0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Glosa25. 10. 20073 minuty

Alimenty

Kdo si někdy zkusil sám vychovávat dítě a k tomu pracovat, tomu je to jasné.

  • Autor: Respekt
  • Autor: Respekt
• Autor: Respekt

Ještě před dvěma lety to vypadalo jednoduše. V případě neplacení alimentů chtěla sociální demokracie uplatnit v Evropě celkem obvyklý postup: když otec neplatí na děti, může osamělá matka (které se politicky korektně teď říká osamělý rodič) inkasovat peníze od státu. Ten pak peníze od neplatičů vymáhá soudně místo ní. Jenže návrh ani neprošel Senátem (bylo by to prý drahé a nesystémové) a jeho pozdější podobu zase nepodepsal prezident s odůvodněním, že rodiče mají být za své děti zodpovědní sami.

↓ INZERCE
Inzerce Budvar
Inzerce Budvar

Kdo si někdy zkusil sám vychovávat dítě a k tomu pracovat, tomu je to jasné. Je to často k nezvládnutí a každá podpora povzbudí. I když je v tomhle případě tak nízká, že se by se nikomu nevyplatilo se kvůli ní rozvádět a předstírat chudobu.

V současnosti jde ale o víc. Řeč se vede o tom, jestli jsou lidé povinni si své soukromé věci soudně vyřizovat sami, nebo jestli to má stát v tomto konkrétním případě dělat za ně jenom proto, že jde o děti. Odpověď se zdá být jasná: stát by to dělat neměl.

Správné by bylo, kdyby soudy fungovaly hladce a rychle. Kdyby bylo možné uvalit na neplatiče okamžitou exekuci a kdyby za neplacení alimentů hrozilo vysoké penále a skutečně se nesmlouvavě vybíralo. Kdyby se rodiče v nouzi domohli u soudu peněz během několika týdnů. Jenže tak to není. Pokud se někdo rozhodne neplatit na děti, soud s tím zatím moc neudělá, dítě zatím vyroste. Jsou lidé, kteří se ke svým penězům vždycky nějak prosoudí a někdy to považují za sport a legraci. Jenže tady mluvíme spíš o mladých matkách v sociální tísni a v depresi, která k ní patří. Člověk by se rád rodičovstvím pyšnil, jenže místo toho prohrává na všech frontách: těžko shání práci, nemá na dítě čas, nikdo se ho nezastane.

Samozřejmě, jak si kdo ustele, tak si lehne. Stát se nemá plést lidem do soukromých věcí a řešit životní omyly občanů. Otázka je, zda právě alimenty jsou vhodnou příležitostí k zásadní debatě o tom, kde je ta hranice.

Jestliže je český stát tak svobodomyslný, proč odebírá bez důvodu děti chudým rodinám? Proč se ještě vedou debaty o domácích porodech? Anebo proč nemohou gayové adoptovat děti?

Než se tohle všechno rozhodne, bylo by dobře dát osamělým rodičům ty peníze. Třeba formou půjčky. Pokud někdy ty alimenty vysoudí, mohou je vrátit. Prostě proto, aby se stát zachoval přátelsky.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].