sobota 1. 9. 2018

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Pasažéři dojíždějící do zaměstnání pravidelně využívají čas v dopravě k vyřizování pracovních emailů, proto by se tento čas měl počítat do jejích pracovní doby. To je zpráva, kterou přináší Sean Coughlan pro BBC.

Dostupnost wi-fi ve vlacích příměstské dopravy a rozmach chytrých telefonů citelně prodloužily pracovní den, jak vyplývá ze studie, kterou vytvořila University of West England. Zkoumala chování pěti tisíc lidí dojíždějících za prací do Londýna a došla k tomu, že více než polovina z nich se ve vlaku věnuje práci. „Jsem hodně vytížená matka a tak na ten čas spoléhám. Pro moji příčetnost je mimořádně důležité, že kus práce můžu odvést ve vlaku,“ uvedla jedna z dotázaných.

Reklama
Reklama

Ranní cesty slouží k tomu, aby lidé získali v práci náskok, ty odpolední domů se využívají k dohánění restů. „Svým způsobem je dojíždění prázdný čas, tak to aspoň nemusím dělat po večerech,“ říká další respondent. Pro rodiče pak dojíždění představuje i čas, kdy se mohou přeladit z rodinného prostředí do pracovního.

Zásadní zpráva však je, že moderní technologie značně rozmlžily hranice mezi tím, co je ještě práce a co už volný čas. Nastává otázka, zda je únosné prodlužovat pracovní den, když lidé pravidelně vyřizují emaily mimo pracovní dobu, a zda by tento čas neměl být honorován.

Místo aby technologie daly zaměstnancům flexibilitu, nutí je k přesčasům. „Jak ten čas budeme započítávat? Měla by se kultura pracovišť změnit?“ ptá se Juliet Jain z výzkumného týmu. „Skutečná výzva spočívá v tom rozhodnout, co dnes přesně představuje práci.“

 

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Vyrůstali ve světě, který už byl kompletně online. Proč se tedy tolik teenagerů a příslušníků generace Z nyní odvrací od sociálních sítí jako Facebook, Instagram nebo Snapchat? To je otázka, kterou v textu Logged off: Meet the teens who refuse to use social media pro deník The Guardian zkoumá Sirin Kale.

Každý z nich měl jiný moment prozření. Pro jednu dívku to byla chvíle, kdy byla s kamarádkou na nákupech a ona počítala lajky, které ji přibývaly na Instagramu. 40, 42… Přišlo jí to najednou směšné. Osmnáctiletá Isabella se zase od sociálních sítí odpoutala, když viděla, jak se její spolužáci postupně mění v zombie, kteří nejsou schopní komunikace tváří v tvář. Nechtěla, aby se to stalo i jí. Patnáctiletá Emily Sharp, která věděla o kyberšikaně, pak v článku uvádí: „To nebylo pěkné. Úplně mě to odradilo od používání.“

Reklama
Reklama

Existuje mnoho stereotypů o mladé generaci narozené po roce 1995, která se prý neodkáže odtrhnout od monitoru či displeje. V Británii prováděné výzkumy však ukazují, že obliba nebo sama chuť fungovat na sociálních sítí u věkové skupiny 18 – 24 let klesá. Na tvrzení „Sociální sítě jsou pro mě důležité“ odpovědělo v roce 2016 souhlasně 66 % procent, v roce 2018 už to je 57 %. Loňský výzkum prováděný mezi britskými školáky navíc ukázal, že 63 % z nich by se cítilo šťastně, kdyby sociální sítě nikdy nebyly vynalezeny.

Odborníci se shodují na tom, že tento odliv bude nadále pokračovat. Generace Z má totiž před očima vzor v rodičích i starších sourozencích a měla příležitost sledovat, jak se na sítích chovají. Už je to generace, jejíž každý krok byl téměř od kolébky dokumentován online – rodiče se chlubili jejich fotkami, a tak je pochopitelné, že vůči sítím cítí nedůvěru. Přes 40 %  mladých lidí navíc ve výzkumech uvádí, že v nich sociálně sítě umocňovaly pocity úzkosti, smutku nebo deprese.

Osmnáctiletý Jeremiah Johnson opustil Facebook v šestnácti, kamarádi ho sice přemluvili na Instagramu, ale i tam vydržel jen půl roku. „Když měl člověk špatný den a scrolloval, neustále ho bombardovaly obrázky lidí, kteří si užívají na party. I když to není přesný obraz toho, jak žijí, tohle je to, co člověk vidí. Proto jsem Instagram přestal používat. Bylo to depresivní. Bylo to jako závody v tom, kdo je nejšťastnější.“

Amanuel, který sociální sítě rovněž opustil v šestnácti, měl obdobné důvody: „Člověk začne dělat věci, které nejsou upřímné. Hlavně na Instagramu prezentoval tam jsem neupřímnou verzi sebe samotného na platformě - stejně jako většina lidí.“

 

Reklama
Reklama