Nejlepší filmy letošních Varů. Velká anketa mezi odborníky

Sto sedmdesát pět filmů letos promítl karlovarský filmový festival, který o víkendu skončil. Které byly nejlepší? V čele ankety Respektu mezi filmovými kritiky a kritičkami, z nichž každý vybral své tři filmové vrcholy, jsou dva snímky. Dokument Kláry Tasovské Ještě nejsem, kým chci být, jenž měl premiéru na festivalu v Berlíně a do kin přijde v září. A tříhodinový opus Umírání německého režiséra Matthiase Glasnera, který navzdory názvu není ani zdaleka depresivní. Největším zklamáním je naopak z Cannes kontroverzí opředený brakový snímek Substance a neocenění dvou silných filmů v soutěži.

Jindřiška Bláhová, filmová kritička, Respekt:

Ještě nejsem, kým chci být (režie Klára Tasovská / Česko, Slovensko, Rakousko, 2024) Fotografku Libuši Jarcovjákovou to celý život táhlo k lidem, kteří se „dotýkali života“. Ať to byli dělníci v tiskárně v komunistickém Československu, duše československé nové vlny Ester Krumbachová, pražští Romové, Vietnamci na socialistické výměně nebo návštěvníci slavného gay T-klubu. Jarcovjáková za černobílých fotkách zachytila i sama sebe – své deprese, své touhy, své pochyby, své potraty, své lásky, svou práci, své úniky do Tokia a Západního Německa, svůj pohled na svět. Dokumentaristka Klára Tasovská se probrala archivem jejích fotek a poskládala z nich originální metodou, kdy statické fotky oživují zvuky a ruchy, hudba a hlas Jarcovjákové předčítající její deníky, portrét dnes už slavné fotografky, jenž je ze všeho nejvíc portrétem o hledání: celoživotního, skutečně svobodného a autentického hledání sebe sama, za každou, někdy i destruktivní cenu. Portrét touhy žít a tvořit neostentativně po svém mimo politický systém a kulturní establishment. A k tomu ještě jako by mimochodem je to i jeden z nejvýmluvnějších portrétů života v socialistickém Československu.