Finsko a Švédsko dostanou pozvánku do NATO, podepsaly ústupky Turecku

Cesta Švédska a Finska do NATO je otevřená, šest týdnů trvající blokáda jejich členství ze strany Turecka je odstraněna. Ve středu na summitu NATO v Madridu dostanou severské země oficiální pozvánku. Průlom přineslo společné memorandum, které vychází vstříc všem tureckým požadavkům.

Finsko a Švédsko slibují, že již nebudou podporovat YPG/PYD, tedy organizaci syrských Kurdů, která měla na severovýchodě Sýrie zásadní význam při porážce ISIS. Dále slibují ve svých zemích omezit aktivity (včetně financování a náboru příznivců) kurdské teroristické skupiny PKK, všech jejích odnoží i spřízněných jedinců. Výslovně se ale nepíše, že takovou odnoží PKK jsou i uvedené severokurdské skupiny YPG/PYD, což je věc, na které se Turecko a ostatní země NATO neshodnou.

Platit už nebude ani severské embargo na vývoz zbraní do Turecka, naopak má nastat intenzivní spolupráce - například mezi zpravodajskými službami a prokuraturami. Finsko a Švédsko se též slibují zabývat tureckými požadavky ohledně vydávání osob podezřelých z terorismu - “budou přitom brát v potaz informace a důkazy poskytnuté Tureckem” a změní zákony, aby bylo vydávání snadnější. O nikom z konkrétních desítek kurdských aktivistů a členů islámské sekty gülenistů, které Turecko chce vydat, však v memorandu jmenovitě řeč není.

Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan bude dohodu nepochybně prodávat jako svůj diplomatický úspěch - neboť to úspěch je. Na papíře podepsaném ministryní zahraničí Švédska a ministrem zahraničí Finska v podstatě získal, co chtěl. A pokusí se to jistě využít ke zvratu upadající popularity jeho politického tábora, k němuž dochází kvůli vážné hospodářské krizi s momentálně 70procentní inflací. Postavil se tak na chvíli proti západní Evropě a USA a zvýšil tlak na kurdské skupiny - a obojí se těší výrazně většinové podpoře turecké veřejnosti.

Příští týdny pak ukážou, zda dosáhne i dalšího velkého cíle, nákupu stíhaček F-16 z USA – jak rozhodne americký Kongres a zda Joe Biden prodej doporučí. Americký prezident v pozadí, úmyslně bez velké mediální pozornosti, pomáhal dohodu zprostředkovat – v úterý přes den si s Erdoganem telefonoval, v Madridu se oba prezidenti potkají mezi čtyřma očima.

Memorandum není právně závazné a bude zajímavé sledovat, jak konkrétně jej Finsko a zvláště Švédsko budou plnit. Ve Švédsku nacházejí již desítky let azyl turečtí Kurdové, boj za kurdská práva se těší značné podpoře veřejnosti a v zemi je řada politiků s kurdskými kořeny. Například menšinová vláda sociálnědemokratické premiérky Magdaleny Andersson má většinu jediného hlasu – patří kurdské poslankyni z radikálně levicové opoziční strany, která výměnou za něj získala od kabinetu slib trvající pomoci kurdské autonomii na severu Sýrie (příští volby budou v září). Vstup Seveřanů do NATO musí ještě všechny členské státy ratifikovat, pokud Finové a Švédové nebudou sliby v příštích měsících v očích Ankary plnit, bude mít Turecko možnost k další blokádě.

Vstup Finska a Švédska do NATO by představoval jeden z největší bezpečnostních přesunů na mapě Evropy po konci studené války. Společná hranice NATO s Ruskem by se rázem zdvojnásobila a aliance by za členy získala dvě velmi výkonné, dobře vybavené, vycvičené a motivované armády. Oba severské státy až do letošního února oficiálně trvaly na neutralitě, ačkoli v Helsinkách a Stockholmu vycházela z rozdílných kořenů.

Z pohledu Finska šlo za studené války o vynucený ústupek sousednímu Sovětskému svazu, kdy se Finové výměnou za suverenitu a demokracii zřekli vazeb na západní vojenskou alianci. Švédská neutralita trvala mnohem déle a vycházela z hlubšího sebepojetí nezávislého aktéra v mezinárodní politice. V obou zemích se však veřejné mínění po ruském útoku na Ukrajinu zcela zásadně obrátilo a přiklonilo ke vstupu do NATO: ve Finsku stoupla podpora členství z 20 procent na 79 procent. Slíbené ústupky v nezávislé politice vůči kurdským skupinám jsou cenou, kterou za konec neutrality platí.