„Limitovat se na jeden žánr už je přežité. Spousta z nás spíš zpívá, než že bychom rapovali,” říkají hudebníci Yanntray a Džejk a producent Filip z brněnského labelu Butter Club (dříve Lethal Dose). Nechtějí si hrát na to, že jsou drsnější než ve skutečnosti - naopak se společně snaží nabourávat zažité stereotypy a dogmata spojená s rapovou kulturou.
Postel a plyšáci: Dva roky jsme nahrávali a rapovali v pokoji, kam nám mamka nosila čerstvě upečené sušenky - chtěli jsme jí jako poděkování věnovat písničku, ale spíš by prý stála o flašku dobrýho vína. Teď máme konečně svoje studio. Potkali jsme se na základce, spojila nás hudba, kterou jsme všichni zkoušeli dělat. Nejsme tak úplně label, spíš tvůrčí skupina, jen si tak felíme. Jsme dost rodinní, fungujeme hodně pospolu - prostě nejlepší kámoši, a to je pro nás asi nejdůležitější.
Máslo je měkký: Všichni se v rapu snaží vypadat strašně tvrdě a vážně, ale v konečném důsledku takový skoro nikdo není. Jsme kluci, kteří se vlastně mají dobře - rádi skejtujeme, máme rádi divadlo, umění obecně. Nejsme z ulice, nemeleme o drahých autech a nechceme předstírat, že to tak je a přidávat si. I proto jsme se přejmenovali z Lethal Dose na Butter Club - máslo je takový správně měkký. Taky stojíme o vytvoření nějaké umělecké komunity - děje se to v Praze, kde už spolu lidé na různých úrovních spolupracují a navzájem se podporují. V Brně je prostředí přátelské a komunitní, ale v naší skupině chceme propojit designéry, malířky nebo grafiky, kteří vytvářejí zajímavé věci. Štve nás exkluzivita, nechceme být uzavření.
Zbořit kánon: Rap má víc pozornosti než kdy dřív. Je to mainstream a z toho taky různí poslouchaní čeští rappeři dost těží - hrozná flow, stále dokola ty stejné beaty, image převzatá od někoho jiného. Čeští posluchači rap povětšinou nemají tak naposlouchaný, neznají ho dobře. Proto tady může vznikat spousta paskvilů. Máme dojem, že v zahraničí se z rapu udělal pop a tady se z popu udělal rap. Pro nás je teď důležité zbořit vyprázdněnou kanonickou formu textů, která je často plná sexismu, aut a boje o moc, a dostat tam emoce a osobnost. To se docela povedlo třeba MC Geyovi nebo Viktoru Sheenovi - tomu nejde nevěřit.
Bitches a twerkování: Každý z nás má svůj vlastní styl a dohromady to dává smysl jako label. Chceme zachovat rozmanitost i v našem osazenstvu, proto si občas říkáme, proč je v rapu tak málo holek. Možná že to kluky přirozeně táhne víc. V Česku není tradice bitches a twerkování, někdy je asi složitější najít si téma ke zpracování. Umí to třeba Annet X na své nejnovější desce, kde představuje zranitelnost, skvěle rapuje i slovenská Luisa. Asi to prostě zatím jen není zvykem, ale bylo by super mít mezi sebou víc holek.
Klubová mentalita: U ostatních tvůrčích kolektivů oceňujeme takzvanou klubovou mentalitou. To znamená, že jsou schopní odebrat něco ze svého ega, aby si v místnosti navzájem nepřekáželi, vešli se do ní a mohli tvořit společně. Našim členům je od patnácti do dvaadvaceti a občas je těžší se dohodnout.
„Nechceme, aby nás někdo bral jako čistě rapový label. Rap v Česku svým příchodem do středního proudu zároveň umřel.”
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
