0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Komentáře24. 1. 20165 minut

Stropnický vs. Stropnický

Zrodila se nová levicová strana - Strana zelených. Radost se rozběhla do všech koutů sociálních sítí. A je otázka, jestli tam také nezůstane.

Na české politické scéně se narodila nová levicová strana - Strana zelených. Splnil se sen mnoha liberálně a levicově smýšlejících aktivistů, kteří už léta naříkali, že tu nemají stranu, jež by je zastupovala. Doufali, že se tak stane u ČSSD, ale Milan Chovanec je prý svým téměř pravicovým konzervatismem vyvedl z omylu. Radost se mrazivým sobotním večerem rozběhla do všech koutů sociálních sítí. A je otázka, jestli tam také nezůstane.

↓ INZERCE
Inzerce Budvar
Inzerce Budvar

Hlas pro Zemana?

Už roky lze sledovat debatu, která v jednoduchosti zní: Kdyby se zelení posunuli radikálně doleva, dostanou se bez problémů do Sněmovny. Musí se prý omluvit za někdejší angažmá ve vládě Mirka Topolánka a vůbec za koketování se středopravou voličskou základnou. Je třeba jasný a provokativní hlas zleva, aby si nás svět všiml.

Radost se rozběhla do všech koutů sociálních sítí. A je otázka, jestli tam také nezůstane.

Matěj Stropnický je ideální volba pro liberální levici. Skutečně si lze těžko představit člověka, který by ji lépe reprezentoval. Má v sobě ale zároveň to, co třeba Miloš Zeman či Václav Klaus – tedy podprahový slogan: Kdo se mnou nesouhlasíte, táhněte do háje. Stropnického antikapitalistický a levicový přístup je autentický, nicméně faktem zůstává, že dosud zelené volilo nemálo středopravicových voličů. A těžko očekávat, že budou chtít podporovat někoho, kdo je vlastně pořád uráží (třeba za jejich názory, nechuť ke KSČM nebo za podporu Bursíkovi či Schwarzenbergovi). Velké strany si možná mohou dovolit odmítat část stoupenců, ale co to udělá se stranou kolem tří procent?

Často padá argument, že Matěj Stropnický uspěl v komunální politice, takže se dá předpokládat, že zafunguje i v té celostátní. Stát se to může, ale předpoklad je to čistě teoretický. Obecně praxe ukazuje, že při volbách do zastupitelstev se lidé rozhodují svobodněji, jde o praktická témata, jako je práce s veřejným prostorem apod. Na celostátní úrovni do rozhodování vstupuje řada nových faktorů, jako je strach o vlastní budoucnost či témata spojená s děním ve světě. A také obava z propadnutého hlasu.

To nejhorší, co se může Stropnickému stát, je to, že potenciální voliči SZ budou volit jako Matěj Stropnický. Emocionálně a nelogicky.

Na celostátní úrovni se lidé zkrátka rozhodují často zcela jinak než v té komunální. A mimochodem mnohdy nelogicky, což dokládá sám Stropnický. Na sjezdu přiznal, že volil za prezidenta Miloše Zemana, prý nemohl tušit, že bude tak špatný prezident. To je ale omyl, to se dalo tušit velice snadno. Stropnický však evidentně volil nikoli logicky, nýbrž emocionálně. Přece nemohl podpořit pravicového Karla Schwarzenberga, i když byl věcně zeleným tématům mnohem blíž. A kolik nelevicových voličů bude chtít volit do Sněmovny radikálně (jeho vlastní slova) levicového Stropnického? To nejhorší, co se může Matěji Stropnickému stát, je to, že potenciální voliči Strany zelených budou volit jako Matěj Stropnický.

Za Sobotkou?

Je to vlastně unikátní pokus. Česko v posledních desetiletích nezažilo, že by si jedna a ta samá strana volbou šéfa strany tak výrazně změnila ideový profil. Tvrdit, že to nemůže vyjít, by bylo stejně relevantní, jako tvrdit, že to musí vyjít. Tedy nijak. Stropnickému se může podařit uloupnout část hlasů ČSSD, KSČM, ale i Pirátům.

Jestli Sobotkovi odejdou někteří straníci či voliči za Stropnickým, může ho to stát vítězství v dalších sněmovních volbách.

Pokud se tak stane, bude to špatná zpráva zejména pro Bohuslava Sobotku, který zrovna teď našel celkem nečekanou odvahu a obrátil se na „idealističtější“ část svých voličů, když otevřeně apeluje na sounáležitost s uprchlíky. Jestli mu odejdou někteří straníci či voliči za Stropnickým, může ho to stát vítězství v dalších sněmovních volbách (poslední volby ukázaly, že každý hlas má cenu zlata) a tím pádem i účast ve vládě. Z ČSSD se pak stane konzervativní levicová strana spíše v duchu Michala Haška než Bohuslava Sobotky. Může se ale stát i pravý opak: levici dojde, že klíčem k budoucnosti je ČSSD, a půjdou za Sobotkou, aby mu pomohli.

Levicoví liberálové si každopádně budou moci konečně vybírat. Zajímavější teď bude, co se stane se středopravicovými liberály. KDU-ČSL a ODS řekla, že o ně nestojí; dokáže je oslovit TOP 09 v čele s Miroslavem Kalouskem? Těžko hádat, v zoufalých časech ale dělají lidé zoufalé věci.

A co Mach?

Ale ještě ke Straně zelených. Hodně členů uvěřilo, že jejich největším problémem je, že je voliči nevidí. To je pravda, ještě důležitější ale je, co voliči uvidí. A budou na to slyšet? Větší radikálnost nic nezaručuje, stačí se podívat na Svobodné a Petra Macha. Vidět tedy opravdu je a jeho partaj má ještě nižší preference než zelení. To samé platí o Úsvitu.

Dva světy, které se nepotkaly. • Autor: Matěj Stránský
Dva světy, které se nepotkaly. • Autor: Matěj Stránský

V jedné věci to nicméně bude mít Matěj Stropnický lehčí než jeho předchůdci. Nebude mít ve stranické opozici Matěje Stropnického. Jeho permanentní veřejná kritika postupu Strany zelených podminovávala jakékoli šance na úspěch. V listopadu 2010 pro

to vysvětlil jasně: „Tým lidí, které sám vedu, bych nezradil nikdy. Tým, jehož jsem sám jen součástí, je pro mne obtížnější, protože se může proti mé vůli hodně odchýlit od stanovených cílů a daných slibů a to těžko snáším.“ Teď je to už jen na něm.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].