhroutí. Chandler Bing byl oblíbenou figurou a jeho linka tajného milostného vztahu s Monikou se v jednu chvíli stala hlavní atrakcí.

Nad Perrym, který v soukromí působil jako neřízená střela, se tak vždy vznášel stín potenciální předčasné smrti. V roce 1997 se poprvé ocitl v odvykacím centru. V dalších letech se tam vrátí opakovaně. V roce 2000 byl hospitalizován kvůli slinivce zničené alkoholem. „Nepřestal jsem užívat proto, že by se mi chtělo. Ale proto, že jsem měl strach, že druhý den zemřu“, řekl New York Times v roce 2002 v rozhovoru, kde mluvil o své závislosti a snaze zůstat čistý. O šestnáct let později v nemocnici téměř zemřel poté, co mu prasklo střevo po předávkování nebezpečně silnými léky na bolest.

Komplikovaná osobnost

Rodák ze státu Massachusetts se přestěhoval do Los Angeles se svým otcem jako teenager. První malou roli dostal v roce 1979 v dramatu 240-Robert, objevoval se občas v televizi - a když byl ještě na střední, dostal roli ve filmu A Night in the Life of Jimmy Reardon (1988), kde si zahrál s Riverem Phoenixem. Přes epizodní role v seriálech Growing Pains nebo Beverly Hills, 90210 se jeho agentovi podařilo dostat ho v roce 1994 do projektu nazvaného Přátelé jako my - sitkomu o šestici kamarádů v New Yorku, kteří se společně potýkají se životem.

Perry hrál Chandlera, sympatického, sarkastického nerda a spolubydlícího roztomilého sukničkáře Joeyho Tribbianiho. Z Perryho, stejně jako z Jennifer Aniston, Lisy Kudrow, Courteney Cox, Matta LeBlanca a Davida Schwimmera se stala víceméně přes noc hvězda a z Přátel stala popkulturní povinnost. Ve čtyřiadvaceti se mu tak splnilo přání být slavný. Slavný tolik, aby mu to stálo za to nebrat heroin, jak píše ve své knize: „Bože, udělám cokoli, jen mě udělej slavným.“ Jako byl závislý na alkoholu, byl závislý na slávě, o níž si myslel, že může vyřešit jeho problémy. A byl zaskočený, když se tak po fenomenálním úspěchu Přátel nestalo.

Upevnit pověst a legendu

Přátelé se sešli, aby oznámili, že už se nevrátí

Soudě podle jeho autobiografie byl Perry sebedestruktivní a komplikovaná osobnost. Zápolil s pocitem opuštění, když vyrůstal bez matky, i s depresemi. Svoje démony a do velké míry neschopnost dospět si ventiloval ve svých vztazích, které se jeden po druhém rozpadaly. Tři měsíce randil v devadesátých letech s Julií Roberts a následně s ní poměřoval své další známosti, většinou na jednu noc. Objevil se v romantické komedii Jen blázni spěchají (Fools Rush) vedle Salmy Hayek nebo v mafiánské komedii Můj soused zabiják (The Whole Nine Yards) s Brucem Willisem, kterého považoval za svého přítele a nemohl si ho vynachválit. Na rozdíl od Keanu Reevese, o němž v knize bizarně napsal, že nechápe, proč velcí herci a lidé jako River Phoenix umírají a lidé jako Reeves zůstávají (posléze se omluvil).

Jeho autobiografii řada kritiků ocenila za upřímnost. Ale lze i ji číst i jako zpověď ne příliš „dobrého“ člověka, který často vinu za své problémy přenášel na lidi kolem sebe. Jeho závislost se tak dá na jednu stranu přičíst na vrub jeho psychice a povaze. Zdaleka ne každý v Hollywoodu jí sice podlehne, z rovnice by se však neměla vynechat ani praxe zábavního průmyslu, který příliš nedbá o psychické zdraví herců a hereček.

Byl jsem v křečích

Deprese byly až donedávna tabu (viz případ Robina Williamse, který spáchal sebevraždu) a závislost na drogách, prášcích nebo alkoholu je – nebo před vzrůstajícím povědomí o psychickém zdraví aspoň donedávna byla – jako součást reality života celebrit. Jako cesta k tomu, jak zvládat stres nebo jak z nich dostat „co nejvíc“, aniž by utrpěl produkt. A Přátelé byli pro všechny nesmírně lukrativním produktem.

Jak nepříjemné téma to je, dobře ukazuje jedna chvíle ve dva roky starém speciálu Přátelé: Zase spolu. V přesně promyšleném a sestaveném propagačním stroji, který má udržovat odkaz Přátel živý a přivést seriál k nové generaci diváků, se najednou objeví“ zádrhel. Mezi neškodnými a zábavnými historkami z natáčení je Perry, který do té doby víceméně mlčel,  najednou upřímný v tom, čím si procházel. Mluví o tom, jak zápolil na place s psychickými problémy, jak pro něj bylo zdrcující vyjít před desítky milionů diváků a být vtipný. Jak byl paralyzovaný: „Měl jsem pocit, že umřu, když se lidé nebudou smát. Není to zdravé. Potil jsem se, byl jsem v křečích.“

Je to jen chvíle, ale je zřejmé, jak se atmosféra změní. Možná se ostatním vynořují jejich vlastní vzpomínky na opilého Perryho, který ohrožoval seriál, potažmo jejich kariéry. Jejich reakce ale lze vnímat jako příznak širšího, systémového přístupu průmyslu, který spíš zametá psychické problémy jednotlivců pod koberec jako nepatřičnost, překážku v hladkém fungování, protože „show must go on“.

Závislost patří k dějinám Hollywoodu od třicátých let. Hvězdný systém byl nastavený tak, že potřeboval své hvězdy v neustálé dobré kondici pro často stresující nebo náročné natáčení. Studia své hvězdy „tvořila“ a „vynalézala“. Považovala je za drahou investici, kterou bylo třeba maximálně vytěžit. Na často mladé herce a herečky byly kladeny velké nároky a očekávání -  stejně jako předepsané chování před kamerou i mimo ni. Doktoři jim tak začali rutinně předepisovat buď povzbuzující, nebo utlumující léky – aby měly energii, nebo se mohly vyspat. Případně pilulky na hubnutí, aby si udržely figuru.

Dávají nám naději

. Dospívající diváci pořád milují seriál Přátelé

Nejznámějším příkladem oběti takové praxe je Judy Garland, která se předávkovala barbituráty, na nichž si vytvořila závislost od útlého věku, kdy začínala jako dětská herečka. Hvězdný systém sice skončil v 50. letech, ale drogy nezmizely jako součást mytologie Hollywoodu. V pozdějších letech byly rámovány coby součást vzrušujícího životního stylu plného večírků. V 90. letech se pro celebrity pohublé v závislosti na užívání tvrdých drog vžil termín „heroin šik“. Celý ekosystém pak podporoval i bulvární tisk a sílící kultura celebrit.

Zradil ho systém

Drogovou a alkoholovou závislostí poháněné eskapády herečky Lindsay Lohan plnily léta stránky bulváru. Média dokumentovala každý její další nástup do odvykacího zařízení. Stejně tak sledovala soukromí Matthewa Perryho nebo Charlieho Sheena. Sama odvykací centra (rehab centers) přitom patří k Hollywoodu stejně jako hvězdný chodník. Podle deníku Huffington Post jde ale o „porouchaný systém“. Mohou vznikat bez větší kontroly a dohledu ohledně kvality poskytované „lékařské“ péče a postupně se řada z nich změnila na podniky nastavené na vydělávání peněz, spíš než na pomoc klientům.

„Když léčba selže, což se stává často, předpokládá se, že za to může závislý člověk, který selhal, ale ve skutečnosti je to závislý člověk, kterého zradil systém,“ napsal už v roce 2011 Huffington Post. To vede k začarovanému kruhu, kdy klienti upadají zpátky do závislosti. Matthew Perry byl na odvykačce celkem pětašedesátkrát a za léčbu – včetně operací a cest na švýcarské kliniky – utratil devět milionů dolarů.

Se závislostí se potýkal do konce života a ve snaze být i někým jiným než jen Chandlerem z Přátel zkoušel i pomáhat stejně nemocným. Svůj dům na pláži v Malibu proměnil v útočiště pro muže, kteří chtějí být střízliví. Projekt ale ztroskotal v roce 2016, údajně kvůli vysokým nákladům. Dům za deset milionů dolarů prodal. Jeho cílem v posledních letech bylo zůstat střízlivý, možná mít rodinu a psát scénáře.