Prezidentova lustrační blamáž

Když Miloš Zeman vyhlásil, že bude po ministrech požadovat čisté lustrační osvědčení, promluvil jako prezident. Jako státník, který respektuje lustrační zákon, s nímž sice nesouhlasí, ale ctí dvacetiletou praxi, kdy s každým kandidátem na ministra dorazil na Hrad čistý „lustrák.“ O to nesmyslnější byl jeho náhlý obrat, kdy si po schůzce s Andrejem Babišem usmyslel, že absenci čistého lustračního osvědčení šéfa hnutí ANO lze vyřešit prvním čtením služebního zákona ve sněmovně. 

To mají skutečně prezident i lídři vznikající koalice občany za hlupáky? Chtějí opravdu předstírat, že první parlamentní čtení zákona má stejnou právní sílu jako zákon uplatňovaný desetiletí? Ba co víc, že pouhý návrh novely může zrušit vžité zákonné pravidlo? Možná někomu přijde jako puntičkářství trvat na jednom kontroverzním zákonu, když na druhé misce vah je existence nové vlády. Jenže i tak se vtírá neodbytná otázka: Pokud zákonodárci a vláda nerespektují vlastní zákony, jak chtějí jejich dodržování vyžadovat od občanů?

Záludnost poslanecké tvořivosti 

Zatím není jasné, jak hodlá koalice vpašovat babišovský motiv do normy, která se netýká ministrů, ale státních úředníků a odpolitizování státní správy. Zřejmě by musela do zákona dopsat, že na ministry se lustrační povinnost nevztahuje. Ale když lidovec Marián Jurečka požadoval, aby služební zákon zakázal vstup do vlády aktivním spolupracovníkům StB, místopředsedkyně hnutí ANO Věra Jourová oponovala, že do zákona o úřednících nelze „zanášet věci, které jsou řešeny v lustračním zákoně“.

Jenže jak potom lustračních motivů prostá norma může umožnit zákonné jmenování Babiše ministrem? Ve skutečnosti k tomu vede jediná cesta. Zrušit lustrační zákon. K tomu, aby něco takového navrhli, ale nemají Zeman s Babišem, kteří tuhle komedii režírují, zjevně odvahu. Resp. uvědomují si, s čím si zahrávají?

Tahle koalice se zavázala k reformě centrální státní správy, kterou od pádu komunismu odkládaly všechny vlády. Jde o složitou a nákladnou operaci, jež má zastavit politizaci státních úřadů. A rázným řezem oddělit profesionální aparát od politického vedení ministerstev, která během let srostla v hrozivého mutanta.

Co se týče dopadu na veřejnou správu, lze tuto normu přirovnat snad jen k novému občanskému zákoníku a jeho vlivu na proměnu soudní praxe. O to víc je alarmující, že s novelou služebního zákona přichází skupina poslanců ČSSD a ANO, kteří ještě ani nemají vlastní vládu. Že návrh, jenž bude mít dopad na všechny oblasti státní správy, neprojde řádným legislativním procesem včetně připomínkového kola na ministerstvech. Zástupci koalice nás chlácholí, že poslanecký návrh bude ve druhém čtení přepracován pozměňovacími návrhy. Ovšem jak zničující může být poslanecká tvořivost, raději nedomýšlejme.

Proč nepřiznají barvu?

Přitom už v předloze z roku 2002, z níž novela vychází, je leccos zastaralého. Systém odměňování úředníků, kdy největší částí platu zůstávají příplatky a odměny, je poplatný době, která mnohem víc přála odměňování loajality než kvality úřednických výkonů. Až příliš zranitelnou je nezávislost zřizovaných státních tajemníků i generálního ředitele státní služby. Vskutku sofistikované dotažení takových problémů je úkolem pro odborné a legislativní zázemí vlády, nikoliv pro parlamentní výbory.

To vše teď jde stranou jen proto, aby se dostal do vlády politik, který má potíže s vlastní minulostí. Veřejnost by ale lépe přijala, kdyby prezident rovnou řekl, že v případě Babiše musí přimhouřit nad lustrací obě oči, jinak vláda nevznikne. Pokud se však vláda zrodí v kulisách pokleslé frašky, šaškovský kabát si oblékne nejen prezident, který ji jmenuje, ale i každý poslanec, jenž na tuhle blamáž přistoupí.

Autor je novinář

Nejnovější informace ohledně prací na služebním zákonu se dočtete v Respektu 4/2013, který vyjde v pondělí 20. ledna 2014