Je to country? Je to folk? Je to pop?

Byl to jeden z několika mimořádných okamžiků během nedělního ceremoniálu Grammy, kdy jeden z umělců či umělkyň vzal starší skladbu někoho jiného a přesadil ji do současnosti. Se vší naléhavostí, již obnáší, a věrný étosu svého předchůdce. 

Annie Lennox vzdala dojemný hold zesnulé Sinéad O'Connor a v závěru Nothing Compares 2 U vyzvala Izrael ke klidu zbraní. Když se pak na pódiu objevil country zpěvák Luke Combs, nikdo nečekal, že jej v jeho úspěšné coververzi Fast Car doprovodí sama autorka letité písně Tracy Chapman. Po skladbě, která poprvé bodovala v roce 1988 a už tehdy se za ni Chapman dočkala tří nominací na Grammy, si oba vysloužili ovace vestoje a obdiv jim vyjadřovaly mimo jiné Taylor Swift i Oprah Winfrey. Nehledě na to, že se v pondělí bezprostředně po Grammy opět Fast Car vrátila do hitparád a stala se jedničkou na iTunes Top Songs.      

Je to fascinující hit, tíživý i optimistický. Pojednává o ženě, která se nedokáže vymanit ze spirály chudoby. Nejprve v dětství nechá školy, aby se starala o svého otce alkoholika. Následně sní o lepší budoucnosti, najde si práci, po letech však zjišťuje, že její protějšek opět tráví víc času v baru než s rodinou a historie se opakuje.

Při tom všem ale neztrácí naději; nic nezlomí její víru v lepší budoucnost a pořád doufá, že ono rychlé auto ji jednoho dne může odvézt tam, kde půjde začít znovu. I když ve slokách mluví o těžkých věcech, refrén je vždy povznášející.