Udělám všechno pro to, aby zchudli

V české politice nikdy nebyla nouze o lidi, kteří si rádi postěžovali na svobodná kritická média. Miloš Zeman měl kdysi dokonce plán, jak zničit Respekt, na novináře si symbolicky pořídil samopal a radil Vladimiru Putinovi, že by je měl likvidovat (což potom Putin skutečně dělal). Nikdy po revoluci jsme ale nebyli svědky toho, jak se teď chová Andrej Babiš vůči České televizi.

Mluví o ní jako o zkorumpované pakáži a nabádá své voliče, aby se na ní nedívali. Dnes, tedy ve čtvrtek prohlásil v parlamentu, že udělá všechno pro to, aby zabránil vládou navrženému nepatrnému zvýšení koncesionářských poplatků. A hlavně slibuje, že po svém návratu k moci veřejnoprávní televizi a rozhlas zestátní. To říká v době, kdy přesně to udělali nebo dělají jeho nejbližší političtí spojenci v zahraničí - Viktor Orbán a Robert Fico. Jejich tažení proti nezávislým médiím je přitom spojené s jejich umlčením a všechny Babišovy útoky a výhrůžky vedou k přesvědčení, že je vedený stejnými démony.  

Nezávisle na parlamentní většině

Proč je to tak důležité? Možná už to všichni tuší, ale pro jistotu ještě jednou: důkazem demokracie v té které zemi nejsou parlamentní volby. K těm se chodí i v Rusku a jiných odpudivých despociích. Tím, co skutečně dělá každý stát svobodným, jsou dlouhodobě budované, na politických turbulencích nezávislé veřejné instituce.  

Mezi ty přitom patří i veřejnoprávní média. Mnohaletá zkušenost ukázala, že na vládách nezávislé televizní kanály a rozhlasové stanice, jež ze zákona plní veřejnou službu a za každých okolností a izolovaně od ekonomických tlaků informují o dění v zemi či jejím okolí, jsou nezastupitelným dílem stavebnice, které se říká demokratický systém.  

O podobě takové televize či rozhlasu se má diskutovat, má se kritizovat, má se o jejich kvalitě pochybovat, ale všechna systémová opatření prosazovaná vládou či parlamentem mají vést k jejich upevnění, nikoliv erozi a postupnému ničení.  

To se týká i peněz, z nichž tato média svou službu financují. Zkušenost říká, že kvůli udržení nezávislosti na aktuální parlamentní většině je lepší, pokud se podpora vybírá ve formě přímého poplatku od domácností, nikoliv výdajem ze státního rozpočtu, který schvaluje parlament a do něhož se nutně promítají momentální politické nálady. Proto je dobře, že vláda po mnoha letech navrhla poplatek na provoz České televize a Českého rozhlasu nepatrně zvýšit (o patnáct u televize a deset korun u rádia).

Jako za podcast

Každý, kdo ovládá malou násobilku a slyšel někdy o inflaci, musí vědět, že všechny platby je třeba po čase zvyšovat, jinak ztrácí smysl. Pokud se tedy u České televize neměnil poplatek od roku 2008 a u rozhlasu dokonce od 2005, a zároveň chceme obě instituce alespoň udržet v dnešní kvalitě, tak je zvýšení poplatků prostě potřeba.  

Přitom politici neustále dostávají signály, že veřejnost chce kvalitní televizi a rozhlas. Chce ještě lepší sportovní přenosy, podrobnější regionální zpravodajství, sebevědomě vedené politické diskuse, kde si politici nemohou vykládat, co chtějí, výrobu vlastních seriálů, kvalitní web se vstupem do televizního archivu, podcasty a tak dále.  

Šéf opozice a možný příští premiér ovšem nechce mluvit o udržení ani zlepšení instituce. Vyjadřuje se stylem, jaký používají největší nepřátelé veřejnoprávní televizní nezávislosti na politické moci. A nevadí mu při tom ani lhát. Při zmíněné řeči v parlamentu prohlásil, že lidé budou nově platit za každý svůj mobilní telefon i počítač. To ale v návrhu není. Vláda zatím jen chce, aby se poplatek vztahoval i na lidi, kteří nevlastní televizi a jsou připojeni na internet.  

Je to logická reakce na způsob, jak dnes lidé na televizi koukají a poslouchají rádio. Jestli je to důvod k blbé náladě? Spíš ne. Měsíční poplatek na televizi i rozhlas odpovídá výši běžnému poplatku za privátní podcast nebo streamovací službu. Navíc s tím, že tady jde o investici do jedné z demokratických institucí.