Dřív každý v Česku toužil po chalupě nebo chatě. Dnes jsou magickým slovem apartmány

Každý ví, že Česko je zemí chatařů a chalupářů. A tajemstvím není ani to, že volné chalupy nebo pozemky pro stavbu chaty už v nejhezčích koutech republiky došly. Řešení se ale našlo: firmy skupují v nejvyhledávanějších lokalitách pozemky a staví na nich „apartmány“. Rekreační byty k pronajmutí nebo rovnou ke koupi v malých vilkách nebo domech, které vypadají jako činžáky. Obliba tohoto útočiště pro víkendy nebo dovolenou dosáhla takové míry, že na některých místech v Česku už vznikají celá apartmánová městečka, která přitom berou jen malý ohled na to, co se děje kolem nich.

Momentálně nejbarvitějším příkladem je tradiční ráj tuzemského oddychu – lipenská přehrada v jižních Čechách. Právě tam se nyní odehrává právní bitva o to, jak snadno si apartmánová městečka budou podmaňovat českou krajinu.  

Nalezená varta

Největší vodní plocha v Česku vznikala v letech 1952–1959 zatopením vltavského údolí v podhůří Šumavy a pod hladinou nechala zcela nebo zčásti na dvě desítky obcí. A zatímco jižní břeh jezera spadal do nepřístupného hraničního pásma lemujícího železnou oponu, na severní straně začaly růst jako houby po dešti chatové osady. Ty stojí podél Lipna dodnes a dávno zapadly do krajiny. Jenže majitelé chat teď nervózně sledují, jak se blíží nová a podle všeho ještě výrazně větší tsunami rekreantů.

Někteří se zkoušejí i aktivně bránit. Jednou z nich je Pavla Setničková. „Byla jsem překvapená z toho, co se člověk o sobě dozví, když se zapojí do občanské iniciativy,“ říká po více než třech letech fungování spolku Lipensko pro život, který pomáhala dávat dohromady a teď jeho jménem vystupuje na veřejnosti. „Když se zapojíte do ochrany přírody, hned jste ekoterorista. Není to příjemné, ale musím se tomu i trochu smát, když si pod tím představím nás – ty strejdy a tety, běžné lidi –, kteří se prostě jen zajímají o to, kde žijí.“

Sama pochází z Českých Budějovic a u Lipna vlastní chatu, kterou tu v sedmdesátých letech postavili její rodiče. „Všechno se tady zhoršilo – kvalita vody v jezeře, spousta aut, světelný smog… Všude jsou nějaké lampy jako ve městě. Romantika, kterou jsem měla ráda, je pryč. Skoro všechno, co tu teď vzniká, je za hranicí vkusu,“ vysvětluje Setničková.

Ještě mnohem víc je toho zatím ve stavebních plánech. Na loukách a v lesích kolem Lipna nebo přímo na jeho březích se chystá stavba víc než desítky zmíněných rekreačních městeček v souhrnu s téměř pěti tisíci lůžky. Jedním z míst je třeba Dolní Vltavice. Většinu původní obce zatopila při vzniku přehrady voda a stoupající hladině odolalo jen několik domů, které teď stojí na malém úzkém poloostrově vystrčeném do jezera.