Německé platy daleko od Orbána a Fica

Logika politických odhadů říká, že českou vládní koalici čeká příští rok volební prohra. Vedla stát v extrémně těžkých časech doznívajícího covidu, probíhající války na Ukrajině, uprchlické krize, energetické krize a vysoké inflace. Opozice dominuje průzkumům popularity, zatímco vláda tone v rekordní veřejné nedůvěře.

 Z pohledu vládní koalice Spolu by dávalo smysl, aby při pohledu na velmi znepokojivý vývoj jinde ve východní a střední Evropě nasadila do domácího volebního boje své nejdůvěryhodnější politiky typu Luďka Niedermayera či Alexandra Vondry, nabídla práci v exekutivě chytlavým nezávislým expertům či expertkám a hlavně nasadila neokoukaného kandidáta na premiéra, protože dosud nikomu z šéfů kabinetu se za posledních pětatřicet let nepovedlo mandát obhájit. Proč by se to tedy mělo v těžkých časech a uprostřed rekordní nedůvěry ve vládní politiku povést Petru Fialovi, který má vést koalici Spolu i do dalších sněmovních voleb?

Odpověď se nehledá snadno ani po nedělním rozhovoru, který Fiala poskytl České televizi, konkrétně pořadu Otázky Václava Moravce. Premiér, jemuž analytici dlouho vyčítají neschopnost prodat vládní úspěchy a který si vzhledem ke svému naturelu nikdy neliboval v sebechvále či velkých slibech, přišel do televize s tezí, jejíž nefialovská přímočarost na sebe během neděle a pondělí strhla pozornost prakticky všech médií, kde se řeší politika.

 Fiala se pochválil, že vede nejúspěšnější vládu od třicátých let minulého století. Prohlásil, že se svými kolegy zvládl bez sociálních otřesů největší uprchlickou krizi, zbavili republiku dlouhodobé bolesti – závislosti na ruském plynu, vláda nominálně nejvíc investuje do velkých staveb, vůbec poprvé je Česko mezi spojenci považováno za pevnou součást Západu a posílení výdajů na obranu nad úroveň dvou procent HDP ho zbavuje nálepky černého pasažéra NATO.