Doba plynová
Kde leží srdce Evropy? Kdysi se říkalo, že v Praze. Dnes zjišťujeme, že možná spíš v Asii: za Uralem, na západní Sibiři, kde se nacházejí největší ruská ložiska zemního plynu. V minulých dnech se ucpala jedna z důležitých tepen přivádějících ze srdce krev.
Kde leží srdce Evropy? Kdysi se říkalo, že v Praze. Dnes zjišťujeme, že možná spíš v Asii: za Uralem, na západní Sibiři, kde se nacházejí největší ruská ložiska zemního plynu.V minulých dnech se ucpala jedna z důležitých tepen přivádějících ze srdce krev. Šokující je, že stačilo otočit několika kohouty a do velké části Evropy přestal plyn úplně proudit.
Ať už je viníkem krize kdokoli, záběry nevytopených sofijských sídlišť a odstavených slovenských továren ukazují, že přinejmenším střední a východní Evropa nemůže tolik spoléhat na jediného partnera. Jako celek dováží totiž Evropská unie z Ruska „jen“ čtvrtinu plynu, který potřebuje; Česko v běžné situaci importuje z východu 70 procent a u některých jiných zemí je závislost v podstatě stoprocentní.
Gigantická ložiska na západní Sibiři začala vznikat v druhohorách, před 90–140 miliony let v rozlehlém mělkém moři, rozkládajícím se na velmi staré desce zemské kůry. V klidných vodách pradávného moře se usadily horniny na ploše statisíců kilometrů čtverečních. V třetihorách se pak v těchto vrstvách, na obrovské rozloze, pomalu a nerušeně akumulovaly uhlovodíky. Například západosibiřské ložisko Urengoj, jedna z největších zásobáren zemního plynu na světě, obsahuje zhruba čtyřikrát více plynu než největší ložisko na území Evropské unie (Groningen v Nizozemsku).
Není proto divu, že řada nových tras, které Evropa plánuje, počítá právě s ruskými zásobami plynu. Ať už bude cenné fosilní palivo proudit potrubím uloženým na dně Baltského či Černého moře (plánované projekty Nord Stream a South Stream), půjde o sibiřský plyn. Z toho vyplývají dvě věci: zaprvé by se Evropa měla lépe propojit, protože bude-li vystupovat jako jeden blok protkaný flexibilní sítí plynovodů, získá v očích Ruska větší vyjednávací sílu. Zadruhé by se státy nejvíce závislé na „sibiřské tepně“ měly poohlédnout po dalších zdrojích plynu.
Jednu z možností nabízí takzvaný jižní koridor, který by mohl do Evropy přivádět nejen plyn, ale i ropu či různé zboží z míst, jež nemusejí nutně být pod kontrolou Ruska. Zatím jediný projekt, který se v rámci jižního koridoru rýsuje, je plynovod Nabucco. Vedl by z Turecka přes Balkán do Rakouska, až téměř k českým hranicím.
Gazprom zabírá šachovnici
V druhohorách se od Karibiku do Indonésie rozprostíral oceán Tethys, zasahující až na jižní hranici území, které je dnes naší republikou. Z hornin usazených na jeho dně se vyvrásnila současná pohoří, například Alpy či Kavkaz. Do pánví zaplavených mořem na úpatí Kavkazu pak řeky přinášely další horniny a vznikala tu mohutná souvrství o mocnosti až třicet kilometrů. I zde se vytvořila ložiska ropy a plynu.
Právě Kaspická pánev a oblasti na východ od ní by se mohly stát jedním ze zdrojů, z nichž by jižní koridor získával fosilní paliva. Živila by jej ložiska v Ázerbájdžánu a Turkmenistánu, připojen by mohl být i Kazachstán. Dle optimistických odhadů by „jižní plynovod“ mohl začít fungovat někdy v polovině příští dekády.
Někteří čeští odborníci na energetickou bezpečnost projekt nicméně zpochybňují. Rusko podle nich nedovolí, aby se kaspický plyn vymkl jeho kontrole. Gazprom neponechává nic náhodě, jeho vyjednavači si předcházejí politiky a zástupce firem celého regionu. Snaží se o to, aby plyn od Kaspiku a ze Střední Asie v budoucnu proudil do Evropy přes Rusko. Některé dlouhodobé kontrakty na nákup kaspického plynu jsou již údajně podepsány. Hrozí tedy, že jižní plynovod sice vznikne, zůstane však prázdnou rourou, již nebude nikdo ochoten nakrmit. Investoři projektu by pak přišli zkrátka.
Věc je ale složitější a evropské firmy, které se během současné krize kolem plynu začaly o projekt znovu zajímat, zřejmě vědí, co dělají. Jižní koridor nemusí záviset jen na Kaspické pánvi a krajích na východ od ní. Může jím proudit také zemní plyn z Blízkého východu – Íránu, Iráku, Egypta a dalších států. Fosilní bohatství Perského zálivu by se díky němu mohlo ocitnout na dosah, jeho cesta do Evropy by se stala věcí otočení několika kohoutů.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].