Krejčíř, Čunek a Kožený

Uprchlý miliardář Radovan Krejčíř byl v Jihoafrické republice propuštěn z vězení. Česká strana prý nedodala včas všechny nutné formality. To je průšvih, ale sama o sobě ta zpráva není až tak důležitá. Meritum věci je jinde. Krejčíř je podezřelý z řady tunelů a podvodů, uplácení policistů, ze spolčení s politiky. Z něčeho je obviněn, z jiného zatím ne a možná ani nikdy nebude. Ale je fascinující, jak se vnímání těch nejzávažnějších tuzemských kriminálních případů mění časem v jakési marginální popisy a jak se zapomíná na podstatu.

O šéfovi lidovců a místopředsedovi vlády Jiřím Čunkovi, respektive o jeho kauze, se dnes také nedočteme to nejdůležitější. Ze zpráv se dozvíme, že policie z křivého svědectví obvinila dva lidi, kteří vypovídali, že v den, kdy měl Čunek přebrat úplatek, nebyl ve Vsetíně. Oba dva prý byli ten den jinde než Čunek a podle policie nemohli dosvědčit nic. V pořádku. Už jsme ale zapomněli, jak se Čunek na počátku pokoušel z obvinění z korupce vylhat, jak nabízel různé verze nabytí svých peněz, už je polozapomenut pokus podvodníka s LTO Romana Vaškůje zfalšovanými e-maily dosvědčit nadstandardní spolupráci korunní svědkyně s policií. A třeba poslední mediální zpráva o Viktoru Koženém jen lakonicky připomíná, že byl propuštěn z bahamského vězení.

Jako bychom zapomněli, co stálo na počátku obvinění těch tří mužů. Propojení zločinu s politikou. Čunek je podezřelý „jen“ z braní úplatků, ale není to u politika jeden z nejnepřípustnějších zločinů? Kožený a Krejčíř sehráli – každý svým způsobem – podstatnou roli v pádu prestiže tuzemské politiky. Soudní lidé nevěřili Koženému už od počátku. Již na začátku devadesátých let existovaly desítky indicií, že se chová jako podvodník. Přesto se později stal favoritem a ekonomickým guru mnoha tuzemských politiků. A policie ukázala v dalších letech pozoruhodnou neschopnost prosadit na Bahamách jeho vydání. Krejčířova cesta k bohatství byla delší, ale provázely ji desítky podezřelých transakcí, policisté vyšetřované případy odkládali a Krejčíř se pak chlubil svými kontakty na nejvyšší politiky. A teď najednou je chybou českých úřadů propuštěn.

Po obou mužích nám zůstaly miliardové podvody, spousta ošizených lidí, mají lví podíl na neúctě ke slovům podnikatel a politik. Zbyla po nich pachuť, že se v uplynulých letech mohlo v této zemi beztrestně podvádět, šidit, vykrádat podniky, banky. A u obou vzniká podezření, že se tuzemské úřady z nějakých důvodů o jejich vydání moc nesnažily. Pachuť zůstává. Když k tomu připojíme nepříliš velkou chuť politiků upozorňovat Čunka, v jaké hře to hraje, musíme konstatovat, že se časy ani po odchodu sociálních demokratů z vlády nijak zvlášť nezměnily.