Trump podle průzkumů zažívá těžké okamžiky, ale možná se jeho stoupenci jen stydí

Ta část Spojených států (a světa), která doufá, že rok 2020 je posledním rokem vlády Donalda Trumpa, prožívá šťastnější dny. Americkými médii právě krouží povedená fotografie prezidenta pořízená v sobotu v noci po přistání prezidentského vrtulníku ve Washingtonu. Na image vždy citlivý Trump je na ní zachycen vyčerpaný, s kravatou ledabyle přehozenou okolo krku, ikonickou čapku slibující obnovení americké slávy má zmačkanou v ruce. Kdyby Američané znali česká rčení, možná by použili popisku ve stylu „sedlák se vrací od Chlumce“.

Prezident se ve skutečnosti vracel z Tulsy ve státě Oklahoma a všichni teď mluví o tom, jak se mu tam, v epicentru trumpismu, nepovedl úvodní předvolební mítink. Namísto „miliónu zájemců“ avizovaných předem i samotným Trumpem se jich dostavilo pár tisícovek; hala s pódiem pro projev určený oněm desítkám tisíc lidí, kteří se mítink podle předpokladů ani neměli vejít, zela prázdnotou a musela být potupně před hledáčky kamer demontována. Interpretace neúspěchu se různí a sahají od záškodnické kampaně mládeže na sociální síti TikTok, jež měla zmátnout organizátory, přes chybný postup v průběhu propagace mítinku či strach prezidentových stoupenců z nákazy koronavirem až jednoduše po upadající zájem o Trumpa.

Skutečná příčina bude zřejmě směsí všech možných faktorů. Ty vyjmenované nejdříve mohou být a také jsou důvodem ke škodolibému posměchu na adresu samolibého populisty, důvod poslední, tedy ochabující podpora úřadujícího prezidenta, nicméně stojí za pozornost. Jeden mítink v Oklahomě samozřejmě nic nedokazuje, ale pro Trumpův tábor musí být varovným signálem - dobře totiž zapadá do trendu, který je měřitelný už celé týdny.

Především jsou tu průzkumy veřejného mínění. Je to už hodně dlouho, kdy se v nějakém vyšplhal úřadující prezident před svého listopadového demokratického oponenta Joea Bidena - v seznamu průzkumů shromažďovaných serverem RealClearPolitics se tak naposledy stalo koncem února, a i to byla výjimka z dlouhé řady šetření vyznívajících v Bidenův prospěch. V červnu představuje nejlepší Trumpův výsledek šestiprocentní ztráta na protivníka naměřená analytiky z Emerson College v Bostonu, čerstvé měření protrumpovské stanice FoxNews říká, že v tuto chvíli by Biden zvítězil s náskokem 12 procent. Průměrný náskok demokratického kandidáta činí 9,5 procenta.

Jedná se o celoamerické průzkumy, jež mají ke konečnému výsledku volnější vztah, ale ani průzkumy v klíčových státech nemohou prezidentovi příliš pozvednout náladu. Wisconsin hlásí průměrný Bidenův náskok 5,4 %, Michigan 8 %, Pensylvánie 5,6 %, zatím poslední průzkum v Minnesotě (kde započaly současné protirasistické demonstrace) vyskočil na 16 %. Biden útočí v tradičně republikánské Arizoně (+ 4 %) a vede na Floridě (+ 6,2 %). Kdyby se volby konaly zítra, vypadalo by to s obhajobou prezidentské úřadu bledě.

Trumpovi se skutečně zvláštně nedaří. Bývalý a vždy kontroverzní poradce pro otázky národní bezpečnosti John Bolton vydal zdrcující knihu, v níž svého bývalého šéfa označuje za nekompetentní hrozbu Americe. Trump neuspěl s pokusem vydání soudní cestou odložit do voleb a u soudů pohořel i v dalších záležitostech. Jím samým jmenovaný soudce Nejvyššího soudu Neil Gorsuch potvrdil, že zákon o občanských právech se vztahuje i na ochranu LGBTQ osob před diskriminací na pracovišti, tentýž soud prohlásil za neplatné vládní zrušení rozhodnutí o ochraně dětí nelegálních přistěhovalců. Trump si pak v neobvyklém záchvatu slabosti na Twitteru stěžoval: „Asi nemáte pocit, že by mě měl Nejvyšší soud v oblibě.“

Skutečnost je taková, že prezident má v tuto chvíli problém najít pro širší okruh stoupenců příběh, který by jasně opravňoval jeho setrvání v úřadu. Svou minulou kampaň postavil na nechuti k přistěhovalcům z Latinské Ameriky, jenže slibovaná „krásná zeď“ na jižní hranici nestojí. Další velké téma, tvrdý postoj k Číně, zatím také rozhodně neskončilo jasným vítězství v plné slávě obnovené Ameriky. Dlouho to vypadalo, že Trump bude mít v ruce předvolební zbraň nejtěžšího kalibru, šlapající ekonomiku, ale tuto možnost dokonale rozprášil koronavirus.

Zatím neprobádanou možností je současná vlna nepokojů spojená s bořením soch, kterou se prezident pokouší interpretovat jako důkaz nespoutaného řádění radikální levice. V tomto bodě se celá země pohybuje na tenkém ledě, až dosud se zdá, že Trump se postavil na špatnou stranu převažujícího veřejného mínění, ale to se může s pokračující únavou z nestability kdykoliv změnit. A pak je tu samozřejmě pandemie, jejíž další vývoj je nejasný, prezident ji nicméně na rozdíl od mnoha jiných světových lídrů nedokázal využít k potvrzení role úspěšného a spolehlivého vůdce v těžkých časech.

Nicméně i ze závěru předchozího odstavce je jasné, že na odepisování Donalda Trumpa je brzy. Ekonomika se například během léta a podzimu může odlepit ode dna. Prezident se pak bude moci prezentovat jako muž, jenž je - na rozdíl od experimentujících demokratů - zárukou ekonomické obnovy. Rozjitřené protesty skutečně mohou demokratům přerůst přes hlavu - jejich pozice vyžadující vyvažování požadavků radikálů a umírněných je v tomto bodě složitější než role současného šéfa Bílého domu. A co provede s volbami nakonec koronavirus, je ve hvězdách.

Demokraté se navíc začínají obávat, aby se nestali obětí přílišného sebevědomí. Před čtyřmi lety touto dobou bylo v táboře Hillary Clinton vlastně také docela veselo. Průzkumy se mohou navíc mýlit, běžně se mluví o tom, že Trumpovi stoupenci se dnes za svou volbu „stydí“ na veřejnosti ještě více než v roce 2016 a nechávají si své rozhodnutí pro sebe. Poslední průzkum z Michiganu tak například ukazuje, že soutěž je v tomto klíčovém státě velmi těsná a Biden vede pouze o jedno procento. Autor průzkumu Trafalgar Group přitom patřil před čtyřmi lety k těm agenturám , které Trumpův nástup dokázaly zmapovat správně.