Šance pro tribunál

Mezinárodní trestní soud je na globální scéně ještě benjamínkem, má však už za sebou velmi dramatické dětství. Rodil se za velkého odporu mocností, zejména Spojených států, které se bály, že se stane politickým nástrojem ke stíhání jejich vojáků. Nevraživost postupně polevovala a soud, jenž má vyšetřovat a trestat nějtěžší zločiny spáchané kdekoli na planetě, si začal budovat renomé. Až nyní však přichází ten pravý křest ohněm. Rusko-gruzínská krize se stane zkouškou, na níž může tribunál hodně získat i ztratit.

Hlavně pušek ještě nevychladly a obě strany sporu už se obviňují z genocidy a válečných zločinů, hlásí, že tu druhou zažalují u Mezinárodního trestního soudu. Gruzínci se měli provinit útokem na hlavní město Jižní Osetie, Rusové nevybíravým zacházením s gruzínskými civilisty. Jakkoli to může vypadat jen jako chladnokrevná taktika (oba státy zkrátka využívají všechny prostředky k očernění soupeře, které jim situace dává), plynou z toho zajímavé závěry.

Obě strany dávají najevo, že ve svém sporu uznávají téhož arbitra. Pokud takový soudce tedy nakonec obviní je samotné, hůř se budou vykrucovat, že s touhle formou spravedlnosti nesouhlasí. Zejména v případě Ruska je to překvapení, protože smlouvu o přistoupení k tribunálu nepodepsalo a k mezinárodní spravedlnosti má stejně rezervovaný postoj jako USA.

Další naději, že Haag by mohl v tomto konfliktu udělat kus práce dává fakt, že Gruzie je signatářem smlouvy, takže musí na své území vpustit vyšetřovatele tribunálu. (Dodejme pro pořádek, že Haag nebude řešit oprávněnost invaze, ale jen přesně vymezené kategorie zločinů.) Zjistit pravdu a sepsat příslušná obvinění bude proto výrazně snazší než třeba v súdánském Dárfúru, kde místní vláda (spoluzodpovědná za genocidu) odmítá spolupracovat.

Pak ale může přijít ten nejtvrdší oříšek. Kritici myšlenky mezinárodní spravedlnosti projektu stálého trestního tribunálu prorokovali, že bude bezmocný v případě, kdy bude do konfliktu zaplatena nějaká světová mocnost. Typickým příkladem z minulosti je válka v Čečensku – zatímco konflikty v Jugoslávii nebo Rwandě se po pádu místních totalitních vlád a asistenci mírových sborů začaly vyšetřovat zvláštními soudy, masakry v Čečensku, ovládaném Ruskem, nepotrestal nikdo.

Gruzie by se tak mohla stát nepříjemným déja-vu: vydají Rusové své důstojníky v případě, že je prokurátor obžaluje za zločiny proti lidskosti ? A vzdá se snad tribunálu gruzínský prezident, na nějž teď posílají Rusové k tribunálu stížnost ? Obojí si lze představit dosti obtížně. Jisté je, že v takovém případě si tribunál namísto ostruh vyslouží jen další pochybnosti a otázky, jestli mezinárodní spravedlnost není pouze vytouženou utopií.