Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Kultura

Někdy je nejlepší nedělat nic

Tipy z programu Festivalu francouzského filmu

Na palubu! • Autor: kviff.com
Na palubu! • Autor: kviff.com

Nejhorší je nedělat nic, radí stará elegantní dáma svému čerstvě zamilovanému pečovateli Félixovi, když se jí svěří s romantickým plánem překvapit dívku z druhé strany Francie, s níž strávil noc po protančeném večeru během horkého letního dne na břehu Seiny. Drobným postrčením začíná týdenní výlet dvou kamarádů ve francouzském filmu Na palubu!

Jeden od něho čeká všechno, druhý naopak nic a dělá jen doprovod. Co chce jejich „řidič“ Edouard, kterého jim náhodně přihrála aplikace ke spolujízdě, zatím není jasné. Jasné je jen to, že mu maminka říká kocourku. Křehký letní film o kamarádství a rozpitých hranicích mezi dospíváním a dospělostí je v pátek na programu Festivalu francouzského filmu. K vidění je on-line od 20:30 na dafilms.cz. Pokud to situace dovolí, v kinech by se měl objevit v lednu.

Na palubu! je druhým celovečerním filmem režiséra střední generace Guillauma Braca, který debutoval před sedmi lety melodramatem Hrom zařazeným na program festivalu v Locarnu. Jeho návrat k hranému filmu zaujal organizátory festivalu v Berlíně, kteří jej letos vybrali do sekce Panorama. A odvezl si odtud odvezl cenu kritiků FIPRESCI.

Nesourodá trojice mladíků – hovorný suverén, ale „cíťa“ Félix, jeho nejlepší kamarád, dobrosrdečný Chérif a do sebe uzavřený, spořádaný a akurátní Edouard – se obrazně ocitnou na jedné lodi, když se Edouardovo auto porouchá a oni musí ke své počáteční nelibosti strávit týden v kempu pod stanem u řeky na jihu Francie. Félixe sobecky zajímá jen jeho nová láska, které všechno podřizuje a zároveň maskuje stoupající nejistotu, že to možná nebude vysněný osud. Chérif na něj tak trochu dohlíží a spřízněnou duši najde v mladé singl matce. Čím dál tím blíž má i k Edouardovi, s nímž se shodnou, že jsou oba „zoufalci“ bez holek.

Sledují přitom šťastnějšího parťáka, jak dovádí s dívkou v romantické řece, zatímco stojí za plotem pečlivě chlorovaného bazénu. Před přiznáním přitom nevedou silácké adolescentní řeči a ani se nesnaží příliš zkreslovat realitu svého citového života, jak by diktovalo klišé filmů o dospívání. Bracův snímek je v tomhle ohledu sympaticky čistý, v dobrém slova smyslu obyčejný. Realita uplývá podobně jako ve snímcích Erica Rohmera, i když překlopených do podstatně odlehčenějšího žánru buddy filmu.

V civilně poetickém snímku se toho zdánlivě „moc neděje“. I kvůli zatím obecně málo známému režisérskému jménu a nehvězdnému hereckému obsazení – Eric Nantchouang hraje frajírka Félixe, Chérifa ztvárnil komik Salif Cissé – by mohl snadno a neprávem zapadnout. Třiačtyřicetiletý Braca ale zalovil ve své emocionální paměti a přesně vystihuje náladu pomalého léta, kamarádství a drobných emotivních setkání, v nichž je možné se ztratit.

Nebo zahlédnout záblesk svého budoucího já. Brac přitom ve vztahové drobnokresbě není ani přehnaně osudový. Hrdinové z podstaty věku prožívají svůj svět intenzivněji, ale bezstarostněji zároveň. Konfrontace rychle vzplanou a zase  rychle vyprchají, odmítnutí víc bolí, ale může ho zmírnit nečekané ranní setkání se Sirénou na břehu řeky. Něco musí nutně skončit, aby něco jiného mohlo začít. A aby se něco stalo, nejlepší je někdy nedělat nic.

Další tipy z programu:

24. 11. Politické drama režiséra Costy-Gavrase Dospěláci v místnosti se ohlíží se za nedávnou ekonomickou krizí v Řecku přes politické zákulisí. Zkušený režisér politických témat – jeho první, Oscarem oceněný „politický“ film Z z roku 1969 o vyšetřování skutečného případu atentátu na řeckého politika, patří ke klasice žánru. Loňský snímek natočil na motivy vzpomínek řeckého ekonoma a politika Janise Varoufakise, který se pokusil vyjednat změnu vztahů mezi Řeckem a Evropskou unií, která by vedla k větší pomoci ekonomicky zdevastované zemi.

25. 11. Obávaný - hraný portrét režiséra Jean-Luca Godarda z intenzivních let 1967–1968, kdy natočil Číňanku a přiklonil se k maoismu, má daleko k dokonalosti, ale stojí za pozornost jako typ filmu, kterému se vzpírá jeho hlavní předmět zájmu. Godard je ikonou francouzské kinematografie, pro mnohé zřejmě nejslavnějším francouzským režisérem vůbec. A jeho mýtus – stejně jako mýtus bouřlivého roku 1968 – představuje určitý typ překážek, přes něž není snadné se přenést. Režisér Michel Hazanavicius, podepsaný například pod oscarovým snímkem The Artist, do hlavní role obsadil Louise Garrela.

Po celou dobu festivalu je možné se podívat na dokumentární portrét argentinského pianisty zápasící s duševní nemocí Sólo, za nějž nedávno zesnulý režisér a producent Artemio Benki získal cenu na festivalu Ji.hlava.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].