Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda

Reklama

Často hledáte, jak…

Jeden den v životě, Společnost

Jsme svoji

Svatba na havajské pláži

Autor: Archiv autorky
Autor: Archiv autorky

Únorové dny obvykle nepřináší nic neobyčejného. Vánoce jsou dávno za námi, ráno vstáváme za tmy do práce a za tmy se z práce vracíme domů. Všichni se těší na jaro. Pro mě byl letošní únor jiný. A vše navždy změnil.

Ve čtvrtek 4. února 2016 vstávám časně, v půl šesté ráno je za okny hotelového pokoje ještě tma. Zapínám kávovar a skleněná konvice se začne pomalu plnit slabou překapávanou kávou. Typickou americkou. Přítel se také probouzí, jdu si dát sprchu. Když se nasnídáme a oblečeme, nasedáme do auta zaparkovaného před hotelem.

Vyrážíme na cestu k malé pláži Palauea na jihozápadní straně ostrova Maui pojmenovaného po slavném polynéském polobohovi. Cesta z Kahului, hlavního ostrovního města, trvá půl hodiny. Na malém prašném parkovišti vystoupíme, díváme se na čas a trochu nervózně se rozhlížíme. Zanedlouho přijíždí další auto. Vystupuje z něj snědý sympatický Havajan. Adam. Můžeme začít.

Na prázdné pláži si vybíráme místo u vysokých palem. Dostáváme od Adama havajské věnce lei podle místní tradice: zelený upletený cop z listů rostliny ti pro ženicha, pro nevěstu bílý z květů orchidejí. Držíme se za ruce, díváme se na sebe a já opakuji po Adamovi: „I, Veronika, take you, Radovan, as my husband…“

Vyměňujeme si prstýnky; stejný zvyk tady i u nás. Po půlhodinovém obřadu se fotíme a loučíme se s Adamem. Na pláž se právě začínají trousit první lidé s lehátky a slunečníky. Z písku sbírám kus bílého korálu na památku. Smí se to?

Jedeme na brzký oběd do nedalekého města Wailea. Dáváme si nachos a smažené cibulové kroužky. K pití Mai Tai, tradiční havajský koktejl. Pořádně silný na to, že je teprve dopoledne. Pak zaháníme žízeň ještě místním pivem Kona. Procházíme se po další pláži. O Big Beach - místní raději používají havajský název Oneloa Beach neboli dlouhý písek - se říká, že je nejkrásnější pláží na celém ostrově Maui.

Pláž v barvě zlata se táhne téměř míli podél oceánu. Fotíme se u palem. Čas do čtyř odpoledne si krátíme ještě zastávkou na kafe ve Starbucks. Stále ve svatebním. Kolemjdoucí nám s úsměvem gratulují, občas na nás zatroubí auto. Nevypadáme přitom nijak nápadně svatebně. Přítel, ba ne, teď už vlastně manžel, má havajské květované kraťasy a bílou košili s ohrnutými rukávy. Já bílé letní šaty havajské značky, které jsem si koupila ve městě Waikiki u známé stejnojmenné pláže na sousedním ostrově Oahu. V ruce kytici. Na krcích věnce lei.

Před čtvrtou hodinou se autem přesunujeme do města Ma’alaea, které je vyhlášené plavbami za pozorováním velryb. Na jednu z nich se také vydáváme. Právě v zimních měsících míří keporkakové z aljašských vod k havajským ostrovům, aby se tu pářili a přiváděli potomky na svět. Zejména vody kolem západního pobřeží ostrova Maui jsou dovádivých keporkaků doslova plné.

Nasedáme s dalšími turisty na loď a vyplouváme na moře. Zážitek je to neopakovatelný. Velryby vyskakují všude kolem nás. Proč vlastně velryby skákají? Dělají to jen tak, pro zábavu. Zapadající slunce vytváří této podívané až kýčovitou kulisu. Od rozbouřeného moře jsme na jednoduché lodi za chvíli od hlavy až k patě mokří. Svatební šaty jsou nasáklé solí. Nevadí.

Neuvěřitelný zážitek nás dohromady stál čtyřicet čtyři dolarů. O měsíc dřív, když jsme ještě byli na Novém Zélandu, nám místní stejnou atrakci nabízeli pro jednoho za sto čtyřicet dolarů. Sice těch novozélandských, ale i tak. Rozmysleli jsme si to a zážitek si nechali až na havajské ostrovy. Udělali jsme dobře.

Cestou zpátky do Kahului kupujeme smažené kuře, nakládané okurky a pivo a večer trávíme na hotelovém pokoji. Voláme po skypu do České republiky. Celé to bylo až doteď tajemstvím, i pro ty nejbližší.

Na sklonku dne svážeme naše věnce lei dohromady a hodíme je do moře. Díváme se, jak se společně pohupují na vlnách. Havajský zvyk? Asi ne. Jen jsme chtěli, aby se nerozdělily. A dát je moři, u kterého jsme spojili naše životy. Proč si je nechávat a čekat, až zvadnou? Cestou zpátky do Kahului kupujeme smažené kuře, nakládané okurky a pivo a večer trávíme na hotelovém pokoji. Voláme po skypu do České republiky.

Celé to bylo až doteď tajemstvím, i pro ty nejbližší. Svatbu na Havaji jsme plánovali už v Česku, bylo k tomu třeba vyřídit několik dokumentů. Bylo krásné mít takové tajemství a prozradit ho, až když jsme byli svoji.

Ráno si v hotelovém pokoji balíme krosny, příští noc už zase míříme do kempu. Havaj byla jen jedna ze zastávek naší čtyřměsíční cesty kolem světa. Čeká nás ještě Kalifornie, Jamajka a Mexiko. Na konci března pak zpátky domů. Ukázat fotky a povyprávět, jaké je to mít svatbu na havajské pláži.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].