Martin M. Šimečka: Konec nudy
Svět už sprintuje ke změnám, jež nejsme schopni předvídat, ale v sobotu se sešli tři slovenští nejvyšší ústavní činitelé a vystoupili se svými proslovy, aby nás unudili představou, že všechno půjde po starém
Pamatuji si, jak mě v roce 1979 udivila revoluce v Íránu, když se k moci dostali fanatičtí islamisté. Ale byl to jen údiv, nic víc. Věděl jsem s naprostou jistotou, že na můj život v komunistickém režimu tato událost nebude mít žádný vliv.
Dnes mě Írán zajímá mnohem víc, protože vím, že se mě tamní události týkají. Je fascinující sledovat, že zatímco před 45 lety lidé na ulicích provolávali slávu Chomejnímu (to byl první z diktátorů), dnes vzývají syna Rezy Pahlavího. Jeho otce tehdy svrhli a dnes prosí jeho syna, aby se vrátil do vlasti a ujal se vlády.
Chtěl bych, aby tamní režim padl, neboť miliony lidí by získaly svobodu a Vladimir Putin by ztratil důležitého spojence. A chtěl bych, aby padly i diktatury na Kubě a ve Venezuele, neboť když už se rozpadl „světový řád“, ať z toho mají užitek alespoň některé národy.
Ale samozřejmě si uvědomuji, že moje přání jsou stejně bezvýznamná jako můj údiv v roce 1979. Můžu jen přihlížet tomu bláznivému spádu událostí a přemýšlet, zda a kdy dopadnou i na mou hlavu.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
