úterý 27. 3. 2018

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Západní média mají za to, že to Putin s útokem proti agentu Skripalovi a jeho dceři přehnal - a že je kolektivní reakcí Evropy a Spojených států zaskočen. BBC tvrdí, že si “Putin nemohl ani ve snu představit, že (na Západě) zavládne taková míra solidarity”. Pro britskou premiérku Theresu May je podle serveru společné vyhoštění více než stovky ruských diplomatů z různých západních zemí “významným diplomatickým vítězstvím”, které také signalizuje “zásadní přitvrzení postoje Trumpovy administrativy vůči Rusku”.

The New York Times dodávají, že “drzost, s jakou byl čin proveden, dosahovala míry, kterou již evropští politici nemohli ignorovat”. Deník cituje bývalého britského diplomata v Moskvě Iana Bonda, který říká, že si nedokáže vzpomenout na žádnou předchozí situaci, kdy by „tak velký počet zemí koordinoval vyhoštění ruských diplomatů“.  Podle jeho slov je to pro některé menší země vůbec poprvé od konce studené války, kdy se odhodlaly k nucenému odchodu byť jediného člověka z ruské ambasády. A Bloomberg má rovnou titulek: “Trumpova série vyhoštění vyrazila Moskvě dech.“

Reklama
Reklama

Mapa - vyhoštění

Proberme to tedy po pořádku, nejdříve Evropa. Zmíněný Bloomberg nabízí hezkou a přehlednou mapku Evropy s počty vyhoštěných diplomatů. Média nicméně upozorňují, že Evropa nebyla úplně jednotná. Pro vyjednávání prý byla klíčová trojstranná schůzka Theresy May, Angely Merkel a Emmanuela Macrona před večeří na evropském summitu minulý týden. Evropské země, které odmítly účast, mají různé důvody.

Řecko nebo Kypr mají těsné vazby s Ruskem a požadovaly lepší důkazy. Některé menší země mají zase v Rusku tak malé zastoupení, že vyhoštění diplomatů a následná odveta Moskvy by v praxi znamenaly přerušení diplomatických kontaktů s Ruskem, čemuž se chtěly vyhnout. Bulharsko, jež má k Moskvě také hodně blízko, sice souhlasilo s tvrdým společným prohlášením, ale pokud jde o konkrétní kroky, dožadovalo se neutrality.

A pak jsou tu populisté. Zmíněné The New York Times tvrdí, že zklamáním byl postoj Rakouska, jehož mladý premiér Sebastian Kurz vládne v koalici s ultrapravicovými nacionalisty. Kurz prohlásil, že by byl raději, aby se Rakousko “stalo mostem mezi Východem a Západem a udržovalo otevřené komunikační kanály”.

Podobně se doma v Itálii vyjadřoval lídr tamní populistické Ligy (severu) Matteo Salvini, který vyjednává o vládě s rovněž populistickým Hnutím pěti hvězd. Ten zase řekl že “izolovat a bojkotovat Rusko, obnovovat ekonomické sankce a vypovídat diplomaty problémy nevyřeší, ale jenom je zhorší”. Dosluhující italská vláda se nicméně k postupu většiny Západu připojila.

John Bolton
John Bolton • Autor: AP/ČTK

Pokud jde o Spojené státy, je tvrdý postup překvapením. Financial Times mají titulek, podle nějž právě Spojené státy stojí v čele vyhoštění ruských diplomatů. Trump poslal zpátky do Moskvy 60 diplomatů a zrušil konzulát v Seattlu. Agentura Reuters nicméně poznamenává, že bychom se tolik divit nemuseli, protože Trumpova vláda přitvrzuje proti Rusku už delší dobu. Jasnou mysl nám prý zatemňují chaotická vystoupení a výroky prezidenta, naposled třeba gratulace Putinovi po dalším vítězství v ruských prezidentských volbách.

I podle Reuters sice titulkům dominuje Trump, ale jeho lidé provádějí sérii zcela opačných tahů. Na počátku března například americké ministerstvo zahraničí oznámilo plán poskytnout Ukrajině protitankové rakety, což Trumpův předchůdce Barack Obama odmítal. V Sýrii Američané neváhali zaútočit na žoldáky podporované Moskvou a tři stovky jich zabít nebo zranit (Putin reagoval velmi zdrženlivě). Trump také jmenoval nového ministra zahraničí a nového poradce pro otázky národní bezpečnosti - oba prověřené jestřáby s velmi tvrdými postoji nejen proti Moskvě.

Spojené státy také dávají najevo, že vyhoštění 60 diplomatů není jen přímou odvetou za chemický útok ve Velké Británii, ale celkovou reakcí na stupňující se ruské vměšování na Západě. Připomeňme, že již předminulý týden zavedli Američané nové sankce v reakci na informace o ruské snaze narušit americkou infrastrukturu a zasahovat do amerických voleb.

Pro úplnost ještě dodejme, že koordinovaného tahu proti Rusku se účastní také Kanada a Austrálie. Nový Zéland útok odsoudil, ale podle listu The Guardian nedokáže na domácí půdě najít žádné ruské špióny vydávající se za diplomaty, jež by mohl vyhostit.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Zdá se to jako jednoduchý a stokrát viděný nápad, přesto má mimořádně mocný dopad. Černobílé provedení, neostrost a obecně špatná kvalita fotek z druhé světové války posilují dojem, že jde o události velmi vzdálené, téměř mimo realitu, jež nemají s našimi životy takřka nic společného. Propast času ovšem rychle překoná jednoduchý úkon – když se výjevy a obrazy „vybarví“. Najednou se na nás dívají lidé jako my.

Velkou pozornost tak nyní celosvětově vyvolává práce brazilské umělkyně Mariny Amaral. Jako malá si ráda hrála s Photoshopem a právě tento program použila pro soubor válečných fotografií, který v roce 2015 náhodou objevila v on-line fóru zaměřeném na historii. Pár jich „nabarvila“, a tak začala její kolorovací „obsese“. Ze zábavy, které se věnovala ve volném čase, se nakonec stal způsob obživy: dnes „nebarví“ jen fotky z druhé světové války, ale jakékoliv černobílé snímky. Přičemž drtivá většina z nich je veřejně přístupná a autorka je objevila v digitálních archivech muzeí či galerií. Ačkoliv není sama, kdo se této činnosti věnuje, americký magazín Wired ji nazvala „mistryní“ oboru.

Reklama
Reklama

Lewis Payne
Lewis Payne, jeden z kompliců Lincolnova vraha Bootha; 1865 • Autor: MARINA AMARAL/LIBRARY OF CONGRESS

Procesu kolorování, který může trvat i měsíce, předchází pečlivý výzkum, během něhož si ověřuje, že zvolené barvy odpovídají realitě. V jejím portfoliu tak najdeme třeba portrét Lewise Paynea, jednoho z kompliců Lincolnova vraha Bootha, který na nabarvené fotce z poslední třetiny devatenáctého století najednou vypadá skoro jako hipster z Karlína, či francouzské vojáky z první světové války, jejichž trudný život v zákopech si umíme o něco lépe představit, když vidíme, jak načervenalé bahno ostře kontrastuje s jejich modrými uniformami.

Mimořádnou pozornost nicméně vyvolaly zejména kolorované portréty z koncentračního tábora v Osvětimi - a mezi nimi snímek, který nedávno sdílelo tamní muzeum a následně se z něj stala virální senzace. Je na něm drobná, nakrátko a velmi nedbale ostříhaná dívka, které je zjevně velký její pruhovaný vězeňský mundúr. Nedívá se přímo do objektivu, ale i tak je patrné, že je v šoku. Možná to způsobil už jen fakt, že se v prosinci 1942 ocitla v Osvětimi, možná na tom mělo podíl násilí, kterému byla vystavena těsně před tím, než ji vyfotil táborový fotograf (sám vězeň) - a o němž svědčí roztržený a zkrvavený ret.

Jde o čtrnáctiletou Polku jménem Czeslawa Kwoka, která byla do Osvětimi deportována společně se svojí matkou z jihovýchodního Polska v rámci operace, během níž se „uvolňoval prostor“ pro Němce ve východní Evropě. O pár měsíců později byla zavražděna fenolovou injekcí do srdce. (Fenol je jedovatá látka, kterou užívali nacisté k popravám v koncentračních táborech i mimo ně).

„Když jsem ji uviděla, nemohla jsem ji dostat z hlavy. Chtěla jsem odvyprávět její příběh a ukázat reálného člověka. Ukázat, že jde o čtrnáctiletou holku, ne o položku ze statistiky,“ vysvětlila Amaral německé stanici Deutsche Welle, proč si mezi tisícovkami fotek vybrala právě tuto. Masová reakce ji přesto překvapila. „Píšou mi lidé z celého světa.“

Pozornost, kterou fotografie vyvolala, pak vedla k tomu, že se osvětimské muzeum a brazilská umělkyně dohodli na dlouhodobější spolupráci, v rámci níž má Marina Amaral „dodat barvu“ dalším fotkám z tamního archivu. Čeká ji také vydání první knihy, v níž se objeví dvě stovky fotek pořízených mezi lety 1850 až 1960. Popisky a vysvětlivky dodal britský historik a moderátor Dan Jones. Brazilka říká, že její cíl je přesně ten, který zazněl v úvodu: přiblížit lidem realitu minulosti.

Travel Back in Time With the Master of Photo Colorization

Reklama
Reklama