No tak si klidně přiznejme, že v tomhle počasí člověku chtě nechtě spousta věcí unikne. Ale spousta ho zase chtě nechtě potká. Já se třeba v neděli večer nečekaně vrátil do dětství: na Nákladové nádraží Žižkov totiž dorazila Mongol Rally, což mi připomnělo víkendy strávené na všech těch Barumkách, Šumavách a Bohemkách, kde máma odpočítávala posádkám na startu rukou pěkně pět, čtyři, tři, dva, jedna až do zavřené pěsti. Sympatické je, že účastníci Mongol Rally používají dost podobná auta, s jakými jsem se potkával v 80. letech. Koneckonců to stojí hned v prvním ze tří bodů podmínek soutěže: „Auto musí být malá kraksna.“ Dalšími pravidly je zákaz jakékoli podpory soutěžících jiným vozem a příspěvek minimálně tisíc liber na charitu. Zajímavé je, že závodníci na trase Londýn - Ulan Ude (burjatské město u Bajkalu dvě stě kiláků od mongolských hranic) nelenili vecpat do svých brouků, minicooperů ba i stodvacítek kromě nejnutnějšího vybavení i žertovné kostýmy. V maskách tučňáků, travestitů či montérů si pak v Praze na první zastávce udělali příjemný večer. Část z nich vecpaná do tanečního autobusu; asi aby si zvykali na dlouhodobý pobyt v uzavřeném prostoru.
Těžko říci, co by na takovou tancovačku řekl dirigent Václav Luks. Potkali jsme se v pondělí v Kaabě, tedy ne té v Mekce, ale na Vinohradech, abychom si popovídali o jeho zážitcích ze salcburského letního festivalu, kde hostoval se svým Collegiem 1704. Provedením Bachovy Mše h moll v Kollegienkirche se minulý týden stali po více než deseti letech prvními Čechy, které do Salcburku pořadatelé pozvali. Více o Luksovi a Collegiu se už brzy dočtete v tištěném Respektu. Nicméně prozradit se dá, že podmínky jsou na prestižní přehlídce nastavené poněkud jinak než u nás. Tedy poněkud úplně jinak. Třeba že vám za to zaplatí.
Pokud nevíte co s penězi, zajeďte či zajděte si do Přístavu 18600. Ani jich tu nebudete potřebovat moc: kavárna, opékárna buřtů, volejbalárna a bůhví co ještě všechno je takovou klidnou karlínskou protiváhou novoměstské Náplavky. Tam se pro návaly zlaté mládeže v poslední době nedá vydržet, zato v Karlíně na začátku Rohanského ostrova to večer zatím pořád vypadá asi tak jak kdysi právě na Náplavce. Čili je to místo poklidného setkávání, které se dá klidně zneklidnit, nicméně vlastními silami, a ne vůlí okolního davu. Pozoruhodností Přístavu je jeho betonový mobiliář. Vznikl díky veřejné soutěži, kterou vyhrálo studio 0,5. Architekti Pavel Nový s Vítem Svobodou tu stoly i s lavicemi vyrobili přímo na místě netradiční metodou nalití betonu do děr v zemi s tvarem výsledného nábytku.
V úterý se ve Veletržním paláci otevírala výstava Umělci a proroci. Národní galerie promine, ale vernisáž jsem prostě nestihl. A to sice z dobrého důvodu: v Karlíně jsme totiž zrovna oslavovali šedesátiny Jamese Bonda české žurnalistiky, našeho drahého kolegy Jardy Spurného. Od nás dostal kytku, od Roberta Pacovského pak s mírným dvoudenním zpožděním 8,5 roku pro Davida Ratha.
Ze čtvrteční četby: „Jedli, pili, hodovali,/ hrály jim muziky,/ ministři si popouštěli/ u kalhot knoflíky./ Pili pivo, pili víno, jedli z masa, z těsta, nejednomu oficíru/ pukla z toho vesta./ Vejskali a tancovali/ okolo pilířů,/ bim! bam! bum! špunty lítaly/ z flašek a z moždířů./ Kdo při tom byl, ten se opil,/ blaze, braši, tomu,/ v noci je pak s výslužkami/ roznášeli domů.“ (Karel Havlíček Borovský: Křest svatého Vladimíra, Vyšehrad, 2015)
Ani nevím, proč jsem si při těchto verších vzpomněl na Vráťu Brabence. Každopádně mě upozornil na pozoruhodný text Mirky Vodrážky v nedávné ádvojce. Napsal v něm o tom, jak Egon Bondy pracoval pro StB: „Od roku 1961 do roku 1968 byl agentem s krycím jménem Klíma a předal 181 zpráv. Od roku 1973 do roku 1977 byl agentem pod jménem Mao a do roku 1976 předal 110 zpráv. Po krátkém intermezzu, kdy byl prověřovanou osobou, byl v letech 1985 až 1989 důvěrníkem pod krycím jménem Oskar. Spis byl koncem roku 1989 skartován, tudíž o jeho činnosti z posledního období se zachovaly jen kusé informace.“ Zajímavé je, že Bondy podle Vodrážky udával Jiřího Němce, Jiřinu Šiklovou či Milana Machovce nikoli kvůli mravní slabosti, ale proto, že upřímně věřil, že jeho přátelé škodí jeho představě o socialismu. „Odměnu dostal několikrát, a to menší dárky nebo menší peněžité odměny, které přijal rád,“ vyhodnotili ho estébáci. Tak jsme si radši s Vráťou dali pivo a přemýšleli, jestli je to pro nás spíš menší dárek nebo menší odměna. Netřeba dodávat, že jsme si ji rozdali několikrát.
Hezký zbytek července!
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
