Když turecký sultán překročil řeku. Bitva u Moháče je pro Maďary do dneška národním traumatem

„Dnes přijde do nebe dvacet tisíc nových uherských mučedníků,“ prohlásil osudového rána 29. srpna 1526 biskup František Perényi, člen starobylého rodu, když se uherští velitelé hotovili k rozhodujícímu střetu s postupujícími Turky. Nemýlil se. Bitva u Moháče, města na dnešní jižní hranici Maďarska, skončila zdrcující porážkou křesťanských vojsk a smrtí krále Ludvíka II.

Katastrofu zavinila nejednotnost Evropy, podcenění nepřítele a přílišné sebevědomí uherské šlechty. Tento milník předznamenal půldruhého století osmanské nadvlády nad rozsáhlými oblastmi Uher. Obyvatelstvu přinesla nezměrné utrpení, kupodivu však neznamenala stoprocentní islamizaci. Tehdejší traumata přesto přetrvala dodnes a stále rezonují v politických postojích.

Ustoupit? Nikdy!

Když osmanská vojska na jaře 1526 vytáhla z Istanbulu, střední Evropa nebyla v nejlepší kondici. Dvacetiletý král uherský a český Ludvík II. Jagellonský zdědil prázdnou pokladnu, rozhádané stavy a hroutící se obranu. Na trůn usedl již v deseti letech a dobové prameny u něj vyzdvihovaly jeho „laskavost a dobrotivost“. Od vládnutí jej však, snad i vzhledem k jeho mládí, odváděla „touha po kratochvílích, hry, honby, kolby (rytířský turnaj) a tanec“. Jak připomíná historik Josef Macek, králi nechybělo hrdinství, „hýřil odvahou a vírou ve svaté ideály boje proti pohanům“, avšak neměl dost trpělivosti a energie, aby zorganizoval svou armádu a připravil ji k boji.