Chceme zničit, co jsme desítky let stavěli? Německo je stále proti embargu na ruský plyn
 
energie_plynovod_profimedia
Zásobník plynu v Sasku-Anhaltsku • Autor: Profimedia

Tu brutální realitu už se skoro omrzelo opakovat. Ale stále platí, že evropské státy denně na ruské účty posílají stovky milionů eur za zemní plyn a volání Ukrajiny po embargu zůstává v EU nevyslyšeno. Rozhodující je postoj Německa a názor jeho kancléře zůstává na rozdíl od ropy jednoznačný, přestože se země zároveň snaží závislost na ruském plynu snižovat a zastavila spuštění plynovodu Nord Stream 2, který by naopak emergetické vazby s Moskvou posílil.

„Zaprvé, vůbec nevidím, jak by embargo mohlo ukončit válku. Kdyby byl Putin přístupný ekonomickým argumentům, tak by tuto šílenou válku nikdy nezačal,“ zopakoval Olaf Scholz týdeníku Der Spiegel jeden z klíčových argumentů německé debaty: zastavení plynových kohoutků by způsobilo velké domácí škody, ale pravděpodobně by Putinem nepohnulo.

Reklama
Reklama

„Zadruhé, děláte, jako by nám šlo o peníze. Ale jde o to, že se snažíme zabránit dramatické hospodářské krizi, ztrátě milionů pracovních míst a továren, které už nikdy znovu neotevřou. To by mělo masivní důsledky pro naši zemi, pro celou Evropu, a také by to vážně poškodilo naše možnosti financovat obnovu Ukrajiny,“ pokračoval Scholz. „A zatřetí, myslí vlastně někdo na to, jaké by to mělo globální následky?“ dokončil odpověď odkazem na následky pro světovou ekonomiku, kvůli čemuž Evropany k opatrnosti nabádala i americká ministryně financí Janet Yellen.

Základ konkurenceschopnosti 

Scholz se už dříve vymezil proti ekonomům, podle jejichž studií by dopady plynového embarga nebyly zase tak dramatické. Podle jedné z nich nazvané „Co by se stalo kdyby…?“ a vypracované týmem kolem známého bonnského výzkumníka Moritze Schularicka by se v případě zastavení dodávek ruského plynu německá ekonomika letos propadla – v závislosti na mnoha dalších faktorech – o 0,5–3 procenta HDP (v covidovém roce 2020 to bylo pět procent).

Podle Schularicka se jedná o vážnou recesi, ale nikoli o „konec světa“, a vláda by mohla dopady na střední a nižší třídu odpružit: chytrým snížením některých daní, zvýšením adresných dávek, menším důrazem na vyrovnaný rozpočet. Scholz v televizi ARD vyčetl těmto ekonomům nezodpovědnost, protože jejich matematické modely podle jeho soudu nedokážou zachytit všechny důsledky přerušení složitých dodavatelských řetězců.

Nemecky_obrat02_profimedia
Kancléř Olaf Scholz • Autor: Profimedia

Scholzově opatrnosti dala v předminulém týdnu za pravdu Bundesbank, německá centrální banka. Ani ne tak výpočtem, že by okamžité zastavení dodávek ruského plynu v letošním roce stálo německou ekonomiku 180 miliard eur a pravděpodobně způsobilo největší recesi posledních dekád. Ale především dodatkem, že její odhady jsou velmi nejisté, protože nedokáže plně podchytit důsledky bezprecedentního přerušení dodávek energií.

Více než ekonomům kancléř naslouchá praktikům z byznysu, například z toho chemického, který patří k pilířům německého hospodářství. Jeho kapitáni zdůrazňují nenahraditelný význam svých základních produktů – barviv, plastů, lepidel, amoniaku pro hnojiva či pro AdBlue kapaliny, bez nichž se neobejdou dieselové motory. “Musíme si být vědomi skutečnosti, že ruské dodávky plynu jsou základem konkurenceschopnosti našeho průmyslu,” řekl například Martin Brudermüller, generální ředitel chemického gigantu BASF, a jednoho z hlavních spotřebitelů ruské suroviny.

Embargo v rozhovoru s Frankfurter Allgemeine Sonntagszeitung nazval “nezodpovědným experimentem”, který by “vedl k nezvratným škodám. „Abych to řekl jasně: mohlo by to německé hospodářství dovézt do nejtěžší krize od konce druhé světové války a zničit náš blahobyt. Zvláště pro mnoho menších a středně velkých firem by to mohlo znamenat konec… Chceme zničit, co jsme desítky let stavěli?” Vyzval sice k rychlému nahrazení ruského plynu, ale to se podle něj povede až za čtyři pět let.

Jste snad monopolista?

Přesto živá debata v Německu pokračuje. K rozdílným závěrům ohledně dopadů embarga dospívají studie předních ekonomických institutů a neshodnou se ani dvě členky ze současného tria elitního poradního týmu spolkové vlády. Veronika Grimm navrhuje rychlý řez, protože pomalé zavádění embarga dá Rusku čas na přípravu a zmenšení škod. Německo si podle ní musí zvyknout na vyšší ceny energií a přistoupit na skutečnost, že kvůli nim už některé obory nebudou konkurenceschopné. Naopak Monika Schmitzer – podobně jako kancléř – varuje před nedozírným hospodářským chaosem a oslabením Německa.

respekt 18/2022: Plyn na příděl?

V časopisech a novinách pak slaví úspěchy žánr tzv. Streitgespräch, tedy moderovaných debat názorových odpůrců. V jednom z nich nazvaném s titulkem “Země bez průmyslu?” se v týdeníku Die Zeit potkali již zmíněný profesor ekonomie Moritz Schularick a Stefan Wolf, prezident zaměstnavatelského svazu Gesamtmetall a šéf firmy vyrábějící součástky do motorů.

“Když nedostaneme plyn, budu muset zastavit produkci těsnění hlav válců. Zákazníci bez něj nedokážou sestavit motor a nepůjde pak vyrobit ani auto,” řekl Wolf o jednom ze svých výrobků. “Máte přece konkurenci! Nebo jste ve svém oboru monopolistou?” namítal Schularick. “Existují dva další výrobci světového významu, ale mají stejný výrobní proces. Bez plynu by také vypadli,” odpověděl podnikatel.

“A to všichni konkurenti sedí v Německu na tom stejném vedení plynu?” nedal se Schularick. “Ne, samozřejmě ne. I moje firma je rozvětvená po světě, těsnění hlavy válce vyrábím i v Mexiku,” reagoval Wolf. “No tak vaše těsnění přechodně vyrábějte v Mexiku. To se přece dá nahradit,” poradil mu ekonom. “Ale pane Schularicku, moje firma v Mexiku přece není tak nevyužitá, že by mohla náhle převzít produkci šesti milionů těsnění, která ročně vyrobí náš podnik v Runkelu u Limburgu (…) Vy jste ještě určitě nebyl ve výrobní hale. Srdečně vás zvu, abyste nás navštívil a přemýšlel, jak bychom naši výrobu mohli snadno přesunout do Mexika,“ odvětil průmyslník a pokračoval rozohněně:

analyza02_profimedia
Pokládání plynovodu Nord Stream 2 – ilustrační foto • Autor: Profimedia

„Věříte mi například, že tam nemám k dispozici volné pozemky, kam bych mohl své výrobní stroje z Runkelu jednoduše přestěhovat? Jen plánování potrvá devět až dvanáct měsíců. A pak, když už tam budete mít postavenou halu, všechny ty stroje zabalte a převezte do Mexika. To trvá také dvanáct až patnáct měsíců. Celkově bych tedy potřeboval dva roky a v té době nevyrobím pro automobilky žádná těsnění hlavy válců,” rozohnil se Wolf. “Tak když váš konkurent bude rychlejší, tak obchod dostane on,” zůstal na svém Schularick, který argumentoval postřehy z Anglie, kde podle jeho zkušenosti inženýři podobné úkoly zvládnou rychleji. Takto debata pokračovala - ale ke shodě či pointě nevedla.

Nejdřív konkrétní kroky

Alespoň na veřejnosti však shoda v Německu panuje ve snaze odpoutat se co nejrychleji a trvale od ruského plynu. Jediný výrazný opačný názor zatím zazněl z úst bývalého kancléře a lobbisty ruského státního koncernu Gazprom Gerharda Schrödera. „Německý průmysl potřebuje ruské suroviny. Nejen ropu a plyn, ale i vzácné zeminy. Tyto suroviny nejde jednoduše nahradit,“ řekl předminulý víkend deníku The New York Times. „Až válka přejde, tak se k obchodování s Ruskem vrátíme. Tak jako to děláme vždycky.“ Schröder, který za své vlády Německo mnoho reformami modernizoval, se ovšem kvůli pokračující loajalitě vůči Putinovi stal veřejným vyvrhelem a jeho hlas tak nemá váhu.

Z omylu se ho svou politikou snaží usvědčit Scholz a zvláště ministr pro hospodářství Robert Habeck, kteří hledají náhradu ruských zdrojů. Zelený ministr Habeck například v březnu navštívil Katar a podepsal dlouhodobou dohodu o nákupu zkapalněného plynu. Na severu Německa pak chystá stavbu terminálů, kde se bude zpracovávat. Cílem vlády je prozatím dosažení nezávislosti na Rusku v roce 2024. Mezitím však koná i průmysl. Firmy – včetně zmíněného největšího chemického koncernu BASF nebo ocelárny ArcelorMittal – zjišťují, které by své provozy mohly načas bez větších škod vypnout a nahradit jimi vyráběné polotovary dovozem z ciziny. V mnoha provozech majitelé snížili vytápění, teplotu vody snížily i mnohé bazény a aquacentra, které by v případě nedostatku plynu musely zavírat mezi prvními.

Německo od počátku ukrajinské války snížilo závislost na ruském plynu z 55 procent na 35 procent. Současně se elektrárny a ocelárny zbavují dodávek ruského uhlí a od léta si vystačí bez něj. A z 35procentní závislosti na ruské ropě se pak Německo dostalo do stavu, kdy – jak minulý týden oznámil Habeck – už je připraveno obejít se bez dodávek z Ruska. Z odpůrce embarga se Německo na půdě EU stalo jeho zastáncem.

„Německá cesta není, že ohlásíme embargo, a pak uvidíme, jak ho zrealizujeme a co znamená pro ekonomiku a pro lidi. Naopak nejprve připravujeme konkrétní kroky a po jejich splnění oznamujeme: podívejte se, jsme nezávislí,“ řekl Habeck v krátkém videu zveřejněném na Twitteru. Závislost na ruské ropě je už tak nízká, že by ukončení dodávek „pořád vedlo k lokálním výpadkům a vyšším cenám, ale nikoli ke katastrofě,“ pokračoval. „A to samé teď uděláme i s plynem.“

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na opravy@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Tomáš Lindner

redaktor, zahraničí

lindner tomas
Přečtěte si více článků od tohoto autora/autorky. Napsal/a jich celkem 1607

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte