Když se řekne, že feminismus je sprosté slovo, holky mlčí. Jsou mladí lidé konzervativnější?

Blížil se letošní Mezinárodní den žen a učitelka angličtiny Noemi Jónsson nachystala pro své studentky a studenty tematické pracovní listy. Chtěla s nimi probírat historii ženského hnutí a osudy důležitých žen. A v sextě, tedy třídě dospívajících ve věku okolo 17 let, s tímto tématem narazila víc, než čekala. Přítomní mladí muži reagovali až naštvaně. „Ohradili se, proč to děláme a proč se neslaví Mezinárodní den mužů. Přišlo jim to nefér,“ vypráví.  

Po chvíli se k nim přidala i jedna studentka, která spolužáky podpořila s tím, že všechno důležité stejně vybudovali muži – však se také ve škole učí jen o nich. „Snažila jsem se jim vysvětlit, že právě to je ten problém. Že některé věci vytvořily i ženy, ale moc se o tom nemluví, nebo nedostaly příležitost po sobě zanechat něco kromě rodiny,“ popisuje, jak se snažila argumentovat. Ostatní dívky ve třídě jen mlčely. Pedagožka si nebyla jistá, zda se jen bály projevit. „Ale přišlo mi to skoro až jako souhlas,“ hádá Jónsson.  

Ve školství je teprve dva roky a přiznává, že ze začátku byla z názorů dospívajících v šoku. Má pocit, že i za jejích školních let měli kluci „blbé kecy“ a feminismu moc nefandili, ale že to nikdy nebylo „takhle hrozný“. Dodává, že to ve všech třídách není stejné, někde se ke konzervativním postojům přihlásí většina třídy, jinde takovou podporu nemají. Ale celkově vidí jasný posun.  

Třeba když v hodině četli text, který obsahoval slovo feminismus, žáci jej odmítali vyslovit. „Je to pro ně sprostý výraz. Snažila jsem se jim vysvětlit, že toto hnutí usiluje i o rovnost mužů. Oni odpověděli, že mají pocit, že jsou diskriminovaní, že nevědí, v čem zažívají ženy nerovnost, a ať jim to vyjmenuju. Nechtěla jsem jim dávat přednášku, tak jsem vyzvala holky, ať řeknou, s čím se potýkají,“ vypráví. Jenže bylo opět ticho. A tak Jónsson začala mluvit o diskriminaci na pracovním trhu. Až vtom se jedna dívka ozvala. „Prý by taky nechtěla zaměstnávat ženu, protože její táta musel jedné dlouho držet místo, když byla na rodičovské,“ parafrázuje studentku. 

Diskuse o tom, zda jsou dnešní mladí lidé konzervativnější než předchozí generace, se intenzivně objevují zhruba v posledních dvou letech. Tehdy začalo být evidentní, že část mladých, především mužů, reaguje na pokrok v oblasti rovnosti odporem. Jednoznačných odpovědí na to, co se děje mezi lidmi na prahu dospělosti, jaká je toho příčina nebo zda jde o souběh okolností, je už méně. Zažíváme konec emancipace a návrat k tradičním genderovým rolím, je to odraz toho, že k většímu konzervativismu míří v reakci na rychlé změny a globální hrozby politika všude na světě? Nebo jde pouze o „pubertální vzdor“, který se setkal s mimořádnou silou sociálních sítí? A liší se v tom nějak Česko? 

Generace Z 2.0

Když se začaly před posledními americkými prezidentskými volbami objevovat první průzkumy, preference mladých leckoho překvapily. Zatímco u starších zástupců generace Z ve věku 25–29 let vedl podle očekávání Joe Biden a později Kamala Harris, u mladších příslušníků této kohorty, kteří již mohou volit, tedy mezi 18–24 lety, měl náskok Donald Trump. Americké médium Vox tento trend shrnulo v textu s trefným názvem There are Two Gen Zs (Existují dvě generace Z). Ani tady ale nejsou důvody úplně jasné.  

Zajímavou teorii k tomu rozvinula pro server Politico publicistka Rachel Janfaza, která sleduje politickou kulturu mladých. Zatímco lidé od pětadvaceti nahoru už během pandemie covidu začínali vysokou školu, jejich mladší souputníci byli ještě na střední. Dokonce pro tyto dvě skupiny vytvořila označení Gen Z 1.0 a 2.0.