Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Kultura

Divokým západem s bratry Formany

Deadtown, nové putovní představení Divadla bratří Formanů, bude mít českou premiéru

Deadtown • Autor: Divadlo bratří Formanů
Deadtown • Autor: Divadlo bratří Formanů

Náměstí jinak asi ospalého městečka Marchin, nějakých osmdesát kilometrů od Bruselu. Na něm stavba zdálky podobná velké stodole, která vypadá, že sem patří odjakživa. Ale ještě před pár dny tu bylo prázdno. Teď se k divadelnímu stanu vine dlouhá fronta lidí. Nedělní odpoledne, horko k zalknutí. Místní hasiči kropí plátěnou střechu, aby alespoň trochu zchladili vnitřek stanu. Lidé se sem sjeli zdaleka i široka a teď čekají, až se otevřou vrata a budou moci vstoupit. Kam? Do světa fantazie Petra a Matěje Formanů, na Divoký západ, do města duchů.

Deadtown je nové putovní představení Divadla bratří Formanů. V první části devadesátiminutové smršti nápadů, fantazie i emocí se rychle za sebou odvíjejí kabaretní čísla s nádechem burlesky plná zpěvu a tance. Přes pódium se v jednu chvíli proženou kovbojové s indiány, všichni na skateboardech, scéna se neustále proměňuje. Sedmička statečných hrdinně hyne, aby je později vystřídala čtveřice krasobruslících kovbojů, během jejichž tklivého tanečního čísla publikum doslova brečí smíchy. Dech se tají při neuvěřitelných kouscích cykloakrobata.

Doprovází živá i reprodukovaná hudba a neodolatelné zpěvy šantánových krasavic. Skvělá kapela v jeden moment připomene dvořákovské inspirace, které jsou dodnes patrné v americké filmové hudbě, citací ústředního tématu z Novosvětské -  ovšem v ragtimové podobě. Jednotlivá čísla propojuje postava fiktivního kabaretiéra a iluzionisty v podání Petra Formana, jenž si ve svém obskurním pražském podniku někdy na přelomu 19. a 20. století naplňuje představy a sny o Divokém západě.

Druhá část zvolní tempo (možná až příliš) a humor zčerná do místy téměř hororového tónu. Za průhlednými šály, na nichž hra světel vytváří sépiovými skvrnami iluzi starého filmového pásu a na pozadí animované projekce, se v duchu němého filmu odehraje drama lásky a nenávisti v městečku Deadtown. Podobně jako commedia dell´arte má přesně stanovené kategorie postav, i zde se v saloonu sejdou základní typy tradičního westernu: hrdina, padouch, nevinná dívka, slepý kazatel, pološílený mordýř se sekerou; a v koutě jako memento mori zve k spočinutí otevřená rakev.

Děj začíná příjezdem kočovného šarlatána, do nějž se převtělí pražský kabaretiér, nabízejícího vše možné, ale nejvíce iluze. Jeho hlavní atrakcí je zpívající a čarující mechanická panna (v níž se ovšem ukrývá kouzelníkova milá). Po závěrečné přestřelce, jež vyústí v úplné naplnění osudu předurčeného neblahým názvem města, odjíždí iluzionista se svou pannou (nebo to jsou jejich duchové?) směrem k horizontu snové, snad arizonské krajiny a za zvuku dobové nahrávky našinci dobře známé písně Kde domov můj, kde vlast je má směřují nejspíše do věčných lovišť, westernového ráje…

Střih, světlo, závěrečná hudba a zpěv. Publikum bouří, propocení herci se opakovaně děkují a pak vyndávají na bar v saloonu, kde se ještě před chvílí válely mrtvoly, lahve s pitím a zvou neméně propocené diváky na sklenku. Začíná tradiční formanovská párty po představení, lidé si povídají s herci, fotí se v prostřílené rakvi, vyptávají se na technické finty, obdivují cyklokoně a kluci potěžkávají kolty pistolníků.

Představení v režii nezkrotné fantazie bratří Formanů a Ivana Arsenjeva mělo premiéru v březnu v Sénart u Paříže, odtud putovalo za velkého zájmu do Belgie. Tamní ministryně kultury dokonce po návratu z filmového festivalu v Cannes okouzlena představením řekla, že „to bylo lepší než všechno, co v Cannes shlédla“. Bylo totálně vyprodáno a do Belgie i Francie se produkce vrací už v létě a na podzim.

V interview pro mezinárodní frankofonní televizi TV5 Monde odhaluje Petr Forman zdroje inspirace: hry na indiány v dětství, staré kovbojky, fascinace vynálezy konce 19. století – fotografie, fonograf, film i Amerika jako země vysněné svobody. Ale to je jen polovina. Druhá polovina je sen, neboť „můžeme snít o všem, co jsme nenašli, a ten sen je právě to nejdůležitější“.

(V Praze od 9. 6. na Smíchovské náplavce, deadtown.cz)

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].