Sbohem, CzechTeku

Pokud se předběžné zprávy nemýlí, tak letos v létě přijdeme o jedno pravidelné povyražení: organizátoři CzechTeku se nechali slyšet, že jejich taneční akce po dvanácti letech skončí. Pro tisíce mladých lidí je to určitě špatná zpráva, ale upřímně řečeno – pravověrným technařům se nelze moc divit.

Averze úřadů vůči spontánní neřízené technoparty provázela CzechTek od počátku a vyvrcholila proslulým policejním zákrokem na Tachovsku v roce 2005. Kromě nátury Jiřího Paroubka, jenž se v očích české mládeže definitivně znemožnil, odhalila tachovská nakládačka ještě jednu důležitou věc: časy, kdy se v Česku dalo svobodně přežívat v nejistém terénu na hraně zákona, skončily. Moc úřadu už dosáhne všude a jakoukoli aktivitu, které chybí třeba jen jedno kulaté razítko z deseti, okamžitě zdusí. (Ne náhodou krátce předtím v Česku vyhynul také squatting.)

Následující rok se technaři dohodli s vládou na oficiální a organizované party ve vojenském prostoru. Ale nebylo to ono. Letos na jaře vydávají prohlášení, že to u nás balí. Šušká se, že potáhnou zkusit štěstí dál na východ, kde se dá ještě technařit nadivoko.

Přestože loňský „legální“ ročník sklízel chválu, české úřady vymezením teritoria fakticky donutili technaře kapitulovat - masová, v podstatě komerční akce, jakou se povolený CzechTek stal, nemohla novodobé hippies dlouho bavit. Mnohde na západě to šlo líp. Party vznikají spontánně nadivoko a kompromisní dohoda o pravidlech se s úřady dojednává až přímo na místě.

Zbité děti, pošlapaná louka, nájemní smlouvy – mediální obraz CzechTeku se v poslední době celkem pochopitelně smrskl na právní stránku věci, o étosu svobodné technoparty se už moc nemluvilo. Je dobře, že ho majitelé soundsystémů aktuálním adieu dokázali připomenout. Ať už jejich právníci občas tvrdili cokoli, technaři byli a jsou klasickou kontrakulturou, které se podobně jako hippies nebo squatterům nejlépe daří v dobrodružném napětí mezi měšťáckou společností a ideálem absolutní svobody, která se do paragrafů prostě nenapasuje. Příchuť zakázaného ovoce k tančení na louce vždycky patřila, rozhodně víc než oficiální vstupenky a stánky s pivem.

Bob Dylan říkal, že kdo chce žít mimo zákon, musí být čestný. Sbalit kufry a ukázat záda zemi, která dává na výběr jen mezi absolutní poslušností a ránou pendrekem, je čestné řešení.