Vzhůru, vlastenci, na Janov!

Útok stovek členů extrémní pravice na převážně romské sídliště Česko ještě nezažilo. Více než rozběsnění mladíci vykřikující nacionalistická hesla ale překvapil fakt, že desítky litvínovských občanů holohlavce táhnoucí na janovské sídliště vítaly.

Pochod na Janov byl navíc už druhým za poslední dva měsíce, tentokrát však mnohem agresivnější. Víc než neonacisté ovšem překvapila podpora, jaké se jim na místě dostalo od spořádaných občanů. Společenská horečka je na některých místech Česka zřejmě vyšší, než se na první pohled může zdát.

Odkud přišla Džamila

„Neplní své povinnosti, jen zneužívají systém sociálních dávek! A stát nic nedělá,“ zlobí se Václav Szaffner na litvínovském náměstí Míru, kde má za několik málo minut začít demonstrace Dělnické strany proti „pozitivní diskriminaci“, které se přišel zúčastnit.

Od roku 1948 podle Václava Szaffnera neudělal stát ve věci „romské otázky“ nic a vše spěje k horšímu. „Měli by být izolováni ve své vlastní čtvrti, dávky dostávat jen pokud odvedou třeba úklidové práce pro město. Jsou odlišní, měli by se přizpůsobit,“ pokračuje čtyřicátník Szaffner, povoláním učitel, a jeho manželka souhlasně pokyvuje hlavou.

Pan Szaffner v Janově nebydlí, žije v domě v centru Litvínova společně s jednou romskou rodinou. „Počkej, ale ti jsou slušní,“ vstupuje do rozhovoru paní Szaffnerová. „Já nevím, jestli jsou slušní, jen nedělají problémy,“ rozčílí se její muž.

K diskuzi se rychle se svými stížnostmi přidávají další litvínovští občané vyčkávající tu v hojném počtu na začátek demonstrace. „Dělají jenom bordel. Když v noci voláme policii kvůli rušení nočního klidu, neví si s nimi rady,“ říká Eva Marešová, která v Janově bydlí už třicet let. „Když jsme si stěžovali u starosty, tak řekl, ať se odstěhujeme. Kam? Vždyť cena našeho bytu je díky cikánům tak nízká, že bychom si za něj jiný nekoupili,“ dodává naštvaně. „To máš jedno, Evi, stejně jsou všude,“ těší ji vedle stojící padesátník.

Když předseda Dělnické strany Tomáš Vandas zahájí svůj projev, veškeré publikum od zakuklenců přes teenagery, matky s dětmi až po seniory se jako jeden muž pohne směrem k pódiu a utichne. Jen pár posledních dychtivých žen si běží pro Dělnické listy zdarma.

Předseda Vandas ví, na jakou strunu zahrát, aby jej publikum odměnilo potleskem. „Odkud ta Džamila vlastně přišla? No z Česka to určitě nebude,“ opakuje pro velký úspěch několikrát narážku na ministryni pro menšiny Džamilu Stehlíkovou. Nejčastěji ale posluchačům připomíná slušnost a pracovitost majority v kontrastu s nepřizpůsobivostí „cikánské menšiny“.

„Média zase budou lhát, že tady byli samí radikálové a holohlavci! Ale kdo tady je dnes s námi? Především vy, obyčejní obyvatelé Litvínova, jejichž hlas nikdo z politiků nechce slyšet,“ hřímá předseda Vandas z improvizovaného pódia a šestisethlavý dav reaguje hlasitým potleskem a pokyvováním hlavami.

Na Janov

Demonstrace 17. listopadu je na rozdíl od předešlého říjnového pokusu povolená litvínovskou radnicí. „Dělnická strana splnila ohlašovací povinnost. Demonstraci jsme podle platných zákonů zakázat nemohli,“ říkal místostarosta Martin Klika (ODS) ještě deset dnů před demonstrací. Podle místostarosty by zákaz mohl přivodit velké problémy, protože extremisté by stejně přišli, ale „policie by nebyla dostatečně připravena“.

Den pochodu na Janov se přesto zapsal do novodobě české historie jako dosud nejbrutálnější demonstrace krajní pravice. Extremisté poučeni instrukcemi ze svých webů si nepřivezli zbraně, aby je policie nezadržela už při příjezdu do města, ale spolehli se na to, že výzbroje k pouličnímu boji najdou na chodnících dost.

Celý článek čtěte v nejnovějším vydání Respektu 48/2008.