Nigerijská cesta k demokracii?

Když v roce 1998 nenadále zemřel nigerijský šílený diktátor Abacha v náručí indické milenky a o rok později se konaly první svobodné volby, optimisté jásali. Když o šest let později Senát odmítl prodloužit prvnímu nevojenskému prezidentovi Obasanjovi volební období, opět se zdálo, že Nigérie pokračuje správným směrem ke stabilitě a prosperitě.

Ne vše je zlato, co se třpytí

Země má však problémy s nábožensky motivovaným násilím, které vzrostlo po nástupu civilní vlády v roce 1998. Nikdo proto nebyl příliš překvapen, když koncem listopadu tohoto roku mezinárodní média informovala o nových nepokojích. Násilí se rozpoutalo kvůli výsledkům voleb do regionální vlády, kde se o post ucházel jak muslimský, tak křesťanský kandidát. Výsledky byly zpochybňovány z obou stran a následné protesty se zvrhly ve vypalování kostelů, mešit a vraždění.

Přesto, že je země velmi bohatá na ropu, neustále se prohlubuje propast mezi chudými a bohatými a 54 procent obyvatel žije pod hranicí chudoby. Nejvýrazněji se to projevuje v oblasti delty Nigeru, kde jsou bohatá ropná naleziště. Do mozaiky konfliktů se tak přidává i konflikt mezi ropnými společnostmi a místními obyvateli.

Problémy nebyly vyřešeny ani s nástupem nového prezidenta Umaru Yar'Adua. Ten před volbami sliboval, že vyřešení dlouhotrvajícího konfliktu bude jeho prioritou, ale zatím svůj slib nesplnil. V září tohoto roku sice byla nahrazena americká společnost Shell v oblasti Ogoni, ale radost místních komunit, které z problémů obviňují zahraniční společnosti, byla předčasná. ¨

Ropná pole nejspíš přejdou z rukou jedné zahraniční společnosti do druhé, v tomto případě do rukou kanadské ropné společnosti Addax Petroleum of Canada a ruského Gazpromu. Místní obyvatelé nejenže nemají prospěch z petrodolarů tekoucích do státní pokladny, navíc doplácejí na rozsáhlé znečišťovaní a devastovaní krajiny způsobené těžbou.

„Bebe go slow“

Někteří komentátoři se proto obávají, že současné nepokoje mohou postupně přerůst do občanské války. Vláda, již po 10 let ovládána Demokratickou lidovou stranou, se nestará o své obyvatele o nic víc, než předtím armáda. Nespokojení obyvatelé dali rok úřadujícímu prezidentovi přezdívku „Bebe go slow“, aby vyjádřili tempo jeho práce. Nezájem či neschopnost vlády vypořádat se s rozvírajícími nůžkami ve společnosti, navrací Nigerijčany do rukou místních náboženských vůdců.

Jedním z projevů tohoto trendu je novodobý „hon na čarodějnice“, kdy oběťmi jsou především děti. O problému se začalo hovořit poté, co britský televizní kanál Channel 4 na začátku prosince natočil o problému reportáž. Při natáčení se reportéři setkali i s „biskupem“ Ulup-Aya, který tvrdil, že „vyvedl děti ze spárů démonů“, což si autoři vyložili tak, že děti při obřadu zabil. Zda je to pravda či ne, není stále jasné.

Ovšem i tak by to nebyl výjimečný případ. Organizace Child Rights and Rehabilitation Network hájící dětská práva na podobné praktiky v Nigérii upozorňuje již delší dobu. Například v minulosti zaznamenala případ, kdy jako výsledek zaříkávání byly zatlučeny hřebíky do hlavy malé holčičce. Děti se stávají terčem dospělých a jsou obviňováni ze všech různých problémů, které rodinu a okolí postihnou. A tak v Nigérii kvete nejen sektářství, ale i obchod s dětmi, které mnohdy končí jako prostitutky či levná pracovní síla.

Ztracené naděje

Ztráta naděje se projevuje mimo jiné i v klesající důvěře ve vládu. Spokojenost s režimem podle Afrobarometru výrazně klesla. Po počáteční euforii na konci 90. let, kdy přes 80 procent populace vyjadřovalo spokojenost s novou vládou, klesla na dnešních přibližných 30 procent. Přesto je možné zaznamenat i menší pozitivní změny. Přes nelichotivou přezdívku, kterou nový prezident nosí, došlo například obvinění dcery bývalého prezidenta z defraudace. Vyřizování účtů však není pravděpodobné, protože Adua byl svým předchůdcem v podstatě dosazen.

Proces by tak mohl naznačovat, že již ne všichni politici a jim blízcí mohou zneužívat svého postavení a své moci. Navíc, Umaru Yar'Adua je prvním nigerijským prezidentem po 40. letech, který dosáhl univerzitního vzdělání. Dříve dominovali spíše vojenští vůdcové, což byl i případ Obasanja, který byl sice v roce 1999 zvolen ve volbách jako první nevojenský vůdce. Spíše se však jednalo o pouhou výměnu ideologického „kabátu“, protože lidé si Obasanja stále pamatovali jako vojenského diktátora ze 70. let.

Jaká budoucnost tedy čeká Nigérii? Poslední volby konané v roce 2007 (doprovázené opětovným zastrašováním opozice, předvyplněnými volebními lístky a násilím) nenapovídají, že se země vydala cestou demokracie. Vojenský režim sice padl, ale transformace nedoběhla do svého cíle a zastavila se, alespoň prozatím, na půli cesty. U moci jsou ti samí lidé jako dříve, dnes jen s jinou rétorikou, kteří si opět mezi sebe rozdělují přírodní bohatství země.

Autorka působí v evropském programu Asociace pro mezinárodní otázky (AMO).