Nositelé jiných názorů

Jan Švejnar oficiálně oznámil svou kandidaturu na úřad prezidenta. Ve svém úvodním projevu prohlásil, že je „čas obrátit list za černobílým viděním světa a za sklonem považovat nositele jiných názorů za nepřítele“ - a měl přitom na mysli zdejší komunisty. V rozhovoru v pondělní MF Dnes pak upřesnil, že ono černobílé vidění „bylo viděním i po listopadové revoluci v devadesátých letech a začíná ztrácet na své důležitosti“ a věří, že se komunistická strana jednou zřekne „všech propojení s komunistickou stranou v diktátorském totalitním Československu“. Vždyť, jak prezidentský kandidát Jan Švejnar věří, svět je dnes „daleko pestřejší“.

Jenže není jasné, jaké nové a „pestřejší“ názory komunistická strana vlastně má: vždyť před pár týdny se svým předsedou – evidovaným spolupracovníkem StB - oslavila krvavou bolševickou revoluci a vyzvala k opětovnému nastolení socialismu. Politologové sice říkají, že už na to nemá sílu, ale s důsledky „černobílého vidění světa“, který komunisté u nás zavedli, se rozhodně - a to nejen v devadesátých letech - potýkáme dodnes. A pořád si s ním vlastně neumíme poradit: stačí si vzpomenout na to, s jakou těžkostí se tady stíhají zločiny komunismu nebo na ostudný vepřín postavený komunisty na místě utrpení stovek našich romských spoluobčanů. K tomu, jaký měli „nositelé jiných názorů“ na naši zemi vliv, si stačí zajet na pouhou hodinu do Severních Čech. Zničená zapáchající krajina, snad na každém metru nějaké potrubí, zarostlé trosky zaniklých vesnic a tisíce lidí poznamenaných obludným sociálním inženýrstvím ve zničených městech.

Komunisté se partajní volby prezidenta už nemůžou dočkat: vždyť i Jana Švejnara, který musel před nimi prchat se svými rodiči, budou volit jen pod podmínkou, že nebude „diskriminovat komunisty“, protože heslo „S komunisty se nemluví“ už prostě neplatí.