Spitzenkandidat Juncker nemá nic jisté

Zatímco my si teď budeme lámat hlavu, proč Češi společně se Slováky měli ve volbách do Evropského parlamentu nejnižší účast z celé osmadvacítky (komentář Erika Taberyho), ve zbytku Evropy budou řešit jiné problémy. Zejména s tím, jak Unii změní nárůst popularity stran z obou okrajů politického spektra, které spojuje nechuť k samotné existenci evropského projektu.

Výsledky z řady zemí ještě nejsou definitivně potvrzeny, nicméně víme, extremistické a antievropské strany slavily historické úspěchy v několika významných státech. V těch velkých a v EU vlivných: tedy zejména ve Francii, kde triumfovala Národní fronta Marine Le Penové, či Velké Británii, kde slaví UKIP s Nigelem Farragem v čele. Nebo v zemích, na jejichž stabilitě celé Unii záleží: tady je řeč třeba o Řecku, kde podle předběžných výsledků soupeře převálcovala krajně levicová Syriza.

Triumf nacionalismu a extremismu ovšem nakonec nedosáhl celoevropských rozměrů, jak věštily hodně temné scénáře. Třeba podle předvolební analýzy Deutsche Bank mohly tyto strany podle nejextrémnějšího modelu získat v Evropském parlamentu kolem 200 křesel ze 751 - což se zcela jistě nestane.

V řadě zemí (Finsko, Nizozemí) naopak strany tohoto typu oslabily a fungování Evropského parlamentu se tak celkově příliš nezmění. Extremisté budou mít problém už zformovat vlastní skupinu, neboť třeba takový Farrage nechce mít s Le Penovou nic společného - a navíc právě tyto partaje mají obvykle problém s vnitrostranickou soudržností (Farragův UKIP za minulé volební období opustilo pět europoslanců).

Celkové vítězství opět připadlo křesťanským demokratům, byť v počtu křesel jich oproti minulému volebnímu období asi šedesát ztratili. To znamená, že do čela Evropské komise vyšlou svého „spitzenkandidata“ - expremiéra Lucemburska Jean-Clauda Junckera (jeho profil jsme nyní odemkli). Nicméně tento veterán evropské politiky nemá nic zcela jisté. Někteří šéfové národních vlád, kteří nakonec rozhodnou o předsedovi komise, mají s Junckerem problém, třeba britský David Cameron nebo maďarský Viktor Orbán. 

Pokud euroskeptické strany interpretují nízkou volební účast v Česku jako výraz nedůvěry v EU, Evropa jako celek jí netrpí: v celkových číslech poprvé přišlo více voličů než minule, byť o sotva rozeznatelné desetinky. Zařídili to voliči v zemích, kde účast naopak rostla, třeba v Německu.