Metropole přemýšlejí, jak vykázat z nájemních bytů turisty

Najít dostupné bydlení v berlínských „in čtvrtích“ jako Kreuzberg nebo Prenzlauer Berg, kde na každém metru střídá kavárna hospodu, designové studio nebo trendy restaurace, je čím dál těžší. A podle berlínských radních jsou na vině především ti, kdo se snaží na vlně berlinofilie vydělat tím, že byty v centru dál pronajímají turistům.

V roce 2007 vyšel metr čtvereční na 5, 50 euro, letos je to o polovinu víc. Nájmy stoupají tak raketovou rychlostí, že se bydlení v centru stává pro stále více místních skoro nedostupnou záležitostí. Pověst pupku alternativců i památky jako Berlínská zeď a Check Point Charlie lákají do Berlína ročně okolo deseti milionů turistů. Vydělat se na tom snaží stále víc podnikavců, kteří si v Kreuzbergu nebo Prenzlauer Bergu pronajímají byty, které potom dále nabízejí se ziskem k bydlení turistům.

Díky boomu portálů jako Airbnb,HouseTrip ,9Flats či Wimdu stačí dát na web inzerát a  počkat na zájemce; jen v Berlíně je takto na největším portálu Airbnb k mání asi devět tisíc bytů. Na bytě, za který zaplatí okolo tisíce euro, si mohou lidé podle časopisu Spiegel za měsíc snadno přijít na zisk až dva tisíce eur – čímž umožňují držet ceny v centru vysoko nad průměrem.

Dosud bylo tzv. řetězené podnajímání v Berlíně legální - pokud tedy byl příjem zdaněn. Nyní ale německá metropole zvažuje po vzoru San Franciska nebo Londýna opatření, jak tuto praxi omezit. Od podzimu chce řetězené nelegální pronajímatele pokutovat, částka je právě v jednání.

Z New Yorku k tomu ostatně dostali čerstvý návod. V květnu byl Nigel Warren odsouzen jako první Newyorčan k pokutě 2400 dolarů za to, že na Airbnb nabízel svůj byt za sto dolarů za noc. Podle soudu jeho byt v podstatě fungoval jako hotel, aniž Warren odváděl daň.

„V devadesáti procentech případů jde o byty, kde jejich majitelé bydlí, a nabízejí je, když odjedou pryč, nebo pronajímají pokoj pro hosty,“ ohrazuje se proti návrhu Lena Sönnichsen z německé pobočky Airbnb s tím, že přidanou hodnotou je tu i sdílení společného prostoru.

Podle radních by ale potom měli z pokojů minimálně platit daň – a to se často neděje. Sporné je i to, zda by se na tuto činnost měla vázat stejná pravidla jako na oficiální poskytovatele ubytování v hotelu, a to zejména v oblasti bezpečnosti a hygieny. Debata o tom, zda má být legální nabídnout svůj byt k dispozici turistům, zůstává otevřená - a nejen v Berlíně.

Praha však mezi tato města zatím nepatří. Podle odhadů vycházejících z nabídek na největším serveru Airbnb u nás na stejném modelu nabízí svůj byt asi dva tisíce lidí, ale problém to prý není. „Od berlínských kolegů, s nimiž se stýkám na různých konferencích, vím, že tam to problém je – hovoří o něm už zhruba pět let, poukazují  na to, že tam soukromé apartmány konkurují hotelovým kapacitám, které zůstávají nevyužité. V Praze ale zatím není tento trend  tak rozšířen a stížnosti na toto téma jsme zatím neřešili,“ říká Jana Hudcová, vedoucí oddělení cestovního ruchu Magistrátu hlavního města Prahy.