Máme se příliš dobře

V únoru Švýcarsko překvapilo výsledkem referenda o migraci – pro zavedení kvót pro počet cizinců, kteří dostanou povolení k pobytu ve Švýcarsku, se vyslovilo 50, 3 procenta Švýcarů. Konkrétní limity v referendu stanoveny nebyly, mají se odvíjet od dané situace.

„Máme se příliš dobře a bojíme se, že by to mohlo být jinak,“ komentuje výsledky švýcarský režisér Fernand Melgar, který se tématem migrace dlouhodobě zabývá. Natočil o něm mimo jiné snímek Zvláštní let, jenž předloni vyhrál festival Jeden svět. Letos zasedl ve festivalové porotě lidsko-právní přehlídky, která se právě koná.

Jak výsledku švýcarského referenda, rozumíte, překvapil Vás?
Něco podobného jsem už dlouho čekal, radikálně pravicová Švýcarská lidová strana (SVP) Christopha Blochera posledních dvacet let investuje hodně peněz do ofenzivní kampaně, ve které lidem lžou; snaží se v nich vzbudit dojem, že jsou jako Švýcaři v ohrožení. Z cizinců a žadatelů o azyl udělali nové „židy“ – vše, co se v naší zemi děje špatného, je přičítáno jim.

Zvenčí ale Švýcarsko vypadá jako velmi prosperující, klidná země. Není to tak?
Je to bláznivé – právě ve Švýcarsku vznikla Ženevská konvence, Červený kříž… Nemáme skoro žádnou nezaměstnanost, dvě až tři procenta. Nemáme žádné etnické střety. Možná právě toto je ten problém – máme se příliš dobře a bojíme se, že by to mohlo být jinak. Právě na tuto strunu Blocher hraje, říká Švýcarům: pokud si chcete blahobyt udržet, nesmíte dovolit všem těmto cizincům, aby Vám z něj ukrajovali. Je to bláznivé – právě migranti přináší do společnosti novou energii, novou krev. Většina personálu v nemocnicích je dnes tvořena cizinci. Švýcaři střílejí do svého vlastního chodidla, když se jich snaží zbavit.

Má to historické kořeny?
Jistá rezervovanost vůči cizincům tu není úplně nová – zakotvena je například v zákonu o občanství. Pokud se ve Švýcarsku narodíte, neznamená to ještě, že dostanete švýcarské občanství; Švýcarem jste až v momentě, kdy jsou i Vaši rodiče úřady uznáni za Švýcary – nebo pokud je občanství přiznáno Vám. Mám přátele, kteří tu žijí třeba po pátou generaci, ale etnicky jsou stále považováni za Italy.

Sám máte španělské rodiče, narodil jste se v Maroku, ve Švýcarsku ale žijete od svých dvou let. Chovají se k Vám Švýcaři stále jako k migrantovi?
Ano, můj první film Rodinné album o tom také vypráví – když jsme přijeli v 60. letech, setkali jsme se s těžkým rasismem. Lidé se s námi nebavili, nezdravili nás. Když jsem byl ve škole, první den školy na mě házeli kameny. Dnes už se s útoky nesetkávám, ale mí přátelé, kteří mají tmavší kůži a pocházejí z Afriky, se setkávají s verbálními útoky běžně.

Jak vlastně Blocher Švýcary přesvědčil?
Například má plakáty, kde cizince ukazuje jako krysy, které ukusují švýcarský sýr. Je to stejná rétorika jako v meziválečném Německu. Běžně také pracují se lživými zprávami o tom, že migranti stojí za většinou kriminality a krádežemi. Blocher je multimilionář, který vydělal hodně peněz na obchodu s Čínou a s JAR během apartheidu.

Teď dospěl k závěru, že je jeho bohatství ohroženo - a ty špinavé peníze používá k tomu, aby si ho udržel. Když se například před dvěma roky naposledy hlasovalo o posledním migračním zákonu, koupil si na dva měsíce úplně všechny plakátovací plochy na všech vlakových nádražích ve Švýcarsku a zaplavil je nenávistnými plakáty.

Nesnaží se někdo výsledek referenda zvrátit, vyvolat nové hlasování?
Nové referendum by bylo velmi drahé; navíc není možné v krátkém časovém období jednou hlasovat tak a hned potom opačně. Země by vypadala velmi nestabilně. Důsledky referenda už ale velmi silně pociťujeme. Přišli jsme o právo účastnit se evropského programu pro studenty Erasmus. Pro mě osobně je pak docela problém, že jsme přišli o možnost podílet se na mezinárodním evropském programu na podporu filmařů Media – vyškrtli nás z něj. Máme také velký projekt na prodej elektřiny, produkujeme hodně energie z horských řek a posledních deset let jsme hodně investovali do toho, abychom jí mohli vyrábět víc a mohli jsme ji prodávat do Evropy – EU teď ten projekt zmrazila.

Máte tip na film z letošního festivalu Jeden svět?
Film Přestupní stanice o íránském uprchlíkovi nelegálně žijícím v Aténách, který se snaží dostat do Anglie. A potom film Já, Blocher - o muži, o kterém jsme se právě bavili.