Kdo prohraje, půjde dohola. Jak wrestlingové zápasy naučily Trumpa dělat politiku
Návod na pochopení nového amerického prezidenta
Dělat hitparádu „nejbizarnějších“ momentů z vystoupení nebo znepokojivých politických kroků amerického prezidenta Donalda Trumpa za uplynulý půl rok je práce snadná i těžká zároveň. Je jich tolik, že netřeba hledat. Je jich tolik, že je obtížné rozhodnout se, které už nezařadit. A je jich tolik, že je nemožné držet s ním krok. Americká liberální média a analytici si zvykli jeho proslovy označovat za tirády, jež charakterizuje bezbřehý proud vědomí a nesouvisejících asociací.
Satirické pořady si z jeho „žvanění“ utahují kreslením grafů. Zároveň všichni kolektivně zas a znovu nevěří vlastním očím a uším a opakovaně se ptají, jak může něco takového vůbec říct nebo se tak chovat. Je vůbec možné, aby to myslel vážně? Jenže tohle je špatně položená otázka. Donald Trump to vážně často nemyslí. A zároveň je téměř nemožné určit, kdy přesně to zrovna nedělá.
V principu jde přitom tohle permanentní udržování v nejistotě, ze řetězu utržené řečnění i kulometné návrhy politických kroků pochopit celkem snadno. Pokud se na ně podíváme přes tradiční americkou zábavu, které je Donald Trump velkým fanouškem i přímým účastníkem od osmdesátých let – wrestling. Tento mnohamiliardový byznys je v Česku stále spíš neznámý, na rozdíl od Mexika nebo Japonska. V Americe vyprodává stadiony, pořádající společnost World Wrestling Entertainment (WWE) je obchodovatelná na burze a nedávno její videotéku koupil Netflix.
V obecné (a mylné) představivosti chodí na podívanou s kořeny v pouťových atrakcích a s pověstí pokleslé zábavy hlavně američtí „burani“, ale v USA ho sleduje zhruba třetina obyvatel. Dívají se na pečlivě zchoreografované, domluvené zápasy propojující skutečný fyzický výkon a „falešné“ bitky doprovázené spletitými příběhy a bombastickou podívanou. Trump je toho všeho nejen nadšený fanda, který dokáže o wrestlingu mluvit zasvěceně a s očividnou láskou, ale hlavně pozorný student. Učil se přitom zblízka. Vystupoval kdysi v ringu jako The Donald. Teď je z něj The President. Nebo ještě lépe The King.
Wow. Wow. Wow
Stodolarové bankovky prší z výšky na desetitisícový dav. Z reproduktorů burácí refrén „Money, Money, Money“ a elektrizuje obří arénu. S Miss USA na rámě a s povýšeným úsměvem vchází na scénu Donald Trump. Píše se rok 2007 a dějištěm je WrestleMania – zápasnický ekvivalent fotbalového Super Bowlu. Největší událost v kalendáři profesionálního wrestlingu.
Když The Donald vstoupí, dav burácí. V očekávání Bitvy miliardářů, kde bude Trumpa zastupovat jím vybraný bojovník – podobně jeho protivníka, majitele WWE Vince McMahona. Sám Trump přímo bojovat nebude, i když jednou napadne pěstmi svého protivníka a podruhé ho jiný zápasník skolí na zem. Rozhodnout se má, kdo je větší boss, kdo je bohatší, kdo je víc Američan.
Kdo prohraje, půjde dohola. Trest je vybraný s ohledem na Trumpovu kštici, jež patří kromě bohatství a pověsti geniálního byznysmena (navzdory bankrotům) k hlavním znakům Trumpovy veřejné persony. Jeho později tolikrát vysmívané vlasy jsou tu v hlavní roli „jako ty nejznámější na světě“. A holičské křeslo je od začátku součástí představení.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.