Jak dopadne Pavel Bém

Úmysl zřídit poslaneckou vyšetřovací komisi, která by prověřila, proč nejsou za předraženou plastikovou pražskou jízdenku stíháni její strůjci z vedení pražského magistrátu z dob Pavla Béma, ale jenom úředníci a političtí následovníci na radnici, je chvályhodný. Teď jde jenom o to, aby se poslanci pustili správným směrem. Z rozpravy, kterou jsme za sněmovním pultíkem slyšeli, bylo slyšet, že docela tápou.

Skoro všichni ty případy známe. Pražští radní vymysleli multifunkční kartu, kterou by Pražané mohli používat jako jízdenku, platební kartu či vstupenku na kulturní akce. Do karty se investovala skoro miliarda korun, do soutěže o její výrobu a správu se přihlásila jediná firma - Haguess - pro kterou bylo zadání pravděpodobně ušito na míru, zřejmě i s pomocí majitelů firmy či zaměstnanců.

Policie a státní zástupci se pustili v roce 2008 do vyšetřování. Pokud si dobře pamatujeme, bylo to ještě za doby vrchního státního zástupce Vlastimila Rampuly a jeho náměstka Libora Grygárka. Vazby zejména toho druhého na kmotry, kteří měli na radnici velký vliv, už dnes známe.

Není tedy velkým překvapením, že se tehdejší vyšetřování pod dohledem státních zástupců nevydalo směrem k vedení radice, ale do nižších pater. Netvrdíme, že to bylo na pokyn Rampuly a Grygárka, jen popisujeme souvislosti. Odnesli to úředníci: jeden z nich, Jiří Chytil, patřil k iniciátorům vyšetřování, které mohlo odhalit vinu politiků. Chytil s policií spolupracoval a měl neformálně slíbeno, že zůstane utajeným svědkem. Nezůstal. Stal se neutajeným obviněným - a soudce, který ho v první instanci odsoudil k podmínečnému trestu, upozornil, že souzeni měli být ti, kteří rozhodovali.

Obviněni jsou i pražští radní, kteří nastoupili po Bémovi: Bohuslav Svoboda a deset dalších. Snažili se korupční projekt napravit, ale padli v podstatě do vlastní pasti. Schválili další zakázku pro firmu Haguess, prý nemohli jinak. Přitom ovšem překročili své vlastní radniční instrukce. Zakázku odsouhlasili za třikrát vyšší cenu, než jim jejich vlastní instrukce umožňovaly, a nenechali si schválit zakázku oponentním posudkem, k čemuž je ty stejné instrukce zavazovaly.

Poslanci mají problém. Žádný zákon jim neumožňuje prověřovat „živé“ případy, které má v rukou policie, státní zástupci, o soudech nemluvě. I sebelepší úmysl poslanců je v takových případech naprosto nepřijatelným politickým vstupem do vyšetřování nebo souzení kauz. Politici mohou tvořit zákony, ale nesmí ovlivňovat, jak s nimi nakládá svobodná justice. Téhle zásadní překážce se tedy musí poslanci vyhnout. Co jim zbývá k vyšetření?

Pouze okolnosti, proč policie a státní zástupci nezačali vyšetřovat Pavla Béma a jeho radní. Komise by se měla pokusit odhalit vazby lidí, kteří rozhodovali o vyšetřování, na pražskou kmotrovskou scénu a politiky. Poslanci by se měli zabývat také tím, proč policie nenabídla Jiřímu Chytilovi status utajeného svědka a případně změnit zákon tak, aby až se příště kdokoli odváží proluvit o zločinu a bude si přát z obavy o svou bezpečnost zůstat v anonymitě, aby v anonymitě také zůstal. Poslanci by třeba při vyšetřování mohli zjistit, že kdyby dovolili Nejvyššímu kontrolnímu úřadu prověřovat hospodaření radnic - čemuž se zákonodárci zatím úspěšně brání - mohli jsme vědět o transakcích kolem Opencard už pár let mnohem více.

Vyšetřování komise by mělo tedy přinést i slovo do vlastních řad. Za důvody, proč stíhání unikli strůjci projektu Opencard, totiž nesou vinu jak politici, tak policisté i státní zástupci. Poslanecká komise by měla říct přesně kteří.