0:00
0:00
Denní menu16. 6. 20183 minuty

Za fascinujícím brazilským muzeem se skrývají zločiny a drancování

Inhotim, Sonic Pavilion
Autor: Pinterest

Disneyland pro postmoderní umění, takovou nálepku dal důlní magnát Bernardo Paz své obří galerii Inhotim, kterou vybudoval v brazilském státě Minas Gerais. Nachází se tu díla Matthewa Barneyho, Olafura Eliassona nebo Douga Aitkena, dvě instalace dokonce zahrnují bazény, v nichž si mohou návštěvníci zaplavat.

Inhotim, jehož bezprostřední okolí Paz proměnil v botanickou zahradu a přírodní rezervaci, kam dovezl flóru z Madagaskaru i Srí Lanky, přitahuje statisíce turistů. Vše by bylo idylické, ovšem Inhotim je také symbolem přítomnosti špinavých peněz ve světě umění. Vše začalo, když byl Paz loni obviněn z daňových úniků a praní špinavých peněz. Galerie byla součástí a profitovala z jeho podvodů.

↓ INZERCE

To vše podrobně zkoumá text  The Crimes That Fueled a Fantastic Brazilian Museum, který pro Bloomberg Businessweek napsal Alex Cuadros. A nebyly to jen podvody spjaté s Inhotim, jak reportáž ukazuje: Bernard Paz se provinil proti mnoha paragrafům spojených s ochranou životního prostředí a profitoval také z dětské práce. Přitom sedmašedesátiletý podnikatel pokládá Inhotim za „největší sociální projekt na světě, jaký kdo kdy udělal“. Tím chce říct mimo jiné to, že ve středu jsou návštěvy zdarma, a stejně tak prý tu neplatí chudí lidé.

Na začátku Paz si chtěl vybudovat soukromou sbírku, ale jinak nebyl do umění úplný blázen. Zbohatl tak, že převzal krachující důlní společnosti, a další obrovskou příležitost vycítil sotva pár hodin poté, co se zřítily budovy Světového obchodního centra. V tu chvíli zavolal kurátorovi svých sbírek Ricardo Sardenbergovi a oznámil mu: „Jestli někdy byl čas jet do New Yorku, tak je to právě teď.“

Vyrazili prvním možným letem. Jak v textu vzpomíná Sardenberg, výstavní síně v galerijní čtvrti Chelsea zely prázdnotou a dealeři umění byli šťastní, že mají aspoň nějakého zákazníka. Tehdy skoupili obrazy a plastiky od předních umělců podle Sardenbergových slova „za cenu banánu“. Následně Paz proslul investicemi do projektů udělaných přímo na míru areálu Inhotimu.

Umělci byli často ochotní jít dolu s honorářem, protože si mohli vyzkoušet takřka vše, co si zamanuli. Doug Aitken tak třeba navrhl Sonic Pavilion – dílo, jehož realizace zabrala pět let a během níž byla vyhloubena šachta do hloubky 200 metrů, kam byly umístěny mikrofony přenášející zvuky Země.

V jiných oblastech však Paz Zemi devastoval. Zásadním odvětvím jeho byznysu bylo a je pěstování eukalyptu – coby stromu vhodného na produkci dřevěného uhlí. Eukalyptus je známý nejen jako žíznivý strom, který postupně ničil a vysušoval úrodnou tropickou savanu, Paz kvůli jeho pěstování postupně vystrnadil mnoho starousedlíků z jejich pozemků. Také neváhal obejít zákony, které chrání říční prameny, a čerpal z nich pro zavlažování.

Nehledě na to, že o milíře, v nichž se z dřeva stává dřevěné uhlí, se běžně staraly děti ve věku 10 až 14 let. To vše zůstávalo dlouho bez povšimnutí. První skandál Paz zaznamenal, když se po zanedbání bezpečnostních předpisů protrhla přehrada u jednoho z jeho dolů a zahynulo zde sedm horníků. A následovala další odhalení…


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].