Čekání na strop. Evropské řešení drahých energií bude české veřejnosti sotva stačit
 
Petr Fiala
Petr Fiala • Autor: ČTK

Úkol roku – zbavit domácnosti, firmy a města neúnosně vysokých účtů za energie – směřuje v Česku k dvojímu řešení. To první se čeká od páteční Rady EU. Společný unijní postup však nejspíš bude jen minimálním základem, na který budou jednotlivé země přidávat svoje další vrstvy.  Fialova vláda se má kvůli tomu hned následující pondělí sejít na mimořádné schůzi. A z dosavadních náznaků se už dá odhadnout, co bude prosazovat.

Unijní noha bude nejspíš stát na tom, že sváže výrobu elektřiny novou regulací a novými odvody, ale jinak nechá trh v zásadě fungovat. Dá jen státům k dispozici nové kanály, jak si u výrobců proudu opatřit dodatečné peníze na pomoc ohroženým spotřebitelům. Což principiálně není nic nového – jde o princip, kdy se poptávka s nabídkou nechají svému osudu (snad s výjimkou nových zásahů u extrémně drahých plynových elektráren) a cenové excesy se dorovnávají přes sociální dávky.

Reklama
Reklama

Česká nálada je ale taková, že tento postup už nejspíš nebude stačit. Pod tlakem vlastních hejtmanů, Babišových mítinků, plných Václaváků a odborářských výhrůžek generální stávkou už si Fialova vláda nevystačí s dosavadní tezí „je to drahé, pomůžeme“. Vše nasvědčuje tomu, že bude chtít přijít s posunem ve smyslu „už to drahé nebude“.

Podle informací Respektu se proto vláda chystá k unijní dohodě přidat ještě domácí nadstavbu ve formě tvrdého stropu na koncovou cenu elektřiny. Tak aby šlo před domácnosti (a možná i firmy a veřejnou správu) předstoupit nejen se sliby dosavadního typu, že zranitelní klienti dostanou pomoc, ale i se závazkem, že nikdo nezaplatí víc než úředně stanovenou cenu.

Konkrétní strop už padl: šéfporadce premiéra Petra Fialy Jakub Kajzler v Právu uvedl, že by koncová cena elektřiny se všemi neregulovanými i regulovanými položkami měla zůstat „v intervalu šest až deset korun“ za kilowatthodinu oproti průměrné ceně 5,80 korun loni. Smůla je, že takové opatření nebude zadarmo. Nové peníze na dorovnávání cen půjde vybrat od firem typu ČEZ, ale nikdo nemůže nyní říct, že to bude stačit. Je skoro jisté, že se bude pomáhat na dluh. Leda by se evropské ceny energií na zimu uklidnily, ale s tím nelze vzhledem k dosavadnímu postupu Ruska moc počítat.

Šetřit, ale kde?

Výkop pro unijní jednání vydala už minulý týden Evropská komise a tento týden i Česká republika coby předsednická země EU. Oba vstupní materiály shrnují repertoár možných zásahů. Některé z nich, jako je uzavření hranic a zrušení volného obchodu s elektřinou napříč státy, skončily hned mimo hru – z dobrých důvodů, aby se Evropa hned na začátku krize rovnou nerozpadla. Vážně se bude v pátek probírat jen několik bodů, kde se dá čekat shoda napříč sedmadvaceti státy.

Rada Evropské unie - návrh by Pavel Kroulík on Scribd

K těm nejméně konfliktním patří důraz na úspory (vzorem je červencová dohoda o kolektivním snížení spotřeby plynu o 15 procent) a nová forma záruk pro výrobce elektřiny, aby se žádná z elektrárenských firem nedostala do finanční tísně kvůli povinnosti skládat nečekaně vysoké zálohy na burzách.

První bod – úspory – lze veřejnosti prodat jako záslužnou a odpovědnou věc, která není politicky tak konfliktní, a navíc nikoho zase tolik nestojí. Česko se k závazku šetřit plynem v červenci upsalo jako předsednická země, ale nelze říct, že by šlo zbytku Evropy příkladem. Třeba avizované ztlumení topení na 19 stupňů se podle reakcí z terénu bere v Česku spíš jako doporučení, které leckde veřejné instituce nemíní respektovat. Za školy, jež se úsporám vzpírají kvůli strachu o zdraví dětí, se postavilo i ministerstvo školství.

Je proto pravděpodobné, že Česko – v případě, že zima nenabude extrémních rozměrů – splní svůj závazek pouze tím, že spotřebitele k úsporám tlačí vysoká cena, a že nikdo k dalšímu šetření nebude administrativně nucen. Už letos za prvních osm měsíců spotřeba plynu v Česku klesla samovolně o 11,3 procenta pod loňskou úroveň - a nebýt pálení plynu v plynové elektrárně v Počeradech, pokles by byl dokonce o 22 procent.

Druhý bod je z pohledu spotřebitelů jen technicistním řešením dočasné anomálie, kterou lze brát jako interní věc mezi výrobci elektřiny, energetickými burzami a vládami, jež nechtějí dopustit, aby někdo z výrobců skončil kvůli momentálnímu nedostatku financí v bankrotu a spustil lavinu krachů napříč kontinentem. Na ceny elektřiny ale toto opatření nemá žádný vliv a nemělo by v konečném zúčtování zatížit ani daňové poplatníky, protože firmy jen potřebují překlenout dočasný problém.

Zkasírovat ČEZ a spol.

Hlavním bodem pátečního jednání ministrů EU – a poté ministrů české vlády – bude něco jiného. A sice již zmíněná snaha předstoupit poté před voliče s příslibem, že účty za energie nepoletí vzhůru donekonečna. Tedy vytoužené zastropování, podávané v laických rozborech jako jediný skutečný recept na energetickou krizi.

Jeden typ stropu navrhla v přípravném materiálu z minulého Evropská komise, hlásí se k němu i Německo a ve svém shrnutí použitelných řešení ho zmiňuje i Česko. Jde o strop pro elektrárny poháněné levnějšími palivy, než je plyn. Těm nynější situace mimořádně nahrává. Cena proudu je na burze jen jedna (stejně jako třeba u ropy) a určuje ji nejdražší zdroj, který se ještě na trhu uplatní. Tím jsou dnes elektrárny spalující drahý a nedostatkový plyn. Výroba z jádra, uhlí i ze slunce je vedle nich velmi lukrativní - a nejen Česko se kvůli tomu ocitá v těžko vysvětlitelné situaci, kdy na jedné straně spotřebitele drtí drahota a na druhé straně se u výrobců kumulují nebývalé zisky.

14A_jaros
Šéf ČEZ Daniel Beneš • Autor: Milan Jaroš

Španělsko a Portugalsko na to od jara reagují tím, že plyn pro plynové elektrárny dotují ze státní kasy, respektive z výnosů nové daně uvalené na spotřebu elektřiny všeho druhu. V součtu se tím účty za elektřinu povedlo skutečně snížit, nevýhodou je, že současně roste spotřebu plynu (což je z pohledu střední Evropy a vztahu k Rusku kontraproduktivní) a že politici mohou voličům slíbit jen naději, nikoli tvrdý strop.

Ten v případě již zmíněného podchycení levných zdrojů existuje, byť v trochu jiné formě, než se někdy uvádí. Otázkou totiž je, co přesně se bude stropovat. Evropská komise i Německo mluví o výkupní ceně, aby se výroba z jádra, uhlí nebo slunce pořád vyplatila, ale jen s rozumnou marží. V laickém vidění by se nabízela jednoduchá zkratka, a sice že firmy jako ČEZ začnou takto zlevněnou elektřinu rovnou posílat spotřebitelům a vše je vyřešeno.

Tak snadné to ale není. Elektrárny neprodávají proud rovnou domácnostem, mezi nimi jsou soupeřící obchodníci, kteří už v drtivé většině případů elektřinu od jedné strany nakoupili a druhé straně prodali. Schopnost vlády a regulačních úřadů dostat proud za fixně stanovenou cenu z elektrárny do zástrčky je omezená.

Komise i Německo proto počítají s tím, že s elektřinou se bude dál obchodovat jako doposud a že elektrárny, inkasující enormní sumy, část tržeb odevzdají státu jako zdroj peněz na dorovnávání vysokých účtů. Jinými slovy že dál půjde o přerozdělování a sociální pomoc, nikoli o zásah do trhu samotného.

Strop, nebo dotace?

I tento postup má však řadu háčků. Třeba ČEZ měl v pololetí dopředu prodáno už 70 procent své produkce v roce 2023, a to za cenu 90 eur. Jde o kontrakty uzavírané třeba ještě v době covidu, kdy elektřina byla oproti dnešku velmi levná. Pro příliš velké zdanění v těchto případech prostor není. Velký předprodej signalizuje, že elektřina za výhodné ceny je už dávno v držení někoho jiného než výrobců a že zdanění extra zisků nebude tak snadné.

V každém případě by ale šlo jen o zdanění a poté o pomáhání ze státní kasy, nikoli o celounijní zastropování koncových cen. Což vrací debatu, viděno domácí optikou, znovu na začátek – k otázce, jak se dostat k již avizovanému stropu šest až deset korun za kilowatthodinu.

Elektrárna Počerady
Elektrárna Počerady – Ilustrační foto • Autor: Matěj Stránský

Podle dvou vládních zdrojů Respektu, obeznámených s průběhem vyjednávání, se bude čekat na páteční jednání EU, a pokud na něm strop koncových cen schválen nebude (což je vzhledem k rozmanitosti postojů jednotlivých zemí pravděpodobné), Fialova vláda vyhlásí strop příští týden sama. To koneckonců Fiala i naznačil v úterý, když mluvil o tom, že jeho vláda unijní opatření v případě potřeby rozšíří.

Je možné, že technicky se bude postupovat stejně jako v Německu, které je s Českem velmi propojené a velký prostor pro odlišnosti zde není. Tedy že ceny budou dál určovat výrobci a obchodníci, stát jen rozšíří již schválený úsporný tarif a přidá k němu garanci, že těm, komu vyletí účty za elektřinu nad vyhlášenou úroveň, část plateb dorovná. Strop tedy bude, ale jen díky podpůrným dávkám.

I přijetí takového postupu vede hned k  řadě otázek a hrozeb, které bude třeba ošetřit. Úsporný tarif se v nynější, v zásadě triviální formě chystal půl roku, nyní bude muset být rozšířen o nový, složitější mechanismus, a to ve velkém spěchu. Rizikem také je, že obchodníci budou v pokušení ceny uměle zvedat a že zákazníci jištění státem ztratí motivaci se bránit. Hradit faktury jen nad určitý strop by na druhou stranu bylo z jistého pohledu spravedlivější oproti tomu, jak je úsporný tarif navržen pro letošní rok, kdy stejnou pomoc dostávají spotřebitelé se zafixovanými cenami i ti, na které doléhají cenové skoky.

Zvláštní kapitolou je pomoc pro firmy, které se mohou kvůli drahým energiím dostat do existenčních potíží. Stát nemá k dispozici data o tom, jak dobře si která firma energie zafixovala, cílená pomoc proto může být administrativně hodně složitá. Ministr průmyslu Jozef Síkela minulý týden mluvil o tom, že by firmy mohly dostávat kompenzaci na část nově vzniklých nákladů spojených právě s energiemi. Když se však měl podobný individuální přístup zavádět po vzoru Německa nebo Rakouska u odškodňování za covidové uzávěry, minulá vláda ho odmítla jako příliš pracný. Není také jasné, zda vláda do odškodnění zařadí všechny firmy, nebo jen ty z energeticky náročných odvětví.

Speciální řešení pak Síkela chystá pro veřejný sektor. Ten má mít k dispozici zlevněný proud přes nově zřízenou státní agenturu zásobovanou od velkých zdejších výrobců, jako je ČEZ, EPH nebo Se.ven. Těmto firmám stát pomáhá s již zmíněnými zálohami na financování burzovních obchodů a podle Síkely výměnou za to bude chtít záruku levných dodávek pro města, školy nebo nemocnice. Jak daleko tato jednání jsou, je ale otázkou.

Nikdo nezná ani náklady celé operace. V poslední verzi státního rozpočtu na příští rok, kterou ministerstvo financí poslalo začátkem měsíce do vlády, účet za pomoc s energiemi chybí. Má být dopočítán (spolu s výsledným schodkem rozpočtu) až podle toho, co se nakonec zrealizuje. Původní slib, že se schodek příští rok vrátí po třech letech pod 300 miliard korun, tím pádem možná padne.

Dokument Evropské komise by Pavel Kroulík on Scribd

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na opravy@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Jiří Nádoba

redaktor, fokus

nadoba_g6mmo
Přečtěte si více článků od tohoto autora/autorky. Napsal/a jich celkem 1073

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte