Nenechte vyhořet mladou generaci. Český lev opatrně dávkoval politiku a držel favority v napětí

Moc nechybělo a letošní předávání filmových cen Český lev skončilo největším překvapením za dlouhou dobu. Poté co cenu za nejlepší režii získala v sobotu režisérka Katarína Gramatová za snímek Nahoře nebe, v dolině já, se nezdálo nemožné, co by do té doby napadlo v konkurenci filmů Karavan, Sbormistr, Franz a Letní škola, 2001 jen málokoho.

Tedy že by právě její autentický, empatický debut o dospívání v ekonomicky vyloučené oblasti Slovenska, který tiše nabíral na reputaci ve stínu festivalově i jinak hlučnějších soupeřů, mohl být také nejlepším filmem. V nadprůměrně silném roce, kdy o vítězi zároveň nerozhodovaly jen filmové kvality, ale i kauzy, kontroverze, osobní sympatie či strategické zastávání pozic, nicméně hlasující dali nakonec přednost road movie Karavan. Film režisérky Zuzany Kirchnerové do té doby dostal na začátku pouze cenu pro herečku ve vedlejší roli (Juliána Brutovská).

Vítězství Karavanu není ale možné vnímat jako kompromis. Oceněn byl snímek, který se neztratil na evropské festivalové scéně. V příběhu o vztahu matky a intelektově postiženého syna přinesl s nebývalou silou a otevřeností do české kinematografie téma odvrácených stránek mateřství i opětovného nacházení ženské identity.

Jeho první cena zároveň odstartovala vlnu slovenských vítězství, která mimo jiné letos České lvy charakterizovala. Druhým výrazným rysem večera přesunutého po dvanácti letech z Rudolfina do Kongresového centra byl silný počet oceněných žen. A třetím pak relativní ticho ohledně aktuálních škrtů a sílících útoků na kulturu včetně kinematografie a nejisté situace České televize.