Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Krajinou

Když přehrady nestačí

Jak už to u bleskové povodně bývá, přišla nečekaně a rychle. Ještě v sobotu ráno se řeka disciplinovaně držela v regulovaném korytě, byť hladinu těsně pod mosty a třímetrové kalné vlny nikdo z místních nepamatoval.

O pár hodin později se už mosty ocitly pod hladinou a s nimi i domy, zahrady a auta. Některé ulice vedoucí z polí na kopcích se proměnily v dravé přítoky a samotná říčka Jeřice protékající Chrastavou připomínala spíš Gangu, která bere vše, co se jí ocitne v cestě. Tohle nejen nikdo nepamatoval, ale ani si to v nejdivočejších snech nedovedl představit.

Povodně v podhůří Jizerských hor nebyly překvapivé ani výší škod, ani počtem obětí. Jiné kraje na Moravě a v Čechách zažily už horší katastrofy. To, co skutečně překvapilo, byla neschopnost místních přehrad zadržet velkou vodu – poprvé po stu letech.

Na samém začátku dvacátého století je nechali vystavět textilní magnáti jako obranu před opakující se velkou vodou, která ničila hlavně továrny živené vodními elektrárnami rozesetými podél jizerskohorských toků. Byla to promyšlená vodohospodářská soustava (jedna z prvních v Evropě), které se skutečně podařilo problémy s povodněmi na dlouhou dobu vyřešit.

To už teď ale neplatí. Symbolem toho je Mlýnická přehrada, která hrozila protržením, protože na tak velký příval vody prostě nebyla projektovaná. Těžko říct, co by se stalo, kdyby se obavy statiků skutečně naplnily a rozvodněnou řekou strhávající domy by se prohnala ještě vlna z rozervané hráze.

Voda postupně opadává, sčítají se škody a až se kraj vzpamatuje z prvního šoku, začne se přirozeně řešit otázka, co s přehradami. Jako nejjednodušší řešení se jeví zvýšit objem stávajících přehrad, popřípadě dostavět nějaké nové a regulovaná koryta obohatit o protipovodňové hráze. Plánů na to máme v Česku víc než dost a jejich realizaci brání buď nedostatek financí nebo odpor obyvatel obcí, které by měly skončit pod hladinou nových přehrad.

Víkendová zkušenost ale ukazuje, že každá hráz nakonec dříve či později přeteče. A následky jsou o to horší, že lidé žijící pod hrázemi spoléhají na jejich ochranu a na velkou vodu nejsou nijak připraveni.

Čeští meteorologové se stále bojí říct, jestli povodně posledních dvaceti let jsou jen nešťastná shoda okolností nebo nastupující trend. To nic ale nemění na skutečnosti, že s nimi nějaký čas budeme muset žít. A spíš než spoléhat na technická protipovodňová opatření se teď vyplatí na velkou vodu připravit.

Někdy stačí málo: odstěhovat si důležité věci do prvního patra a mít doma zásobu dobrých holinek, lopat na bláto, případně i nějaký ten vysoušeč. Být prostě na velkou vodu připravený stejně, jako jsme připravení na zimní sněhové kalamity. Někdy málo nestačí a lidé se budou muset stěhovat pryč z domů, kde desítky let žili, nebo které si právě koupili a zrenovovali.

Je to kruté, ale takové je i počasí v posledních letech. A lepší recept na povodně nemáme – tedy pokud nás někdo nenaučí poroučet větru a dešti.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].