Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Kontext

Okolo Bruselu za jeden den

Autor: Milan Jaroš
Autor: Milan Jaroš

Jde město jako Brusel poznat za jeden den? Spíše ne, ale můžete se o to pokusit a objet ho kolem dokola na kole jako já. Tohle dobrodružství umožňuje Zelená cesta (Promenade verte), cyklostezka a zároveň stezka pro pěší vinoucí se okolo celé metropole. Dohromady má přes 60 kilometrů a je rozdělená do sedmi částí. Nemá start ani cíl, je na každém, kde začne a kde se z kruhu odpojí. Celá trasa je značená jednoduchou zelenou tabulkou s piktogramem kola nebo chodců a číslovkou 01. Většinu jdou stezky společně, jen na nejužších úsecích se cyklotrasa od pěší oddělí. Cesta v souladu s názvem prochází hlavně zelenými částmi města - parky, lesy, zahrádkářskými koloniemi, loukami nebo pastvinami. Nevyhýbá se však ani průmyslovým částem města nebo turistickým cílům, jako jsou muzea nebo architektonické památky.

Moje cesta po stezce začala u Muzea tramvají ve čtvrti Woluwe na východě Bruselu: vydal jsem se proti hodinovým ručičkám okolo města na sever. Na kolo jsem naskočil přesně v místě, kudy do roku 1970 vedla železniční trať z Bruselu do Tervurenu, kde se nachází královský palác a kde je dnes slavné Africké muzeum. Trať připomíná velkolepá socha ze starých kolejnic, které si nelze nevšimnout.

Autor: Milan Jaroš
Autor: Milan Jaroš
Autor: Milan Jaroš
Autor: Milan Jaroš
Autor: Milan Jaroš
Autor: Milan Jaroš
Autor: Milan Jaroš
Autor: Milan Jaroš

Cesta pokračuje podél potoka Woluwe a opuštěného vodního mlýna. Kopcem nahoru touto rezidenční čtvrtí jsem se dostal do bodu, kde se před člověkem otevře nečekaný výhled - pastviny s koňmi a větrný mlýn z roku 1767. Místo se jmenuje Hof Ter Muschen a určitě se sem ještě vrátím.

Autor: Milan Jaroš
Autor: Milan Jaroš

Další část cesty jedu čtvrtí Evere, která je známá hypermoderní železobetonovou centrálou NATO. Tu ale po zelené stezce vynechám, zato potkávám centrální bruselský hřbitov, před kterým stojí stánek s typickými belgickými hranolky. Kolonie divočinou zarostlých plechových domků u trati a následně modernistická radnice Evere ze 40. let stojí za krátkou zastávku.

Autor: Milan Jaroš
Autor: Milan Jaroš
Autor: Milan Jaroš
Autor: Milan Jaroš
Autor: Milan Jaroš
Autor: Milan Jaroš

Za pár kilometrů potkávám další muzeum na trase, tentokrát Muzeum vlaků u nádraží ve čtvrti Schaerbeek; její výstavy, třeba ta o Orient Expressu, stojí za návštěvu, i když člověk není zrovna šotouš. Přejíždím kanál a jedu vzhůru podél Královských zahrad, jejichž skleníky bývají na jaře otevřené. Míjím japonskou věž a čínský pavilon u Muzea Dálného východu, které se bohužel teď rekonstruuje. Vjíždím na plošinu Heysel a blížím se k asi největší atrakci moderního Bruselu – Atomiu.

Autor: Milan Jaroš
Autor: Milan Jaroš
Autor: Milan Jaroš
Autor: Milan Jaroš
Autor: Milan Jaroš
Autor: Milan Jaroš
Autor: Milan Jaroš
Autor: Milan Jaroš

Cesta se poté zase odpojuje od civilizace a vede zelení. Podél potoka Molenbeek, kde lze zastavit třeba u pozorovatelny ptáků. Jedu okolo mokřadů, pastvin a zahrádkářských kolonií. Pozoruju pasoucí se ovce a připadá mi, že město, ze kterého jsem vyrazil a ve kterém se stále nacházím, musí být hrozně daleko. Zastavuji v meditační zahradě u nemocnice Erasmus, chvilku odpočívám na dřevěných lehátkách u rybníka.

Autor: Milan Jaroš
Autor: Milan Jaroš
Autor: Milan Jaroš
Autor: Milan Jaroš
Autor: Milan Jaroš
Autor: Milan Jaroš
Autor: Milan Jaroš
Autor: Milan Jaroš
Autor: Milan Jaroš
Autor: Milan Jaroš
Autor: Milan Jaroš
Autor: Milan Jaroš
Autor: Milan Jaroš
Autor: Milan Jaroš

Do reality města mě vrací přejezd vodního kanálu, průmyslová zóna s továrnou Audi, velkosklady Ikea, železniční podjezd. Ale netrvá to dlouho a nořím se zpátky do zeleně ve čtvrti Uccle. Tady potkávám výjev jako ze surrealistických obrazů Reného Magritta - pána s papouškem na hlavě. Poté vjedu do Čistého lesa (Forêt de Soignes). Svištím nekonečnou zelenou plochou a zapomínám na téměř 60 km, které mám v nohách.

Autor: Milan Jaroš
Autor: Milan Jaroš
Autor: Milan Jaroš
Autor: Milan Jaroš
Autor: Milan Jaroš
Autor: Milan Jaroš
Autor: Milan Jaroš
Autor: Milan Jaroš
Autor: Milan Jaroš
Autor: Milan Jaroš

Cesta se stáčí zpět k bývalé železniční trati, právě jsem dokončil celý okruh okolo Bruselu. Funguje to dokonale jako lákadlo na bližší průzkum jednotlivých částí města. Úseky, kde cesta vede zastavěným prostorem, jsou vstřícné k cyklistům, i propojení s městskou divočinou je bez problémů. Člověk nabyde pocitu, že tu panuje tolerance všech lidí sdílejících společný prostor. Žádné přetahování o důležitost, kterou občas zažívám při pohybu v Praze - na kole i pěšky.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].